A přece se to stalo.
Německý útočník v úterý večer přispěl k historické potupě Brazílie a při vítězství 7:1 v semifinále mistrovství světa dal důležitý druhý gól. Pro Kloseho měl speciální hodnotu - na svém čtvrtém světovém šampionátu si připsal už šestnáctou branku a sebral rekord Brazilci Ronaldovi.
„Miro je prostě neuvěřitelný,“ složil mu poklonu trenér Německa Joachim Löw. „To, že rekordu dosáhl právě v Brazílii a navíc proti domácímu týmu, je pro něj obrovský úspěch. A já mám i za něj obrovskou radost.“
Když Klose po zápase dával rozhovor pro televizi, vypadal, jako by si vítězství a rekord vlastně ani moc neužíval.
S vážnou tváří odpovídal na otázky reportéra a spíš se zdálo, že je v šoku z toho, jak neuvěřitelného výsledku Němci dosáhli.
„Nedokážu teď říct, co to všechno pro mě znamená. Po takovémhle zápase je těžké o tom přemýšlet,“ krčil rameny a zdálo se, jako by mu zničených Brazilců bylo líto. „Měli jsme skvělý start a znovu se ukázalo, jak důležité jsou standardky. Cítím z našeho týmu velkou sílu, ale musíme pracovat dál.“
Skromnost ke Klosemu patří. Možná i proto, že jeho kariéra startovala pomalu a dlouho to vypadalo, že se fotbalem živit nebude.
Ještě ve dvaceti letech hrál jen osmou ligu za Blaubach-Diedelkopf, až pak přestoupil do Homburgu, týmu ze třetí nejvyšší soutěže. I když dal za sezonu jediný gól, vyhlédl si ho Kaiserslautern, ale také tam se prosazoval nejdřív pomalu a první sezonu strávil v rezervě.
Zato pak šla jeho kariéra rychle nahoru. Zvlášť od chvíle, kdy se v sezoně 2000/01 usídlil v sestavě vedle českého dlouhána Vratislava Lokvence. „Na soustředěních jsme spolu dokonce bydleli na pokoji. Hrálo se mi s ním výborně a i mimo hřiště jsme byli dobří parťáci,“ vzpomínal později Klose. Ten ve své první celé sezoně mezi elitou nastřílel devět gólů a dostal i pozvánku do reprezentace.
Dál už je to známý příběh. Na šampionátu v Japonsku a Koreji pěti přesnými hlavičkami proklestil Němcům cestu ke stříbru a od té doby z reprezentace nevypadl. Hrál za Werder Brémy a Bayern, od roku 2012 je v Laziu Řím.
Kromě střeleckých schopností ukázal také smysl pro fair play: jednou opravil rozhodčího, když po čistém zákroku na něj chybně nařídil penaltu. Jindy se přiznal, že dostal míč do sítě rukou.
A góly často slaví saltem. Kdyby jedno takové vysekl i po trefě ve finále mistrovství světa, bylo by to krásné vyvrcholení jeho pozoruhodné kariéry.
