Stoupám si na nejvyšší schod na tribuně, abych měl přehled, a rozhlížím se kolem. Divadlo pro otrlé začíná.
Esesáci přijdou!
"A Beni! A Benito Mussolini!" Drobný mladíček v šedivé mikině mě uvádí do děje. Těžko hádat, zda mu už bylo osmnáct. V ruce má každopádně pivo, s nímž při skandování jména vůdce italských fašistů z minulého století mává tak vehementně, až poleje souseda.
Pečlivě si ho prohlížím. Tohle má být chuligán? Postrach stadionů? Je lehké si ho představit, jak se místo víkendového fotbalu spořádaně láduje u babičky kdesi na venkově tvarohovými buchtami.
Také jeho kolegové vypadají většinou podobně: odrostlé děti, které si pivem, cigaretou a drsným slovníkem dodávají pocit světáků.
Moje fantazie před vstupem do klece byla horší. Představoval jsem si, jak se potím v kotli všehoschopných výtržníků, ale teď se cítím bezpečně, z puberťáků nejde strach. Ostří hoši na Žižkov nepřišli.
A i kdyby se něco semlelo, pocit jistoty mi dává slušný počet policistů opodál. U nich bych se, doufám, dovolal pomoci.
Policisté nesledují fotbal, jsou stále natočeni k lidem z klece. Pohledná policistka, které zpod baretu padají dlouhé vlasy, obarvené nazrzavo, je při každé nepřístojnosti snímá videokamerou.
Ne že by byla bez práce. Naopak, hledáček kamery má často u oka. Policie musí mít ze zápasu bohatý materiál. Kameramanka odpočívá jen v okamžicích, kdy je ticho nebo se skanduje: "Sparta, Sparta!"
V takovém případě se k povzbuzování přidává i část sparťanů, která při sprostotách mlčí. V kleci je těch slušných zhruba polovina z necelé dvoustovky. Ale slyšet jsou drsňáci. Ještě před zápasem náš mladík v mikině vzpomene i na nejvyššího z nacistů.
Poslyšte "roztomilou" říkanku: "Esesáci přijdou, když jsi v nouzi, když tě úzkost v noci vzbouzí, stačí jedno heslo: Hitler!" Mladík začne pět sám, konec už do zmlklého stadionu zpívá tak patnáctičlenná skupinka.
"Víte, že jste se právě dopustili propagace fašismu?!" ironicky na ni řve další z party, chlapec s vyholenou hlavou a v černém bomberu. Všichni se vtipu chechtají, skinhead má přitom pravdu. Koukám na reakci policistů: přísně se dívají, kamera jede.
Chihuhuhuhuri!
Vyholenec si pak sám s chutí zařve: "Sieg Heil!" Jindy zase radí: "Fanděte slušně, ale hučení na negra se nepočítá." Kennedy Chihuri, tmavý fotbalista soupeře, toho od sparťanů schytá hodně. "Kennedy Chihuhuhuhuri!“ křičí na něj třeba.
Židé, Romové, černoši nebo Spojené státy. Fanoušci urážejí snad všechny, na koho si vzpomenou. Není zde prostor na všechna hanlivá hesla - bylo jich příliš mnoho.
Pak dá žižkovský Oravec první gól a v radosti běží kolem sítě, za kterou stojí sparťané. Ti na ni ve zběsilém vzteku skáčou a síť je odmršťuje zpět. Tlupu paviánů připomínají velmi věrně.
Časem přece jen frekvence urážek slábne, ač nikdy neustane docela - víc než pro Spartu beznadějný vývoj zápasu za to však může únava alkoholem. Je konec, hráči Sparty potleskem fandům děkují. Možná slyšeli jen nejhlasitější skandování: "Sparta..."
Odcházím z klece. Do zad mi ještě zní "song" na rozloučenou. "Cikánskej Žižkov!"
 Příznivci Viktorie Žižkov. |
 Fanoušci s bengálskými ohni. |
