Češi zvládají boje o Euro, to je známá věc. Skoro to vypadá na rutinu, pohodovou práci.
Pak však o rok později se soupeři podobné kvality trapně ztrácejí. Až na jednu výjimku se to opakuje dvacet let. A není to kvůli tomu, že na světový šampionát se dostane méně evropských týmů, než postupuje na Euro. Do roku 2016 byl rozdíl minimální.
„Z každé kvalifikace byla povinnost postoupit, poznamenal bývalý reprezentační kouč Petr Rada, který na špatně se vyvíjející boje o šampionát 2010 doplatil předčasným ukončením angažmá.
Spíš to vypadá, že Češi se po velkém turnaji - po Euru - nedokáží v krátké době připravit na boje o mistrovství světa. Když však před kvalifikací o kontinentální šampionát mají několik měsíců na přípravu, jsou úspěšní.
„Když jsme mužstvo přebírali, do začátku kvalifikace zbýval měsíc, řada hráčů skončila a všechno bylo poměrně dost hektické. Tenkrát hrál čas proti nám, teď ho máme víc,“ poznamenal trenér Karel Jarolím.
„Větší prostor před kvalifikací na mistrovství světa neměl žádný trenér. Většinou hrajete maximálně dva přáteláky,“ upozornil Rada. A tady je možné hledat důvody, proč Česko na nejsledovanější fotbalové akci planety pravidelně chybí.
Po Euru nedokázal na mistrovství světa 1998 postoupit Dušan Uhrin, o čtyři roky později Jozef Chovanec, poté Petr Rada, Michal Bílek a ani Jarolím. Jedině Karel Brückner nástrahy krátké přestávky v létě mezi Eurem 2004 a startem kvalifikace na MS 2006 zvládl.
Na omluvu Rady a Jarolíma lze podotknout, že k týmu přišli až po Euru, ostatní reprezentační trenéři byli u národního mužstva už delší dobu.
Pokud Jarolím u mužstva zůstane, což pravděpodobně v úterý potvrdí výkonný výbor asociace, bude mít na přípravu na další kvalifikaci víc než rok. O Euro 2020 se hraje až od jara 2019, podzim 2018 je věnován Lize národů.
Proč se tedy nedařilo postoupit v minulosti?
Mistrovství světa 1998 Španělsko a Jugoslávie byly nad síly
Co se stalo s vicemistry Evropy z roku 1996? Vždyť kvalifikaci hráli ti, kteří vybojovali pro samostatné Česko největší úspěch.
Jedno z vysvětleních může být, že většina z úspěšného týmu přestoupila z české ligy do zahraničí (Nedvěd, Poborský, Šmicer, Bejbl, Suchopárek, Kouba) nebo v rámci zahraničních klubů (Berger). V novém prostředí fotbalistům trvá, než se dostanou do obvyklé formy a pohody, čímž reprezentace trpěla.
Češi začali vítězstvím nad Maltou, ale poté ze čtyř zápasů s konkurenty Španělskem a Jugoslávií získali jediný bod. A když následně podlehli na Slovensku...
Měli i smůlu, ve Španělsku podlehli gólem z vymyšlené penalty, Jugoslávie dala na Letné vítěznou branku v nastavení. Jugoslávské mužstvo, které tvořili Srbové a Černohorci, se vrátilo do soutěží poté, co bylo kvůli občanské válce na několik let z dění vyloučeno, a mělo tak mimořádnou motivaci.
Mistrovství světa 2002 nedisciplinovaní Češi
Na předchozí velký turnaj - Euro 2000 - postoupilo Česko suverénně. Mužstvo Jozefa Chovance se stalo vůbec prvním týmem, který v kvalifikaci neztratil ani bod. Jenže v Belgii a Nizozemsku neprošlo ze skupiny a nepřesvědčivě pokračovalo i v následných bojích o MS.
Remíza na Maltě, kde byl vyloučen Řepka. Porážka na Islandu, červená karta pro Kollera za plivnutí na soupeře. Jediný bod ze svou duelů s Dánskem, utrápená výhra doma na Maltou, dusná atmosféra mezi týmem a novináři, naopak uvolněná v kabině. Základ mužstva tvořila úspěšná generace z Eura 1996.
Nezdravé klima v týmu ukázala i baráž s Belgií. V úvodním duelu dostal červenou kartu Řepka a spoluhráči mu dali najevo, že za porážku může právě tento moment. Během neúspěšného boje v odvetě obdrželi červené karty Baroš s Nedvědem. Brankář Srníček dostal pokutu za urážky belgického kouče Wasseigeho.
„Neměli jsme sportovní štěstí. Sice jsme soupeře dostali pod tlak, ale stoprocentní příležitosti jsme si nevypracovali. A v těch pološancích nám při zakončení chyběla agresivita,“ říkal Chovanec po baráži.
Mistrovství světa 2006 kauza Nedvěd
Tenkrát mělo Česko nejlepší tým v jeho samostatné historii, pod Karlem Brücknerem hrálo nejlepší fotbal v Evropě, přesto o postup na světový šampionát muselo tvrdě bojovat.
Startem do kvalifikace otřásla „kauza Nedvěd“. Výjimečný český záložník po Euru 2004 oznámil, že končí v reprezentaci. Bylo mu dvaatřicet a zranění z turnaje v Portugalsku ho limitovalo do podzimní sezony v Juventusu. Brückner ho přemlouval, odmítal si přiznat, že Nedvěd už nebude a nekonečné dohady, které jitřily atmosféru, svedl na žurnalisty.
Česko odehrálo kvalifikaci bez Nedvěda, dvakrát podlehlo Nizozemsku a jednou Rumunsku. Druhou příčku a tím i baráž si zajistilo až v posledním duelu kvalifikace ve Finsku. Na baráž se vrátil Nedvěd a Česko dvakrát porazilo Nory.
Mistrovství světa 2010 bez Brücknera, bez výjimečné generace
Trenér Brückner po Euru 2008 po šesti a půl letech u národního mužstva skončil, jeho nástupce Petr Rada měl jeden přípravný zápas, byť v Anglii, na to, aby sestavil tým pro kvalifikaci. Už neměl k dispozici Nedvěda, Poborského, Šmicera, Kollera a ani Rosického, který byl dlouhodobě zraněný. Výjimečná generace skončila, jejich nástupci už soupeře nepřehrávali.
A když ze dvou úvodních zápasů v Severním Irsku a v Polsku český tým získal jen bod, ztrátu už nedohnal. Tehdejší cesta připomínala tu v současné kvalifikaci.
Pikantní je, že Češi sebrali pět bodů Slovinsku, které skončilo druhé za vítěznými Slováky. Když s bývalými federálními sousedy Češi na jaře 2009 v šestém kvalifikačním utkání prohráli, skončil trenér Rada. Víc než neúspěšné výsledky se však v Česku řešilo, že po porážce se Slovenskem někteří fotbalisté po ukončení srazu a ve svém volném času seděli do noci v jedné pražské restauraci.
„Špatné výsledky jsou jasné, takže za sportovní stránku jsem zodpovědný. Ale co se týče těch prohřešků, od těch se distancuju. To, co se stalo po zápase se Slovenskem, nebylo v rámci srazu. Tlak médií a veřejnosti už byl takový, že jsme se prostě dohodli na ukončení angažmá,“ poznamenal Rada.
Mistrovství světa 2014 proti Bílkovi, proti všem
Češi byli nepřítelem sami sobě. Ani po postupu do čtvrtfinále mistrovství Evropy 2012, což je třetí nejlepší výsledek samostatné české reprezentace, neustaly invektivy veřejnosti směrem k trenérovi Michalu Bílkovi či útočníkovi Barošovi.
Dusno doléhalo i na mužstvo, které vyhořelo v domácích zápasech: 0:3 s Dánskem, 1:2 s Arménií, 0:0 s Bulharskem, 0:0 s Itálií. Po porážce v Itálii, kde tým přišel o reálnou naději na postup, Bílek rezignoval. Poslední dvě utkání v kvalifikaci vedl asistent Josef Pešice.
„Někdy jsem byl vnímaný jako nepřítel číslo jedna pro český fotbal. Většina národa je ráda, že končím. Neměl jsem podporu. Na svou stranu jsem kromě vás novinářů nedostal ani fanoušky. Veřejnost vnímá můj konce velmi pozitivně,“ řekl Bílek.
Mistrovství světa 2018 konec už na startu
Po evropském šampionátu 2016 z vlastní vůle skončil trenér Pavel Vrba, s ním i zkušení hráči Čech, Plašil, Lafata, Limberský, Hubník... Vrbův nástupce Karel Jarolím se týmu na plný úvazek ujal měsíc před startem kvalifikace, do níž vstoupil s výrazně obměněným mužstvem.
Neustále se měnila i sestava, byť tahy kouče měly objektivní příčiny jako zranění, markantní ztráta formy, nevytíženost hráčů v klubech. Do deseti zápasů nastoupilo 35 hráčů... „Tolik hráčů, to číslo je absurdní,“ komentoval to pro agenturu ČTK bývalý kouč František Cipro.
První tři zápasy, dva body, žádný vstřelený gól. Neúspěch se zrodil už na začátku.
