Co na tom, že jeho tým 2:5 prohrál. "Pro mě je nejdůležitější, že drží ledvina. Ani jsem nečekal, že zůstanu na place devadesát minut," vydechoval Mikolanda po utkání. "Jsem hodně unavený a zítra to bude ještě mnohem horší."
Urostlý útočník měl našlápnuto ke slušné kariéře, jako mladík se dostal do anglického West Hamu, českou ligu zkusil v dresu Mladé Boleslavi. Jenže pak ho zastavily problémy s ledvinami a další navazující obrovské zdravotní trable.
Hrůza! Až když mu ledvinu darovala jeho maminka, po transplantaci mohl znovu začít uvažovat o kariéře fotbalisty.
"Přes léto jsem trénoval sám a posledních čtrnáct dnů se připravuju tady v Zápech. Věřím, že se budu zlepšovat den ode dne," řekl Mikolanda.
Spoluhráči ho oslovují Miki, i on si na ně troufl hlasitě zvolat. "Pojďme hrát, pojďme ještě hrát!" křičel s dvanáctkou na zádech ze středového kruhu po druhém gólu soupeře.
Po třetí inkasované brance už jen dal ruce v bok. "Za dvacet minut 0:3, to je po zápase v každé soutěži." Ale sám svůj minisouboj nezabalil. První šance, hlavička míří vedle. Druhá šance, zahozený samostatný nájezd. Napotřetí už Mikolanda obešel i gólmana a lehce pustil míč do prázdné brány.
"Krásný pocit. To víte, že chci střílet góly. Jenže mohl jsem dát tři," litoval kmenový hráč Viktorie Žižkov. "Zda se tam vrátím? Uvidíme v zimě. Ledvina má zkušební půlroční rytmus, pak se uvidí, co zvládnu dál."
I kdyby výš než do divize nepokročil, Petr Mikolanda jednoznačně vyhrál.
