Brzy na vzpomínání, leč co už teď s tím.
Leoš Kalvoda, blízký kamarád a bývalý spoluhráč z fotbalové Olomouce: „Obětavej kluk, srandista. Nebyla s ním dlouhá chvíle. Po všech stránkách dobrej.“
Šedesátník Josef, fanoušek Sigmy: „Výborný stoper, urostlý, hlavičkář. S Mlejnkem tady vytvořili skvělou dvojici.“
Jiří Kubíček, někdejší sportovní ředitel Sigmy: „Dá se na něj vzpomínat v nejlepším. Fotbal nejsou jen body a honění se za míčem, ale také úsměvné historky - a s ním je spojených moc. Jenže když v jednašedesáti odejde borec, který tady ještě mohl být deset let, nezbývá než jen smeknout klobouk a všem, kteří ho měli rádi, vyjádřit upřímnou soustrast.“
Zemřel bývalý sparťan Beznoska. Rosického strýci bylo 61 let |
Miloš Beznoska v minulém týdnu opustil tento svět. Echtovní sparťan, strýc jejího současného sportovního ředitele Tomáše Rosického, se silným poutem k olomoucké Sigmě. S fotbalem začal pražský rodák v polovině šedesátých let na Spartě, do ligového áčka se z jeho ročníku dostal jako jediný, v lize debutoval v sedmnácti. V rudém dresu odehrál v letech 1977-1985 celkem 291 utkání a získal dva tituly.
Byl u toho, když Sparta v evropských pohárech vyřadila Real Madrid, vyhrála i na Camp Nou nad Barcelonou 1:0 a gólem anglickému Watfordu pomohl postoupit Letenským do čtvrtfinále Poháru UEFA.
„Když přijde sto tisíc diváků, tak to je neskutečné. Byli jsme první československý mančaft, který vyhrál v Anglii. Porazili jsme Watford a tam nám před zápasem podával ruku Elton John. To jsou zážitky, na které se nedá zapomenout,“ vyprávěl před jedenácti lety v rozhovoru pro web Sigmy.
I díky němu si můžeme připomenout, jakou stopu zanechal během tří sezon právě v Olomouci, kam přišel v osmdesátém pátém roce v sedmadvaceti letech po zmíněné slávě, leč na Spartě se nepohodl s trenérem Zacharem. Původně měl namířeno do Brna, odkud pocházela jeho paní, ovšem olomoucký kouč Karel Brückner si pro něj osobně přijel. „A když v roce 1989 odcházel Miloš do Bohemky, tak měl slzy na krajíčku. Moravu měl moc rád,“ vzpomínal někdejší útočník Sigmy Radek Drulák.
Klátivej krok
Zprvu zvučnou posilu Brückner využíval na kraji obrany, ale teprve až ho po půlroce posunul do středu, stal se z něj pilíř. „Přišel jako zkušený hráč ze Sparty. Vsadili jsme na něj, byl volnej, obrovská posila. I pro mě jako manažera. Byl to člověk, od kterého jste se mohl učit. Výborný fotbalista i kluk. Byl na něj spoleh,“ povídá Kubíček. „Na hřišti měl takovej klátivej krok, nádherně uměl zakřižovat.“
Kalvoda, který si rychle s Beznoskou padl do oka, přidává: „Výbornej stoper, už měl něco za sebou ve Spartě. Kus chlapa, ale byl i fotbalovej. Pomohl nám hodně.“
Rozuměli si nejen na hřišti, i v místních hospůdkách, kde pořád bylo co k probrání. „Měl manželku z Brna, já su taky od Brna. Přišel z Prahy, nikoho neznal, začali jsme se navštěvovat, našli jsme k sobě cestu, ani nevím jak, ale hodně jsme se sblížili,“ usmívá se Kalvoda. „Historek je moc, jezdili jsme na společné dovolené. Vždycky jsme drželi při sobě.“
Historek je moc, nad všemi však vyčnívá jedna, jejiž pravdivost ani po letech nikdo ze zúčastněných nepotvrdí. Ale snad by to panu Beznoskovi příliš nevadilo.
Pepo, zachraň nás!
Dvacátý sedmý březen, 1987. Do Olomouce přijela Sparta, která víkend předtím získala titul. Zato Sigma se třásla o záchranu v lize. A za půli doma prohrávala 0:3. Průšvih!
O půli měl Beznoska v útrobách Androva stadionu na kolenou prosit kamaráda Jozefa Chovance, obránce a lídra Sparty: „Pepo, zachraň nás!“
„Tak vstaň, vyřiď něco Kubíčkovi a běž do útoku,“ údajně opáčil někdejší spoluhráč.
Ať se to stalo, nebo nikoli, pravdou je, že Beznoska se skutečně vytáhnul na hrot, dal dva góly brankáři Stejskalovi a v 76. minutě vyrovnal Příložný: 3:3! Sigma se zachránila. „Byli jsme ohrožení sestupem, ale potom jsme bod stejně nepotřebovali, protože Žilina prohrála doma a spadla,“ přemítá Kalvoda.
I z této historky je patrné, jak silný vztah si Beznoska k Sigmě vytvořil. „V Olomouci byla výborná parta i ohromný zájem o fotbal, na každý zápas chodilo deset až čtrnáct tisíc diváků. Na ty tři báječné roky v Sigmě strašně rád vzpomínám,“ líčil. „I když se mi první půlrok v Olomouci nepovedl a křičeli na mě, ať táhnu zpátky do Sparty. Ale pak se to ve mně zlomilo, protože trenér Brückner mě stavěl na pravou obranu a já jsem to v životě nehrál. Dal mě potom na libera a toho dalšího dva a půl roku jsem pro Olomouc odvedl dobrou práci. Díky dobrým výkonům jsem se také dostal do širšího kádru reprezentace. Pro mě byly ty tři roky nezapomenutelné.“
Trénoval ho Ježek i Brückner
Jako jeden z mála hráčů se může pochlubit tím, že jej vedly dvě české trenérské legendy - Ježek ve Spartě a Brückner v Olomouci. „Za kariéru jsem zažil spoustu trenérů, ale dva výjimečné - Brücknera a Ježka,“ cenil si. „Každý byl jiný. Pan Brückner byl specialista, velký psycholog, výborně nás dokázal připravit na standardní situace. Stávalo se, že jsme v patnácté minutě vedli 3:0 a všechny branky padly ze standardních situací. Lauda to uměl kopat, chodili jsme tam s Kučerňákem a Mrázkem, všichni skvělí hlavičkáři.“
A kouzlo přísného Ježka? „Báli jsme se ho. Říkal, že ve Spartě jsou nejlepší hráči. Kdo za ni hraje, tak musí ukázat, že si toho váží. A pokud ne, půjde pracovat do ČKD a to bude pro naši společnost lepší,“ vyprávěl Beznoska. „Ale dokázal nás výborně připravit. Když jsme hráli na Realu, tak nám říkal, že není lepšího mančaftu, než je Sparta. Mě přesvědčil, že jsem lepší stoper, než je Stielike, a my jsme si začali věřit tak, že jsme snad nejlepší tým na světě. Pak jsme Real vyřadili a on povídá: No vidíte, vždyť jsem vám říkal, že máme na každém postu lepší hráče než Real.“
Za Sigmu odehrál Beznoska 83 prvoligových utkání, připsal si devět branek. Po třech letech na Hané ho to však táhlo domů do Prahy, byť při loučení i ta slza ukápla. Hrál pak ještě za Bohemku či na Kypru za Paralimni. S kumpánem Kalvodou po kariéře trénovali v Hradci Králové, asistenta dělal i v Bohemians.
Sparta pro něj byla životní láska, ale „olomoucká přítelkyně“ se mu vryla pod kůži.
A bylo to vzájemné.
