Branky věnoval své manželce Vitórii, která včera slavila narozeniny. "Ptala se, jestli pro ní dám gól, a já jsem dal dva," chlubil se šestadvacetiletý útočník, který na MS bojuje o místo v základní sestavě. Teď pomůže na hřiště i dalším kolegům z lavičky. Trenér Camacho totiž po utkání slíbil, že nyní, když už je o postupu rozhodnuto, dá šanci některým náhradníkům.
"V mužstvu zavládla vítězná atmosféra, ať trenér sáhne po komkoliv, neudělá chybu," prohlašoval Fernando Morientes po vítězné bitvě s Paraguayí.
Samotnému Morientesovi góly pomohou o další krůček vystoupit z Raúlova stínu, ve kterém žije mnoho let. Už v roce 1996, když hrál španělský výběr do 21 let s českou reprezentací o postup na olympiádu do Atlanty, točilo se vše kolem Raúla (Real) a De La Peni (Barcelona), útočník Zaragozy Morientes byl až tím třetím vzadu.
Od roku 1997 nastupuje po Raúlově boku v útoku Realu Madrid, ale zatímco kolegu davy fanoušků zbožňují, Morientese přijímají vlažně. Letos vycítil, že ztrácí i podporu trenéra, a tak krátce poté, co vstřelil stou ligovou branku, oznámil, že je připraven odejít.
"Vždycky jsem říkal, že tady chci zůstat, ale netoužím být někde, kde o mě nestojí," prohlásil na jaře, když začalo přibývat zpráv o tom, že klub jedná o Morientesově přestupu s AS Řím. "Až do teď mě vedení podporovalo, ale teď je mi jasné, co se stane."
V reprezentaci zažívá více i méně šťastná období. Oslnil při debutu, v roce 1998 nastoupil proti Švédsku a za pět minut dal dva góly. Pomohlo mu to k nominaci na mistrovství světa do Francie, ale tam mužstvo nepostoupilo ani ze skupiny.
Na evropský šampionát 2000 do Belgie a Nizozemska ho trenér Camacho nevzal, a ani ve světové kvalifikaci Morientes příliš nehrál. Nastoupil dvakrát a dal dva góly.
Na mistrovství světa odjel jako náhradník, s Raúlem v útoku nastupuje v základní sestavě Tristan. Výkon ze zápasu proti Paraguayi ale možná všechno změní...
