„Hráče za sebou jsem cítil, nevím, kolik jich bylo. Ale i kdyby jich tam bylo pět, měl jsem škrtnout, jak jsem chtěl, a míč poslat na roh. Je to ostuda to trefit takhle,“ štve hradeckého záložníka, jeho nechtěná hlavička do vlastní branky rozhodla zápas, „můžu za to já.“
Černý toho má ve fotbale už hodně za sebou, ale že by někdy musel prožít tak nepříjemnou chvilku jako nyní, si nepamatuje. „Podle mě to byl první vlastňák, co jsem si dal.“
Hradci tenhle gól pomohl vzít tři body. I proto, že sám své šance nevyužil. Největší dvě měli jeho hráči po přízemních centrech, které stačili obránci tečovat a gól z toho nebyl. „Měli víc štěstí než já,“ poznamenal Černý.
Pro Hradec to byla druhá druholigová prohra za sebou, třetí v posledních čtyřech zápasech. Za tu dobu vstřelil jen dvě branky. „Chybí nám větší hladovost po gólu, důraz v pokutovém území,“ vysvětluje zkušený fotbalista. Zároveň si ale nemyslí, že by na tým přišla krize, z níž by se těžko zvedal: „Není třeba klopit hlavu, byl to smolný zápas. Dali jsme do něj všechno a jako tým jsme, myslím si, šlapali. Měli jsme těžkého soupeře, nebylo to od nás tak špatný.
