Ostravský trenér Bohumil Páník s ním počítá spíše na pravou stranu. „Je dobře individuálně vybavený. Může hrát i zprava,“ podotkl Páník.
Co na to Lalkovič? „Kam mě trenér postaví, tam budu hrát. Ale pokud se o tom budeme bavit, tak mu možná připomenu, že raději hraji zleva,“ směje se. „Ale na to máme ještě čas.“
V Olomouci odehrál 17 zápasů, ale jen třikrát byl v základní sestavě. A celých 90 minut byl na hřišti jen jednou.
„Ke konci jsem hrál pravidelněji, asi jsem už přesvědčil trenéra,“ uvedl. „Všude se říkalo, že se mnou nebyl spokojený, co se týče práce dozadu. Mám na to sice jiný názor, ale asi k tomu jeho pohledu na mě přispělo i to, že jsme zpočátku hráli o záchranu. A trenér (Václav Jílek) mě až tak nezná, na rozdíl od hráčů, které kolikrát vídal hrát odmalička. Byl jsem tam nový.“
Lalkovič odmítá, že by měl po útočných výpadech problémy vracet se do obrany. „Každý na to má svůj názor. Mám samozřejmě nějakou kvalitu dopředu, a to v Olomouci věděli. Teď jsem ale tu a je na mně, abych přesvědčil zdejšího trenéra.“
Milan Lalkovič (vpravo) ještě v dresu Olomouce.
Jak těžké pro něj bude, aby se prosadil do základní sestavy? „Nikde to není jednoduché,“ odpověděl. „Bude to záležet na mně, jak budu hrát, jak budu trénovat. Baník je ještě větší klub než Sigma a pro mě je to krok dopředu. Uvidíme.“
Líbilo se mu, jak si se zástupci Baníku, když jednali o přestupu, povídali o fotbale. „O tom, co by ode mě očekávali.“ A to je především zlepšení hry dopředu, jelikož Ostravští v závěru sezony nedávali góly.
„Jsou tady ve vedení lidé, kteří něco dokázali a jsou i v mužstvu. Úplně cítím, že se klub chce posunout nahoru. Bude tu krásné nové tréninkové centrum na Bazalech, takže klub stoupá. Jsem tu, abych mu pomohl,“ uvedl Lalkovič.
Mrzí ho, že Baníku nevyšel boj o evropské poháry. „Je škoda, že se to nepovedlo, ale máme před sebou novou sezonu a máme šanci bojovat o ně znovu.“
Lalkovič je dalším ze slovenských hráčů, na které Baník zejména v minulosti hodně spoléhal. V mužstvu se potkal s krajanem, brankářem Viktorem Budinským. „S ním jsme byli v mládežnické reprezentaci. A ostatní... Hrával tu Róbert Zeher, že? Když byl ještě mladý v Košicích, tak jsem mu podával balony. Pak šel do Opavy, z ní do Baníku. A teď hraje čtvrtou ligu proti mému otci,“ smál se Lalkovič a zmínil svého otce, který je manažer mládeže v MFK Košice, kde dříve i trénoval a byl sportovním ředitelem.
Podle Milana Lalkoviče je Baník na Slovensku pořád velká značka. „Doufám, že nyní ho bude sledovat i více lidí. A když budu dávat góly, tak se o tom bude na Slovensku i psát. Hlavně ale, ať vyhráváme a všichni v klubu a fanoušci jsou spokojeni.“
Baník je pro Lalkoviče, který prošel mládežnickou akademií Chelsea, třetím českým klubem – v Mladé Boleslavi v roce 2014 vydržel půl roku a letos v Olomouci o něco déle. „Hned po osmi měsících jdu do lepšího klubu, takže musím zaklepat. Jen ať to jde tak dále. Nyní chci něco dokázat s Baníkem, hrát před jeho fanoušky. Doufám, že je nějakými svými kousky zvednu ze sedadel.“
