Tím zápasem je finále mistrovství Evropy jejich věkové kategorie proti Španělsku.
Vážně mi nepřijde, že před sebou máte zápas, který se hraje třeba jen jednou za život.
Jsem zkrátka taková flegmatická povaha. Nebo spíš flegmaticko-cholerická. Výbušný jsem na hřišti, ale jinak? Ani oslavy po postupu ze skupiny a semifinále jsem nijak zvlášť neprožíval, nejsem ten typ.
Pomáhá vám ke klidu i angažmá v Chelsea, díky kterému jste už z velkého fotbalu otrkaný?
Že bych byl v osmnácti otrkaný, to asi nejde říct. Ale je fakt, že třeba v nedávném přípravném utkání, kdy áčko Chelsea nastoupilo doma před dvaceti tisíci proti Portsmouthu, jsem poznal, že se asi ničím moc stresovat nebudu. Adrenalin se mi v tom utkání přenesl do nohou, určitě ne do hlavy, ten zápas jsem odehrál, aniž bych v něčem na trávníku propadl. Takže ani nadcházející finále se mnou nehýbe.
Jak jsou na tom ostatní?
Ani u nich nevidím žádnou nervozitu. V téhle partě je od začátku turnaje pořád stejná sranda.
Věřili jste, že dojdete na šampionátu tak daleko?
Už před turnajem jsem říkal, že postupem ze skupiny splníme všechny cíle. Ale jistý jsem si tím nebyl, tvrdil jsem, že klíčem k postupu bude výhra hned při vstupu turnaje nad domácím Rumunskem. Prohrávali jsme 0:1, ale otočili na 3:1 a v tu chvíli jsem na sto procent věděl, že semifinále je naše.
A v něm jste v divokém zápase zvítězili 4:2 nad Srbskem...
Postup do finále je nad rámec všech našich plánů. I to je důvod, proč se finále nemusíme obávat: půjdeme si ho prostě užít.
Čeká vás suverénní Španělsko. Nepřijde vám jeho semifinálová výhra 5:0 nad Irskem až strašidelná?
Já se na zápas naopak těším. Aspoň se můžeme porovnat s absolutní světovou špičkou. Každý z nás zjistí, co mu ještě fotbalově chybí, jaké má nedostatky. Španělé jsou favoritem, ale kdo ví, pokud budeme hrát disciplinovaně a plnit pokyny trenéra, třeba překvapíme. Třeba vydolujeme remízu nebo těsné vítězství. Osobně jsem mohl být po dobu turnaje s Chelsea na turné v Asii, jenže tenhle šampionát s devatenáctkou bych za nic nevyměnil.
