„Vyměnil jsem si dres s Hagim, dodnes ho mám doma schovaný,“ vzpomínal Miloš Slabý v telefonickém rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz.
Jak na ta utkání s Realem vzpomínáte?
Bylo to samozřejmě zajímavé, zážitek na celý život. Real Madrid, to byl úplně jiný svět, než jsme byli do té doby zvyklí. Soupeř budil velký respekt. Ale jak nám v Olomouci zdůrazňoval náš trenér Karel Brückner, hrát se dá s každým…
A vy jste se toho drželi. Po domácí remíze 1:1 jste na Realu prohráli jen 0:1, k postupu nebylo zase tak daleko. A slova uznávaného kouče se potvrdila…
Určitě, vždyť i oni byli jen lidi z masa a kostí. Jen se kolem nich víc točila média a brali jiné peníze.
Předpokládám, že to i pro vás byl životní zápas, nebo se pletu?
Pro každého, kdo se utká s Realem, je to zvláštní motivace. To se nedá vůbec srovnávat, oni byli tehdy zrovna v laufu. Měli v mančaftu samé světové hráče, reprezentanty svých zemí…
Kdo byl podle vás tehdy jejich největší hvězdou?
Pro mě jako obránce samozřejmě Fernando Hierro. Ale byli tam i vynikající ofenzivní fotbalisté. Hlavně Butragueňo nebo Rumun Hagi.
Kdo je Miloš Slabý?Dnes 53letý bývalý obránce pochází z Horního Slavkova, kde také začínal s fotbalem, přes Slavii Karlovy Vary se dostal už v dorostu do Bohemians Praha. Tam zahájil ligovou kariéru, nejvyšší soutěž hrál i za Sigmu Olomouc a Viktorii Plzeň (do roku 1999). Pak se přes Karlovy Vary vrátil zpátky do H. Slavkova, kde ukončil kariéru. |
Vybavíte si ještě, na koho jste v tom utkání hrál?
Já jsem byl tehdy ještě pravý bek, takže na každého, kdo se tam zrovna nachomýtl. Ono se to hodně prolínalo, už tehdy praktikovali takový zajímavý styl, hodně měnili místa. My jsme se snažili zhušťovat prostor, napadat je. I proti Realu jsme se snažili hrát to svoje.
Připomíná vám to utkání doma ještě něco kromě vzpomínek?
Vyměnil jsem si dres právě s Hagim, takže ten mám doma někde schovaný.
Plzeň - Real MadridSledujte ve středu od 21.00 hodin online. |
Doma, to je pořád v Horním Slavkově, odkud jste vyrazil do světa velkého fotbalu?
Ne ne, přestěhoval jsem se do Hroznětína, kde také pracuju. Rozvážím pro jednu firmu cigarety.
Takže nepatříte k těm fotbalistům, kteří by se během kariéry zajistili na celý život?
Ono se i tohle hodně mění, i fotbal jde kupředu. My jsme na tom byli určitě lépe, než generace reprezentantů Ondry nebo Prokeše, se kterými jsem byl kdysi v Bohemce. A ti dnešní kluci mají zase lepší platy.
U fotbalu jste pak nechtěl zůstat jako trenér?
Ale jo, trénoval jsem ženský tým. Později mě brácha Jarda přivedl ke karlovarským Buldokům, vedl jsem i Horní Slavkov, ale nic velkého. Teď už tak pět let jsem vlastně úplně bez fotbalu.
Vzpomínka Sigma v Poháru UEFA ´92Slavná pohárová cesta Olomouce přes irský Bangor, Torpedo Moskva a Hamburk. Zastavil ji až Real, po remíze 1:1 venku dal doma postupový gól osm minut před koncem. Trenérem byl Leo Beenhaker, hráli mj. Míchel, Sanchís, Hierro, Hagi či Butrageňo. Za Sigmu pak třeba Hapal, Látal, Maroši, Kotůlek, Vaniak nebo Kerbr. |
Ani do Plzně nevyrazíte za bývalými spoluhráči?
Tak to už taky bude nějakých sedm osm let, co jsem tam byl na halovém vánočním turnaji. Ani nevím, jestli se ještě schází.
Viděl jste zápas Plzně na Realu? A jak sledujete dnešní fotbal?
Moc času nemám, práce je hodně. Spíš nějaké šoty v televizi. Už nesleduju fotbal tolik jako dřív.
A co byste doporučil viktoriánům v domácí odvetě s Realem?
Aby hráli v klidu, bez nervů. Nemají co ztratit. Můžou se ukázat, prodat dál. Myslím, že nejsou bez šance.
A co vůbec říkáte na pět viktoriánských mistrovských titulů?
Je moc dobře, že se to tam takhle zvedlo. Za nás vládla fotbalu Praha, teď je to zase Plzeň a drží to. Přeju jim, ať to vydrží co nejdéle.