Duff versus Ujfaluši. Jak ten souboj vnímáte před výkopem?
Vypadá to, že se spolu opravdu budeme potkávat: já na pravém beku, on na levém křídle. Když nám trenér pouštěl sestřihy Irů, pozoroval jsem hlavně jeho.
Nahánějí jeho průniky strach?
Respekt ano, strach ne. Dlouho hrál v Chelsea, takže ho znám. Má výbornou levou nohu, tah na bránu, výběr místa i rychlý start, je nepříjemný jeden na jednoho. Budu se ho snažit předskakovat, hrát mu do těla, aby se neotočil, ale neustále mě musí zajišťovat, kdyby se přece jen uvolnil. Musíme si pomáhat.
Vy hrajete ve Fiorentině, Duff přestoupil do Newcastlu. Kdo by měl mít ze vzájemné bitvy větší respekt?
Tím, že hrával v Chelsea, to beru tak 60 na 40 (úsměv).
Ale pro koho?
Ne, zapomeňte na procenta... Já mám respekt před každým soupeřem, lhostejno, za jaký tým hraje.
Irové padli do krize, prohráli čtyřikrát za sebou, fanoušci už pomalu odvolávají trenéra Stauntona. Může to pro vás být výhoda?
Může i nemusí. Třeba budou pod takovým tlakem, že je to semele a prohrají znovu. Ale někomu vyhovuje, když má nad sebou bič. Třeba podají abnormální výkon.
A Češi?
My jedeme neprohrát.
Není to málo? Poté, co jste kvalifikaci rozjeli třemi výhrami.
Já jedu každý zápas vyhrát, ale i remíza se může na konci hodit. Iry považuju spolu s Němci za nejsilnější soupeře, v Dublinu je horká půda.
Oba poslední zápasy tam národní tým prohrál. Budete obezřetnější?
Určitě, hlavní je nula vzadu, neriskovat. Balony, které si člověk jindy snaží vyřešit technicky, klidně napálíme dopředu na Dina (Kollera). A když nedostaneme gól, budu spokojený.
