Když se v 83. minutě vrhnul vzduchem po míči při centu Kotrby ze strany, většina stadionu už jásala. Útočník fotbalistů Táborska Miroslav Slepička měl podíl na obou brankách svého týmu, a kdyby se jeho hlavička ujala, mohl svým gólem otočit stav zápasu z 0:2 na 3:2.
Jenže se to nepovedlo. I tak dokázala hodně oslabená sestava Jihočechů vybojovat remízu ze zdánlivě ztraceného zápasu. A Miroslav Slepička byl po zápase spokojený i naštvaný zároveň. „Mohli jsme vyhrát. Vždyť já měl šanci jako...“
Řekněme že velkou. Položil jste se do centru, ale gólman vás skvěle vychytal. Co se při takové šanci dá udělat líp?
Zavřete oči a pak je to o tom, kam to trefíte. Důrazná ta hlavička byla dost. Trefil jsem ji vedle brankáře a bohužel do místa, kam zrovna skočil. Kdyby to bylo nohou, tak je lehčí zamířit, ale z rybičky je těžké hlavičku ideálně umístit. Škoda té mé šance, protože jsme mohli vyhrát. Ale i tak jsem rád, že jsme to vzhledem k průběhu zápasu zvládli alespoň za bod.
Po prvním poločase jste prohrávali 0:2. Nehráli jste dobře a museli jste výsledek otáčet. Stejně jako ve Varnsdorfu nebo ve Frýdku-Místku...
První poločas nebyl hodný Táborska. Umíme hrát o hodně líp a to už je poněkolikáté, co si necháme dát góly a teprve až pak zapneme.
Proč?
Možná jsme trochu přežraní, vědomí si své síly, že na to máme a že to zvládneme. Ale takhle nemůžeme hrát. Musíme jít do zápasu tak, jako jsme nastoupili do druhé půle proti Opavě. Druhý poločas jsme byli lepší. Hrát takhle celý zápas, musíme vyhrát. Podělali jsme si to ale v první půli.
Ve druhém k vám na hrot přišel další útočník Strnad. Co se ve hře změnilo, protože i vy sám jste ožil?
Běhal jsem pořád stejně, ale bylo tam víc balonů. Víc se člověk dostane do hry. Aleš Kočí víc centroval, Elvist Ciku se rozběhal na lajně a Ibrahimovi Traoremu se začalo chtít. Dal gól, chytil se. Je to o tom, že záloha chce hrát a nutí se. Není to o tom, že jsme tam dva útočníci. Můžete naběhat osm kilometrů za poločas a nemáte ani jeden míč. To bylo v první půli. Ve druhé tam bylo osm centrů ze stran a z toho šest gólových.
Když mluvíte o záloze. Kvůli zranění chyběli Javorek a Presl. Pro karty nemohl hrát Džafič. Na kapačkách byli před zápasem Šiml a Sladký. Všechno hráči základní sestavy. Jak tohle bylo znát?
Máme velkou marodku. Znát to bylo. Na jednu stranu jsem naštvaný z výsledku, na druhou zase hrozně rád, že máme takhle silný tým, který se dokáže kousnout a ve druhém poločase Opavu takhle zmáčknout.
A vy jste byl u obou gólů.
Na první jsem nahrával a u druhého jsme doráželi moji vyraženou střelu. A mohl jsem dát i gól. Mrzí mě to. Podobnou šanci jsem měl ve Frýdku, tam jsem to taky nedal.
Nesvazoval Táborsko fakt, že v případě výhry se mohlo dotáhnout na úplnou špičku tabulky? Takhle jste pátí.
Výsledek Sokolova a Karviné nesvazoval. Koukáme na sebe, chceme zápas vyhrát. Koukat na tabulku, to je ještě hrozně brzo. Máme svoje starosti, svoje problémy, ale chceme se držet nahoře.
