První gól za fotbalovou Olomouc, který odchovanec akademie Chelsea vstřelil, namaloval košickému rodákovi široký úsměv. Stejně když přidal další zářez na herním soustředění v Turecku, kterým pomohl porazit polský Lubin.
„Musím dávat góly, abych se dostal do sestavy. Zase jsem připravil nějaké šance, to je plus.“
Trenér Václav Jílek po něm vyžaduje větší produktivitu, i proto góly tolik těší. „Nejen po mně, vyčítá to každému. Gólů jsme nedávali mnoho. Hrajeme přitom pěkný fotbal,“ podotýká Lalkovič.
Avšak čtrnácté místo zavání sestupem, byť ve většině zápasů modří kontrolují míč častěji než soupeř.
Lalkovič je zajímavý křídelní hráč. Dynamický, až výbušný. Východniar. Když přišel na konci října do Olomouce, neboť v něm viděl Jílek potenciál, začal po dlouhém zranění sbírat minuty jako žolík. Ze sedmi zápasů pouze jeden odehrál v základní sestavě.
A nejméně povedený. Proti Mladé Boleslavi ho Jílek postavil na nezvyklý post halfbeka a bránění Lalkovičovi nešlo. Ovšem jako žolík? Pokaždé výrazně oživil hru.
Třeba v Karviné kouzelným centrem na gólovou hlavičku parťáka Dvořáka pomohl k senzačnímu obratu z 0:2 na 3:2. Ukázal, že kopací techniku má výjimečnou. A v přípravě se zuřivě pral o místo. V Turecku v duelu s dánským Hobro IK viděl červenou kartu.
„Milan Lalkovič naplňuje, co ho provázelo. Ve všem. Ve sportovní výkonnosti – kvalita, rychlost. A pak taky v bohémském přístupu. Je potřeba na mentalitě malinko pracovat. Ale má mužstvu co dát,“ chválil ho Jílek.
„V přípravě jsem se cítil dobře. Má být taková, že se maká, připravím se na jaro a peru se o místo. Doufám, že dostanu šanci,“ žádá Lalkovič.
Je znát, že už nechce jen střídat. „Samozřejmě, chci hrát!“ vypálí. „Když jsem přišel, byl nějaký plán. Uvidíme, jak to půjde,“ naznačuje, že počítá s větším vytížením.
Avšak je hlavně rád, že po peklu s achilovkou zdraví drží.
Přesto: nečekal větší příležitost? „Víte co, beru to všechno pozitivně. Rok jsem nehrál fotbal, bylo sedm zápasů do konce, nastoupil jsem v každém. Stihl jsem odehrát i celý zápas, sice na postu, na který nejsem zvyklý, hrál jsem halfbeka, když jsme hráli 3-5-2, ale budu hrát tam, kam mě trenér dá,“ odpoví profesionálně.
A sebevědomě dodává: „Myslím, že když jsem nastoupil, tak jsem vypadal dobře. Říkám si stále o šanci od trenéra, on mě tam musí dát. Musím dělat vše pro to, aby trenér neměl výmluvu, proč mě tam nedát. Jsem zdravý a mám všechno ve svých rukách. Musím makat, a když budu hrát, musím využít šanci.“
Lalkovič vyrostl fotbalově v Chelsea, které patřil od roku 2007 sedm let, ale do prvního týmu se neprosadil. V Anglii okusil jen nižší soutěže. Byl také v portugalské Vitórii Guimaraes či nizozemském ADO Den Haag. Za poslední dvě sezony odehrál pouze 20 zápasů, téměř rok promarodil, v Portsmouthu se tak dohodl na předčasném ukončení kontraktu. V Olomouci se snaží hráč, jehož na Twitteru sleduje přes 31 tisíc lidí, o restart.
Jenže na pravém křídle má Sigma největší konkurenci. Přes Pilaře a Zahradníčka vede složitá cesta, ač křídla Hanáků rotují. V zítřejším jarním startu proti Jablonci nejspíš začne zase jen z lavičky. „Hlavně ať první zápas vyhrajeme.“