„Věděl jsem, že se něco chystá, ale toto jsem nečekal. Těm, co to video připravili, patří dík. A také děkuji všem fanouškům,“ pronesl po remíze 0:0.
Co jste říkal těm jménům, která se na obrazovce objevila? Bylo to hodně slavných fotbalistů, mimo jiné Poborský, Koller, Čech, Kewell, Hyypiä, Hamann, Šmicer, Jankulovski, Cissé, García, Dudek, Nedvěd...
S klukama se znám velmi dobře, prožil jsem s nimi pěkná léta. Moc mě potěšilo, že mi takhle popřáli ke konci kariéry.
Jak jste prožíval poslední hodiny před finálním ligovým utkáním?
Horší byl včerejšek, jak mi všichni psali a gratulovali ke kariéře. Dnes jsem si to chtěl jen užít a myslím, že se to povedlo. A ty emoce u toho videa... Škoda, že nemohl být plný stadion.
Nedvěd, Dudek či Cissé. Baroše dojali bývalí spoluhráči, pak se klaněl fanouškům |
Do hry jste šel až v 73. minutě. Dříve to nešlo?
Už bych nevydržel. I tak to na mě bylo dost. V přípravě jsem, ale už nemohu trénovat naplno. Jsem rád, že jsem se na hřiště aspoň dostal.
Navíc jste málem kariéru zakončil gólem. Co chybělo té vaší hlavičce?
Mrak na sluníčku... To bylo to jediné, protože slunce mi vjelo do očí a ztratil jsem balon. Spíše jsem tam tu hlavu jen strčil a bohužel to netrefil.
 |
Spousta lidí říká, že odchází legenda. Cítíte se tak?
Pro mě je těžké se takto hodnotit. Jsem rád za kariéru, jakou jsem měl. Bylo to se vším všudy. Na fotbalistu jsem se držel docela dost, skoro do třiceti devíti let. Čas člověk nezastaví. Jsem rád za to, co jsem dokázal. Dík patří spoluhráčům a rodině... Pořád to je pro mě emotivní.
Co nyní budete dělat?
Začíná mi důchod, tak asi půjdu a koupím si čagan (hůl s ohnutou rukojetí). Ale ne, pojedu za rodinou. Nebudu dělat nic zvláštního. Musím najet na normální život, vše si seřadit a uvidím, za jak dlouho mi bude fotbal chybět. V nějaké roli se však k němu vrátím.
