Se Sigmou zažil potupný sestup, suverénní návrat do ligy a letos jí pomohl do evropských pohárů. Když se gólman Miloš Buchta vracel v pětatřiceti letech do české ligy, určitě nečekal, že ho čeká tak fotbalově výživné období. Jenže tenhle dlouhán jako by šel proti proudu času.
Před letošní sezonou si začal s osobním koučem přidávat individuální tréninky, přidal i mentální přípravu a výsledkem je trofej pro nejlepšího brankáře celé soutěže, kterým ho v anketě Ligové fotbalové asociace zvolili trenéři, kapitáni a vybraní novináři.
„Je to příjemné ocenění, ale brankářů je v lize skvělých spoustu. Jsem rád, že to padlo na mě, ale nemyslím, že bych byl úplně nejlepší. Musím ale poděkovat mančaftu, protože jsem to vyhrál díky nim a individualita na hřišti nic neudělá,“ zdůraznil 37letý rodák ze Svitav.
Koho byste tedy zvolil nejlepším brankářem vy?
Nevím, podle čeho se to hodnotí. Mohl to dostat kdokoliv z týmů první pětky. Třeba Laštůvka vychytal patnáct nul a utekl nám ostatním. Trošku mě to štve, protože jsem ho mohl trochu prohnat. Ale v zápasech, které jsme vyhráli třeba 2:1 mě ani nemrzelo, že jsem neměl nulu. Také Milan Heča chytil na jaře výbornou fazónu a řadil bych ho vysoko.
Překvapilo vás takové ocenění v 37 letech, což je přece jen hodně zralý sportovní věk?
Vyhýbala se mi zranění a to je velmi důležité, takže jsem odchytal skoro všechny zápasy. Musím poděkovat i realizačnímu týmu, že mi dal tu důvěru na začátku sezony a splatil jsem ji. Výborně se o mě staral fyzioterapeut Kamil Skopal, v mém věku už bylo potřeba trochu víc ležet na masérském stole. A musím vzpomenout i mého kondičního a mentálního kouče Tomáše Kulatého, s kterým jsme si aspoň jednou týdně, někdy dvakrát, zašli udělat nějaké cviky, abych se udržel mezi nejlepšími. Na stadionu natrénujeme speciální brankářské věci, ale aby se člověk udržel na top úrovni, potřebuje si trošku přidat. V tom jsem si našel Tomáše a měl jsem v něj plnou důvěru.
Brankář Sigmy Miloš Buchta slavil výhru nad Baníkem s fanoušky i dcerkou.
O jaká cvičení jde?
Strečink, něco na odraz a rychlé nohy, protože jsem velkej a v tomhle trochu zaostávám. V neposlední řadě i mentální koučink, kdy mi předával pozitivní energii a říkal mi, že si musím věřit. Naše tréninky byly zaměřené na víc věcí a spíš jsme to ladili. Začal jsem tam chodit jako jeden z prvních v týmu a ostatním jsem pak dal tip, že není na škodu udělat jednou týdně něco navíc. Četl jsem rozhovor s Maťom Poláčkem z Mladé Boleslavi, s kterým jsme dobří kamarádi z Prešova, a když vykládal, kolik tréninků denně dá, divil jsem se, jak je možné, že to vůbec stihne. Ale znám ho, je to velký profík a já bych se asi už tolik nehecl, ale aspoň jednou do týdně udělat něco navíc není v mém věku špatné a nakonec se mi to zúročilo. Nesmím opomenout ani trenéra brankářů Tomáše Lovásika, který měl nade mnou dohled a také hlavní slovo o mé formě. Nebylo to tak, že by mě v tréninku ruinoval, ale spíš jsme vše ladili, aby to bylo na zápas top.
Říkal jste, že je potřeba ve vašem věku přidat něco navíc. Napadá mě, že to ale platí pro každý věk, jen u nás to ještě úplně nefunguje a hráči si to neuvědomují. Musí na to přijít až věkem?
Samozřejmě. Když jsem byl mladej, nepotřeboval jsem ani ležet na masérském stole a je běžné, že hráči skončí trénink v jedenáct a o půl dvanácté už sedí s mokrou hlavou někde na kávě na terase. Když jsme byli mladí, byl jsem přesně takový. Možná si věkem člověk uvědomí, že aby si kariéru trochu prodloužil, musí se o sebe trochu postarat, víc strečovat a přidávat si, aby mladší stíhal. Teď mi to přijde normální, ale mladým to možná nevysvětlíme a přijdou na to také až ve vyšším věku.
Po takovém ocenění je zbytečné se ptát, jestli budete pokračovat v kariéře…
Chtěl bych pokračovat, protože sezona byla fantastická. Mám před sebou ještě cíl zvládnout poslední zápas a čekat, jak dopadnou ostatní zápasy. Buď bychom se dostali přímo do Evropské ligy, nebo o ni aspoň chceme zabojovat. Bylo by velmi příjemné si ji zahrát. Do další sezony si cíle nedávám, na dovolené budu chtít vypnout, dva týdny si úplně odpočinu, a jak začne příprava, na sto procent do toho kopneme, abychom se připravili úplně stejně. Jedna věc je nějaké příčky dosáhnout, ale daleko těžší je ji obhájit. Nasadili jsme si laťku a věřím, že jsme schopni naši sílu ukázat i v příští sezoně. Ale to předbíhám, ještě neskončila tato sezona a máme jednoznačný cíl – porazit Boleslav (SO, 16.00) a čekat na další výsledky.
Přitom před dvěma lety jste zvažoval, zda vůbec pokračovat v kariéře.
Po vypadnutí jsem byl velmi zklamaný. Sestoupil jsem i v Rumunsku, ale tam jsem za to moc nemohl, protože jsem přišel v zimě, kdy už klub byl poslední a měl jen deset bodů. Skládal se tam nový mančaft, ale nepovedlo se zachránit. Přišel jsem do Olomouce a hned byl další sestup, takže mi to vrtalo hlavou. Pak jsem si sedl se sportovním ředitelem a ten mě přesvědčil, že by bylo dobré pokračovat. Dal mi nějakou vizi a teď jsem rád, že jsem součástí rodícího se, doufám, že úspěšného, mužstva.
Je osobní ocenění o to sladší, že jste se nevzdal a neskončil?
To je právě otázka, jestli tedy neskončit teď, když jsem v tom nejlepším. Ale jsem takový typ, že to chci zkusit zopakovat. Je to těžké, ale motivaci zopakovat podobné výsledky mám. Samozřejmě nějaké výkyvy v sezony byly, ale to postihlo každý mančaft. V globálu jsme předváděli pěkný fotbal a trenér Jílek tu nasadil jasnou tvář a my jsme rádi, že tenkrát v té Vlašimi v 90. minutě ho Honza Štěrba zachránil a vedení se rozhodlo, aby u mužstva zůstal. Vybudoval mančaft, je to i jeho zásluha, že hrajeme, jak hrajeme. Pochopili jsme jeho filozofii a snažíme se vnutit naši hru soupeři, a ne abychom se my přizpůsobovali.
Většinu sezony jste drželi v hrsti třetí místo, co s vámi udělalo, že jste o něj v předposledním kole přišli?
To je to nejhorší. Když se na to s odstupem koukám, raději bych byl jako Jablonec celou sezonu pátý a pak jeden zlomový zápas vyhrál a posunul se na třetí. My jsme ale devadesát procent sezony třetí místo drželi, pak prohrajeme nešťastně na Spartě, kde myslím, že hrát v jedenácti, tak jsme minimálně na remízu měli. A to nás může stát přímý postup do Evropy. Tím se zbraně neskládají. Když nevyjde třetí místo, budeme mít šanci se tam probojovat z předkol, o to víc si jí musíme vážit a budeme se tam chtít dostat.
Vyčítáte Vepřekovi zákroky, po kterých byl na Spartě už v prvním poločase vyloučený?
Když jsem to viděl v televizi, byly ty karty asi zbytečné. Ale na druhou stranu každý chybu udělá, já jsem ji udělal v Liberci, kdy jsem také dostal červenou kartu a bylo to možná ještě horší než dvě žluté Sanyho. Nebo uděláte chybu v zápase a soupeř vás potrestá. Je důležité vstát a jít dál, chybu z hlavy vymazat. Jsme dobrý mančaft, nikdo mu nevyčítal, že nás oslabil, jen jsme si řekli, že v jedenácti bychom třeba body uhráli. Michal nás zase podržel v jiných zápasech, takže se to vykompenzuje.
Jaké si dáváte před posledním kolem naděje na třetí místo?
Náš cíl je hlavně porazit Mladou Boleslav, která se poslední kola herně zvedá. Chceme se s diváky rozloučit výhrou. Chtěli bychom vyhrát a čekat, pak přijít do kabiny a zjistit, jak dopadly ostatní zápasy. My chceme udělat maximum, porazit Boleslav. Věřím, že Bohemka vezme body Spartě, protože hraje dobře a poslední kola moc nevyhrála, takže se bude chtít rozloučit s diváky neprohrou. Slovácko nedostává v posledních zápasech moc gólů, takže věřím, že to Heča zamkne a 0:0 by bylo super. V první řadě ale musíme porazit Boleslav a pak se můžeme bavit o ostatních výsledcích.
Půjde hlavu při zápase vypnout a soustředit se jen na svůj zápas, když jde o tolik?
Určitě. Už na Spartě nám o přestávce kdosi říkal, že už asi víme, jak hraje Jablonec na Slavii, ale nikdo z nás nic nevěděl. A řekli jsme, že to ani nechceme vědět. Soustředili jsme se na to, abychom zvládli svůj zápas, což se bohužel nepovedlo. A po zápase jsme teprve zjistili, že jsme pátí. Když jdete do zápasu, nepřipouštíte si ty ostatní, koncentrujete se na ten svůj, abyste ho zvládli. Pak může být o to větší radost, že přijdete do kabiny a zjistíte, že jste třeba tam.
Jste jeden z mála hráčů v týmu, který zažil evropskou úroveň. Může Sigma uspět v případných předkolech?
Je pravda, že v Rumunsku jsem zažil Evropskou ligu i Ligu mistrů. V Gaz Metan Medias jsem strávil pět let a také jsme se prokousávali předkoly, dostali jsme se až do toho posledního. Nejprve jsme vyřadili nějaké Finy, pak jsme chytli silný Mainz, kde každý čekal, že vypadneme, ale uhráli jsme dvě remízy a na penalty jsme je vyřadili. V play off jsme narazili na Austrii Vídeň, kde jsme prohráli 1:3 a doma jsme vyhráli 1:0, takže nám chyběl jeden gól do skupinové fáze. Tam jsme měli silnou skupinu s Benfikou, Manchesterem United a Basilejí, takže jsme neuhráli ani bod, ale zase jsme nedostali žádné výprasky. Je to ale jiný level. Přišlo mi, že soupeři, když potřebovali, dali nám gól a pak si hráli to své. Je to jiný fotbal, týmy jsou kvalitní a naše nevýhoda by mohla být, že kluci nemají zkušenost a neví, co by od toho mohli očekávat. Ale kdy jindy to zjistit, než se do soutěže probojovat. Věřím, že se nám to podaří a ukážeme víc než Zlín.
