Začínal jste v Jihlavě, jak na tyto roky vzpomínáte?
Já jsem přišel do Jihlavy ve 12 letech a byl jsem tam 8 let, takže na působení ve Vysočině vzpomínám jenom v dobrém. Nebýt jihlavského fotbalu, tak bych nebyl tam, kde jsem teď.
Po úspěšném působení v Jihlavě jste přestoupil v létě roku 2006 do pražské Sparty. Tenkrát to byl největší přestup v historii klubu. Jaký to byl pro vás přechod?
Když jsem přestupoval do Sparty, tak mi bylo 19 let a v tu chvíli jsem cítil, že na to mám, ale po přestupu jsem zjistil, že to na mě bylo ještě moc. Ve Spartě byli zkušenější kluci a já jsem za trenéra Grigy ani pořádně nedostal šanci. Navíc hrál ve středu obrany Tomáš Řepka s Petrem Lukášem a na levé straně byl Michal Kadlec, takže jsem tam tu svoji šanci ani necítil.
Když tedy shrnete působení ve Spartě, jak na něj vzpomínáte?
Na jednu stranu jsem měl smůlu, že jsem se tam neprosadil, ale poté mě Sparta bez problémů uvolnila. Šel jsem do Mladé Boleslavi za Marka Kuliče a pod trenérem Dušanem Uhrinem mladším jsem se do hry dostal.
Jaký byl tedy podle vás rozhodující faktor, že jste se neprosadil ve Spartě?
Já když jsem hrál v Jihlavě, tak tam zdaleka taková konkurence nebyla. Na mém postu hrál v Jihlavě pouze Jiří Liška, ale ten hrával spíše na středu obrany a já jsem tím pádem věděl, že budu hrát. Jenomže ve Spartě byli minimálně dva kvalitní hráči na jeden post, a to nebylo to pravé. Trenér Griga preferoval jiné hráče, hrál Řepka s Lukášem a Kadlec, to jsem samozřejmě respektoval. Ale když jsme se o tom zpětně bavili s panem Josefem Chovancem (bývalý generální sportovní manažer Sparty - pozn. red.), tak říkal, že udělal chybu.
Vděčíte tedy za to, že jste mohl jít do Mladé Boleslavi?
Určitě. Kdybych tam nešel, seděl bych na lavičce ve Spartě, nedostal bych se na šampionát reprezentace do 21 let, který se hrál tenkrát v Nizozemsku a nebyla by šance fotbalového růstu.
Takže jste se díky reprezentaci dostal do nizozemského Heerenveenu?
Já jsem nastoupil v reprezentaci do dvou zápasů v základní sestavě a třetí jsem nehrál z důvodu zranění, tím pádem jsem odehrál všechno. A co jsem mluvil s manažerem, který nové hráče přivádí, tak říkal, že jedna otázka byl šampionát a druhá stránka byly evropské poháry, díky kterým se dostanete do zahraničí. Z české Gambrinus ligy je poměrně malá šance se dostat do lepší soutěže.
Byl to pro vás těžký přechod? Přece jen fotbal v Nizozemsku je od českého odlišný...
V Nizozemsku se hraje zcela jiný styl fotbalu. Až na pár výjimek tu většina týmů nastupuje v útočném rozestavení 4-3-3, proto tady nevidíte výsledky 3:2, ale třeba 5:0 a dá se říct, že je to otevřené za jakéhokoliv stavu. Když si vzpomenu, tak jsme tenkrát vedli 2:0 a diváci na nás začali pískat, že neútočíme. V Česku, když vedete 1:0, tak jsou lidi spokojení, ale tady to tak není.
Mluvil jste o divácích, je tam tedy v porovnání větší zájem fanoušků o fotbal?
Určitě. Kapacita našeho stadionu je něco kolem 30 tisíc a z toho jsou 90 % permanentky. Takže zájem od fanoušků, ale také od médií a novinářů, je rozhodně větší.
Tenkrát jste měl ale poměrně velké problémy se zapracovat do základní sestavy, nelitoval jste odchodu do Heerenveenu?
Když jsem přišel, tak zde trenéroval belgický trenér. V přípravě jsem odehrál všechny zápasy, čemuž jsem se až divil, ale začala sezona a já jsem první zápas nehrál. Trenér to odůvodnil tím, že se hraje na umělé trávě, což je také paradox. V Nizozemsku mají jedny z nejlepších travnatých povrchů, ale zřejmě dva až tři týmy hrály na „umělce“.
A poté jste nastoupil?
Někdy jsem hrál, někdy ne. Navíc v průběhu mého působení přišel nový kluk, takže moc ne.
Řešil jste to s trenérem?
Ano, probírali jsme to, ale poté už to bylo jenom o tom, jestli se kousnu, nebo ne. Samozřejmě to bylo těžké, protože v týmu bylo 34 kluků ze 14 národností, takže je člověk vůbec rád, že může jít alespoň na lavičku.
I když jste vyzdvihoval Spartu Praha v České republice, tak tady je to opět o něčem jiném?
Ano. Nejen, že tam byla ještě větší konkurence než ve Spartě, ale SC Heerenveen má rozpočet 40 mil. eur, což je třikrát víc než má Sparta.
Poté jste odešel zpět do Čech, konkrétně do pražské Slavie, proč k tomu došlo?
Vracel jsem se z důvodu, že jsem chtěl hrát, abych se výkonnostně posunul. Na jednu stranu se mi to vyplatilo, ale také vymstilo. Sice jsem hrál, ale tři kola před koncem mi praskla chrupavka. Proto jsem musel podstoupit operaci velkého zranění.
Po rekonvalescenci a ukončeném hostování jste se vrátil zpět do Nizozemska...
Ano. Navíc sem přišel nový trenér, který tu je až doposud a tentokrát už jsem měl štěstí, protože má rád můj styl a i přes příchod konkurence, se kterou jsme se přetahovali o místo, jsem hrál já. Jenomže jsem musel podstoupit další operaci a opět se to komplikovalo.
Trápilo vás stejné zranění?
Ano, když jsem měl prasklou chrupavku poprvé, tak mi to operoval pan doktor Krejčí a bylo to v pořádku, mohl jsem nastoupit do zápasů. Jenomže mě to začalo bolet, a tak jsem musel zákrok podstoupit ještě jednou. Po té smůle se ale vždy našlo jedno pozitivum: dokázal jsem se rychle vrátit do hry.
V létě letošního roku jste podstoupil třetí operaci v řadě, jak to s vámi vypadá teď?
Chodím s nejvyšším týmem trénovat a pravidelně jsem byl i na lavičce, takže se do toho pomalu dostávám.
Když tedy srovnáte český fotbal s nizozemským, kde je to lepší?
Co se týče fotbalové stránky, tak si tady fotbalista nemůže na nic stěžovat. Jsou plné stadiony a je velký zájem. A když bych to měl vzít z té životní, tak i po té stránce je to tady lepší než v Čechách. Já jsem tady velice spokojen.
Říkal jste, že máte v týmu 14 národností, jak se domluvíte?
Já jsem nikdy nebyl na školu, takže jsem měl jen základy a anglicky jsem nemluvil. Když jsem přišel, tak tady byl belgický trenér a měli jsme zde zhruba 12 národností, k tomu bylo asi jen 6 Holanďanů, proto byla na stadionu úředním jazykem angličtina. Během pár měsíců jsem se do toho dostal a teď je to dobrý. Nicméně tu máme nyní nizozemského kouče, a když trenér něco vysvětluje, tak to chápu, ale s plynulejší mluvou už mám problém.
Jak to mezi vámi funguje, když jsou v týmu hráči z celého světa?
Když někdo něco v kabině potřebuje, tak to vše funguje, ale v tom osobním životě to znát je. Většinou to chodí tak, že každá národnost drží spolu a měli jsme to tak i my tenkrát, když jsem přišel. Byli jsme tady čtyři Češi a také jsme drželi pospolu.
Nechtěl byste se tedy vrátit zpět do Čech na rozehru?
Když jsem tenkrát odcházel do Nizozemska, také jsem říkal, že se nechci vrátit, ale šel jsem do pražské Slavie. Proto teď nechci říkat, jestli bych se vrátil. Ve fotbale je to těžké. Ale jsem tady pomalu čtyři roky a jsem spokojen.
Takže chcete zůstat v Nizozemsku, nebo byste šel i jinam v zahraničí?
Jednou bych si chtěl zahrát v německé bundeslize, je to kousek od Čech a tam by mi to sedělo. Ale těžko říct, co budoucnost přinese. Třeba Slavie mi tenkrát také pomohla, takže si myslím, že je česká liga moc podceňovaná.
V létě vám končí v Heerenvenu smlouva, už plánujete, co dál?
Ještě jsme se vůbec nebavili, že bych odešel. Nedávno tady byl manažer Paska s jeho kolegou Rosickým, ale šlo o to, abych na tom byl zdravotně v pořádku a dal se dohromady.
V neděli jste hráli s PSV Eidhoven, přes vánoční svátky tedy zůstáváte v Nizozemsku?
Co jsem tady byl dva roky, tak se hrála liga ještě 29. 12., takže jsem doma nebyl a jel na Silvestra domů. Letos dostaneme volno až tuto neděli. Máme poměrně krátkou pauzu, protože hned na začátku ledna máme sraz, letíme na soustředění a už 29. ledna hrajeme první zápas. Ale v průběhu toho krátkého volna domů letím.
Slaví se v Holandsku Vánoce oproti Česku jinak?
Já když jsem přišel, tak to bylo zajímavé. Oni tady totiž dávají dárky už někdy v období Mikuláše a poté snad 25. 12. mají stromeček, takže to jiné je.
