"Když přišla nabídka z Plzně, dlouho jsem neváhal. Ale ve Slovácku to bylo po fotbalové stránce také na dobré úrovni," říká Róth velmi dobrou češtinou.
Co tedy bylo hlavním důvodem přestupu do Plzně?
Bylo jich několik. Jednak důvěra trenéra Levého, náznaky ekonomických problémů ve Slovácku. A ve Viktorii jsem měl také dva spoluhráče ze Slovácka, Vlada Malára a Pavla Malcharka.
Ve Slovácku jste měl zase krajana Thomase Sowunmiho.
Ale ten odešel dříve než já, do skotského Hibernian.
Jak jste se vůbec dostal do Gambrinus ligy, nejprve na Moravu a pak do Čech?
Všechno zařizoval můj agent ze Slovenska, pana Görge Darsi.
Kde jste začínal s fotbalem doma v Maďarsku?
V rodném Szekesféherváru. Vzorem mi byl můj otec, který hrál druhou maďarskou ligu.
A zažil lepší časy maďarského fotbalu, že?
Určitě! Vždyť začínal s fotbalem v době, kdy bylo Maďarsko nejlepší na světě.
A vy si na některé borce ze slavné éry pamatujete?
Hrát už jsem nikoho z nich pochopitelně neviděl. Ale klidně vám vyjmenuji tehdejší nejslavnější reprezentační sestavu. (úsměv)
Tak do toho.
Grosics - Buzánszky, Lórant, Lantos - Bozsik, Zakariász - Sándor, Kocsis, Hidekguti, Puskás, Czibor.
Teď je vše jinak, v Čechách se hraje lepší fotbal než v Maďarsku.
Tak to určitě. Stačí jenom porovnat, kolik maďarských a českých hráčů působí ve fotbalově vyspělých zemích.
Měl jste jako mladík svůj vzor?
Každý asi chtěl být Maradonou. Ale mým vzorem byl krajan Détari, který byl nejen oporou reprezentace, ale dlouhou dobu působil i v německé bundeslize.
Jak jste nyní, po půl roce v Plzni, spokojený?
Co se týče osobního života, je všechno bez problémů. Po fotbalové stránce už to takové není. Snad jsem si vybral na dlouhou dobu všechna zranění a v novém ročníku ligy se předvedu v lepším světle.
|
Nejslavnějším Maďarem v Plzni byl kouč Szedlacsek Předlouhých 70 let trvalo, než se v plzeňském dresu znovu objevil maďarský fotbalista. V lednu tohoto roku přIšel do Viktorie přes Slovácko záložník Ferenc Róth. Ale jak to bylo s Maďary v Plzni v minulém století? Celkem tady hráli, ať ve Viktorii nebo v SK Plzeň, čtyři maďarští hráči. A Viktorii trénovali v historii také dva maďarští trenéři! Jako první se v tehdejším mužstvu ligového nováčka SK Plzeň 1894 objevil útočník Jozséf Ember. To bylo v ročníku 1932/1933. "Střední útočník Maďar Ember je sice technický fotbalista, ale s kolísavou výkonností. Oblíbeného dispečera Chmelíře ve středu útoku SK nenahradil," psal o něm tehdejší tisk. Ligový nováček hned po prvním roce nejvyšší soutěž opustil. Ember z Plzně odešel, později se stal trenérem a v padesátých letech minulého století vedl mimo jiné Červenou hvezdu a Slovan Bratislava. V sezoně 1935/36 se v barvách Viktorie prezentovali hned dva maďarští fotbalisté, oba útočníci. Přišli do Plzně přes Teplice. Géza Csapo vydržel na hřišti v Luční ulici tři roky, pak zamířil do brněnských Židenic. Lájos Pali zůstal rok, v závěru sezony byl dokonce hrajícím trenérem Viktorie. Pak se vrátil do Maďarska. Před ročníkem 1936/37 přestoupil do Viktorie útočník Zóltán Fazekáš. Už po roce ale odešel do Košic, kde se později stal koučem. Prvním maďarským trenérem ve Viktorii se stal v roce 1933 Guyla Faragó, i on však zůstal jen sezonu. Tím druhým a daleko slavnějším byl Ferenc Szedlacsek, maďarský internacionál. Přišel v létě 1960 do tehdejšího druholigového Spartaku Plzeň a po devíti letech tým opět dovedl klub do nejvyšší soutěže. Jako hráč působil mimo jiné ve slavném budapeštském Ferencvárosi, ale od roku 1925 také v pražském DFC. Později byl v Náchodě hrajícím trenérem a poté vedl Spartu, Košice, Prešov, Ostravu. Po angažmá v Plzni, v roce 1962, zakotvil v Hradci Králové. ZDENĚK ROUBÍK |
