Díval jste se na finále?
Díval. A bylo mi hodně smutno. Pořád jsem si říkal: Tam jsme měli hrát my.
Takže se vám u televize vrátila bolest, kterou celý tým prožíval těsně po vyřazení?
Určitě. Vemte si ty Řeky. Jo, vyhráli Euro a člověk nemůže říct, že si to nezasloužili. Ve skupině vyřadili Španěly, pak přešli přes Francouze, přes nás a ve finále zvládli Portugalce. Fajn, jsou mistři Evropy, ale kredit s tím fotbalem, který předváděli, nikde podle mě získat nemohou. Kdyby někoho přehráli, prosím, klobouk dolů. Ale oni všechno ubránili. Pak přišla jedna akce, proti nám i Portugalcům roh a po něm hlavička, a vyhráli zápasy, ve kterých nikdy nebyli lepší.
Z vás je hodně cítit, že jste ve finále přál Portugalcům.
Jasně že přál. Hrát s nimi ve finále my, určitě by to byl hezčí fotbal. Řekové se radují, ale na hru, kterou předváděli, nemohou být moc pyšní. Proto jsem jim titul nepřál.
Zase vás může utěšovat, že vás vyřadili budoucí mistři Evropy.
Na tohle my máme štěstí. V šestadevadesátém jsme dali ve finále titul Němcům, o čtyři roky později nám postup ze skupiny vzala Francie, teď jsme skončili na Řecích. Tohle je hodně slabá útěcha.
Úspěchem by byl pouze titul
Vrací se vám osudový moment ze semifinále, kdy vás těsně přeletěl míč z rohu a Řekové dali vítězný gól?
Myslím na něj často, taky jsem ho párkrát viděl. Takže vím, že mi chybělo půl kroku, abych míč odhlavičkoval. Vypadalo to, že Řekové budou rozehrávat roh nakrátko, proto jsem se za nimi rozběhl. Oni si to ale rozmysleli, já se vracel, ale půl kroku mi scházelo.
Myslíte, že to od Řeků byla habaďůra, aby rozhodili obranu?
Ne, byla to čistá improvizace. U toho rohu byli dva střídající hráči, takže to nemohli mít nacvičené. Na druhou stranu, ten centr z rohu se jim povedl fantasticky. My hrajeme zónovou obranu a z toho důvodu jsem - i když mě balon přelétl doufal, že za mnou bude další z kluků. Takové věci se zkrátka stávají, i když ani to žádná útěcha není.
Útěchou asi také sotva může být, že jste proti Řekům hráli asi nejkvalitněji ze všech poražených.
Jo, tlačili jsme je, jako jediní jsme si vypracovali šance. Jenže měli jsme z nich dát gól. Kolik proti Řekům máte šancí nebo i pološancí? Moc ne, takže je potřeba pořád zkoušet, každý náznak využít. Jak je dlouho tlačíte a pořád gól nepřichází, docházejí vám nápady, víra, že skórujete, už není tak pevná. Tohle se podle mě stalo nám. A v prodloužení, to musíme uznat, už byli Řekové lepší.
Řeknete si teď, pár dní po porážce v semifinále, že to byl úspěch?
Úspěch by byl, kdybychom Euro vyhráli. Postupem ze skupiny bylo jasné, že jsme na turnaji nezklamali. Dostali jsme se nakonec mezi poslední čtyři, za což si asi zasloužíme ocenění. Sami si můžeme říct, že se nemáme za co stydět, a tenhle pocit nás může hřát. Ale tím, že jsme nevyhráli, nemůžeme považovat Euro za úspěch. Já už byl přece i druhý! (Šmicer má stříbro z mistrovství Evropy 1996 - pozn. red.)
Ale od fanoušků máte na své vystoupení pozitivní reakce, ne?
Jsem doma pár dní a s negativním ohlasem jsem se nesetkal. Každý mi říká, jaký jsme hráli super fotbal, že to bylo bezva a že vyřazení se holt někdy stane. Těší to a pomáhá, zároveň se ale ještě víc utvrzuju, že jsme ve finále mohli klidně být.
Silnější tým jsem nezažil
Vy jste v národním týmu od šestadevadesátého, máte za sebou tři Eura, a tedy můžete srovnávat. Je tohle nejsilnější mužstvo, které pamatujete?
Stoprocentně! To, co předvádí tenhle mančaft, jsem nikdy v kariéře nezažil. Teď jsme si v Portugalsku jen potvrdili, že můžeme hrát rovnocenně úplně s každým. Dřív jsme zápasy se silnými mužstvy ubránili, předváděli jsme takový ten řecký styl. Dneska hrajeme s každým otevřeně a víme, že na to máme.
Jaké jsou hlavní příčiny proměny?
Moc nám všem pomohlo, že většinou hrajeme v silných ligách a klubech v zahraničí. Tam jsme se nejvíc otrkali, každý týden nastupujeme proti těm nejlepším. Vzpomínám na šestadevadesátý, jak jsem vyběhl proti Maldinimu. Jé, Maldini, toho znám jen z televize, říkal jsem si a na hřišti jsem pak z toho byl vyjukaný. Dneska mi hrát proti hvězdám ani nepřijde.
A další důvody vzestupu?
Samozřejmě trenér, který přesně ví, co chce hrát. A k tomu si vybírá hráče. Taky je klika, že se teď výborně mísí generace. Já, Poborák, Méďa nebo Dino Koller jsme za mazáky, ale třeba takový Milan Baroš je ve třiadvaceti jinde, než jsme byli v tom věku my. Bari už dva a půl roku hraje v Liverpoolu, to mu dává moc. Stejné platí i o Rosickém. Oni už jsou teď ostřílení. Já byl v jejich věku na Euru v šestadevadesátém, a jak říkám, byl jsem pořádně vykulený.
I my byli dřív Řekové
Bral jste však stříbro, i když, jak říkáte, řeckým fotbalem...
Jo, my tam byli Řekové! Měli jsme štěstí ve čtvrtfinále s Portugalskem, zachránil nás Poborákův lob. V semifinále s Francií jsme málem ani nevystřelili na branku. Co si budeme povídat, na ten fotbal, co jsme tenkrát hráli, se nedalo koukat. Ale měli jsme štěstí, tak jako teď Řekové.
Oni měli větší. Mají zlato.
My ho tenkrát mohli mít taky, nebýt Bierhoffa (střídající útočník Němců, který dvěma góly zařídil soupeřovo vítězství 2:1 - pozn. red.). Stačilo ho ubránit při standardce někdy ze 70. minuty, kdy vyrovnal. Přečkat tak ještě deset minut, jsem přesvědčený, že jsme měli zlato.
Teď, po vyřazení od Řecka, se asi musíte lépe vcítit do toho, jak bylo Francouzům, když jste je v roce 1996 vyřadili vy.
Přesně si to dokážu představit. Museli si říkat, že jsme je vyřadili, i když hrajeme nechutný fotbal. Pak si to vynahradili za čtyři roky, kdy byli mistry Evropy. Tenkrát musel každý říct: Všechna čest! Ale že vyhráli teď Řekové? Dobře, tak vyhráli. No a co?
V roce 2000 mělo i Česko slušný tým, přesto se jelo po skupině domů.
Tam to bylo všechno o jediném zápase, o tom prvním s Holandskem. Byli jsme v něm lepší, měli jsme vyhrát, přinejhorším remizovat. Jenže pak Collina pískl po zákroku Jiřího Němce penaltu, teď v zápase s Řeckem podobný zákrok na Dina Kollera přehlédl. Tak nevím...
Cítíte se rozhodčím Collinou poškozen?
To asi ne. Ale dobré vzpomínky na něj nemám. Už když jsem se dozvěděl, že Řeky s námi bude pískat on, věděl jsem, že je to špatné. No, špatné je možná silné slovo, ale zkrátka nic moc. Nemám Collinu rád.
Bylo by škoda končit
Mluvil jste o velké síle současného mužstva. Jaká je podle vás jeho perspektiva? Může na vrcholu vydržet do mistrovství světa 2006?
Záleží hlavně na zdraví, na tom, jak bude kdo ve svém klubu hrát. Ale pokud bude po téhle stránce všechno klapat, určitě to nemusí být s perspektivou špatné. Naopak, mančaft může ještě výkonnostně dozrát.
Navíc každého z vás asi musí hnát motivace, že na světovém šampionátu dosud nikdo nehrál.
Určitě. Mně osobně bude třiatřicet, a pokud bude zájem, rád budu v nároďáku dál.
Vás ani na okamžik po Euru nenapadlo v reprezentaci skončit, že?
Nenapadlo. Já chci dělat fotbal, dokud mě bude bavit. A on mě pořád baví. Tak proč bych se měl - pokud na to budu výkonnostně mít zříkat nároďáku?
Ale co třeba Nedvěd nebo Poborský, kteří se zatím takhle jednoznačně nevyjadřují? Vycítil jste z nich chuť pokračovat?
Večer po vyřazení od Řeků jsme jako tým dlouho seděli na terase hotelu u piva. Jednu chvíli jsme se nějak ocitli stranou já, Méďa a Poborák. Bavili jsme se, ale konec na Euru byl příliš čerstvý a oba říkali, že potřebují chvíli času, nějakou dovolenou, aby si oddychli a řekli, co bude dál. Ale nezdá se mi, že by se jim chtělo končit.
To vypadá jako dobrá zpráva.
No, ale ono se dá i docela lehce pochopit to jejich váhání. Já klukům rozumím. Zahrát si na mistrovství světa je lákavé, jenže napřed musíte zvládnout kvalifikaci, což nebude žádná hračka, máme těžkou skupinu (Česko narazí na Nizozemsko, Rumunsko, Finsko, Makedonii a Andorru - pozn. red.). A když se nepovede postoupit, kdo budou největší viníci?
Ti nejstarší?
Přesně. To znamená já, Méďa a Poborák. Vy novináři se po nás v takovém případě budete vozit. A tak každý z nás přemýšlíme, zda tohle ještě máme zapotřebí. Jestli není náhodou teď čas odejít v tom nejlepším. Odehráli jsme velmi slušné Euro, takže není teď dobré říct končím?
Vy se k tomu zjevně nechystáte.
Dovedu už s hrozbou kritiky žít, takže dokážu jít i do tohoto rizika. Hrát za nároďák mi za to stojí.
A proč si myslíte, že totéž budou podstupovat Nedvěd i Poborský?
Podle mě by bylo škoda teď končit. Tenhle tým má totiž na víc, než zatím dokázal. Letošní Euro určitě nemusel být jeho vrchol, takže to nejlepší třeba teprve přijde. A taky každého musí bavit ta pohoda, která v mužstvu je. Byli jsem teď spolu čtyřicet dní a nedošlo k jedinému konfliktu. Bezvadně si rozumíme.
Brblat nebyl důvod
Vždy tomu tak nebylo. Po zpackané baráži o mistrovství světa 2002 byly v reprezentaci napjaté vztahy. Veřejně se kupříkladu pochybovalo, zda je Pavel Nedvěd správný kapitán. Vy jste mu věřil, že?
Je to tak. Po nepovedené baráži jsme začínali znova a pár lidí už nechtělo, aby byl Méďa kapitánem. Ale já věděl, že on je z nás nejlepší, takže by měl pásku nosit dál.
A řekl jste to, pokud si dobře vzpomínám, i veřejně.
Na turnaji na Kypru, na první akci pod trenérem Brücknerem (únor 2003 - pozn. red.), jsme měli sezení. Bylo nás tam pět šest starších hráčů, Brückner a manažer nároďáku Košťál. Já řekl svůj názor, že Méďa by měl jako kapitán pokračovat. Taky jsme si řekli, že by měl přestat diskutovat s rozhodčími a tak, on sám uznal chyby. Možná někoho překvapilo, že zůstal kapitánem, ale čas ukázal, že to byla správná volba.
Podle všeho velmi správná. Na Euru jste vypadali jako tým. Důkazem jste právě vy: nedostal jste se do základní sestavy a zdálo se, že to snášíte velmi dobře.
Tak to bych lhal. Mrzelo mě to. Strašně mě to mrzelo! Kvalifikaci jsem odehrál celou, jen jednou jsem střídal v průběhu zápasu, jinak jsem byl v základní sestavě. A najednou přijde Euro a na mě místo nezbylo. To bylo velké zklamání. Proti Holandsku jsem dal vítězný gól na 3:2, takže jsem doufal, ale pak jsem si další dva zápasy vůbec nezahrál.
Tak jak jste se s tím vyrovnal?
Nebylo to jednoduché, přesto nebyl důvod brblat. Vždyť ti, kdo hráli, byli hodně dobří, na týmu nebylo co měnit. Když je to takhle, může vám být líto, že si nekopnete. Ale nadávat nemůžete.
 Reprezentační sraz: Vladimír Šmicer. |
 Vladimír Šmicer (vlevo) se na tréninku snaží vypíchnout míč Milanu Barošovi |
 Vladimír Šmicer (vlevo) v souboji s Pavlem Nedvědem při simulovaném zápase |
 Vladimír Šmicer sleduje vysoký míč v utkání proti Lotyšsku na ME v Portugalsku. |
 Vladimír Šmicer a Milan Baroš oslavují vítězný gól. |
 Z přihrávky Poborského dává Šmicer vítězný gól, na zemi ležící brankář van den Sar s tím už nic nemůže dělat. |
 Volnou neděli trávili někteří fotbalisté na golfovém hřišti v Penha Lonze. Tomáš Ujfaluši (v bílém) a Vladimír Šmicer se přemísťují mezio jamkami. |
 Vladimír Šmicer políbil míček, který právě na golfovém hřišti v Penha Lonze dopravil do jamky. Přihlíží Tomáš Ujfaluši. |
 Na lavičku náhradníků usedly největší hvězdy českého týmu: Rosický, Poborský, Nedvěd a Šmicer |
 Vladimír Šmicer (vpravo) odpovídá na dotazy českých novinářů |
 Vladimír Šmicer |
