Dá se s trochou nadsázky říct, že to byl váš životní zápas?
To asi ne, já doufám, že mám nějaký ještě před sebou a tenhle to nebyl. Celý tým hrál dobře a já jsem měl i štěstí, že rozhodčí pískl penaltu na Graiciara. Na penalty si věřím, tak jsem si míč vzal a trefil to. A můj druhý gól? To byl krásný centr, stačilo se jen uvolnit.
Jak jste viděl utkání ze hřiště?
V prvním poločase jsme byli jasně lepší, vedli jsme 1:0 a měli i další šance, třeba mně hráč vykopl z branky jasný gól. Ve druhém poločase Dukla měla dvě stoprocentní příležitosti, to nám trochu zatrnulo, ale když jsme pak dali třetí gól, už jsme si to pohlídali.
Očima kouče Trpišovského„Po určitém stagnování, které si v poslední době prožil, byl teď Milan Kerbr rozdílovým hráčem. Hrál levého obránce tak, jak si představuju - byl hodně nebezpečný směrem dopředu, měl spoustu náběhů, i penalta na Graiciara byla po jeho centru. Přitom nechybělo moc a nemusel v základní sestavě ani být. Na levé straně obrany je velká konkurence a o Milanově startu se rozhodlo až den před zápasem.“ |
Že půjdete kopat penaltu, to bylo spontánní rozhodnutí?
Na penalty jsme určení tři a já hned věděl, že si to vezmu. Když tady ještě byl Milan Baroš, vždycky jsem se ho ptal, jestli mi balon půjčí. Někdy půjčil, jindy nepůjčil. Ale tentokrát jsem klukům ukázal, že si to vezmu a proměnil jsem to.
Gól na 3:0 jste dával po standardní situaci. Bylo to nacvičené?
My góly ze standardek moc nedáváme, i když je před zápasem hodně cvičíme. Tohle už byla taková standardka, kterou jsme ani necvičili – prostě šlo o to nějak kopnout míč do vápna. Byl to krásný centr od Romana Potočného, já to trefil hlavou do brankáře a ten si to nějak srazil do branky.
Pod trenérem Trpišovským hrajete levého obránce, ale byl tohle ten zápas, kdy jste ukázal, že v sobě máte ofenzivní geny?
Celý život jsem hrál levého záložníka, až tady v Liberci jsem přešel na levého obránce a musím říct, že mi to sedí o hodně líp. Všechno dění na hřišti máte před sebou, nehrajete zády k bráně, můžete jít do náběhů i vystřelit. To mi vážně sedí. Jen škoda, že jsem na tom postu nezačal hrát trošku dřív než v osmadvaceti letech.
Domácí výhry jste se dočkali po dvou a půl měsících. Je teď o to sladší?
My jsme domácí bilanci měli dobrou, před tři čtvrtě rokem nás tady porazila jen Plzeň. Letos jsme měli těžké soupeře – Spartu, Plzeň, a prohráli jsme zase jen s Plzní. Na výhru jsme čekali už kvůli divákům, kteří nás ženou dopředu, a jsem rád, že si teď mohli třikrát zakřičet gól.
Cítíte, že si liberecký tým po letních změnách sedá?
Vždycky chvíli trvá, než si to sedne. Před půl rokem to taky chtělo nějaký čas a až ke konci sezony jsme pak hráli výborný fotbal, v posledním zápase jsme porazili doma Mladou Boleslav 4:0. Musíme si na sebe zvyknout na tréninku i v zápase.
Může současný Liberec znovu zabojovat o evropské poháry?
To si netroufnu říct. Samozřejmě že bychom chtěli. Ale jsme pokorní, do každého utkání půjdeme na sto procent a uvidíme, na co to bude stačit.
