Kdy jste poprvé zaregistroval Reného Bolfa?
Věděl jsem, že nějaké takové jméno tady je, všiml jsem si ho i ve Spartě, ale nejvíc mě upoutal, když s Baníkem udělali titul.
Jako by René Bolf šel ve své kariéře ve vašich stopách, z Baníku zamířil do Sparty, po vás šel i do reprezentace. Všiml jste si toho? To vůbec nevím, ale je to zajímavé. Rozhodně si ale nemyslím, že bych byl jeho vzor. Jsme stejně staří, takže to je pořádně velká náhoda.
Proč jste dal přednost Spartě, když jste se vracel z West Hamu United do české ligy?
Možná jsem byl takový zakuklený sparťan už v Baníku. Důležité bylo, že jsem odcházel ze Sparty do ciziny a pak jsem se chtěl vrátit do Prahy. V Ostravě jsem žádná pouta neměl. Nejsem Ostravák, i když si to o mně spousta lidí myslí. Snažím se jim vysvětlit, že jsem tam jen čtyři a půl roku hrál. Jsem z Brumova, napůl takový Valach, napůl Moravák.
Dokážete si představit, že byste s Bolfem hráli v jednom mužstvu?
Tak to nevím. Ale, když se tak dívám, v našem věku si už asi spolu nezahrajeme, ale bylo by to určitě zajímavé. Dva důchodci.
Co je Bolfova přednost?
Hra hlavou, výborný je pozičně a ve svém věku už má i velké zkušenosti.
V čem se lišíte?
Spíš bych řekl, že jsme naladěni na stejnou notu. Nemyslím, že by mezi námi byl nějaký velký rozdíl. Jsme podobné typy.
