Chvíle jeho největší slávy nejsou tak dávnou minulostí. Ještě před třemi lety, v prosinci 2012, se vyhříval na čele tabulky střelců anglické Premier League. Tehdy válel za Swansea, která během druhé sezony v nejvyšší soutěži bavila útočným fotbalem.
Michu byl její hlavní zbraní. Přišel z Vallecana jako téměř neznámý hráč, ale rychle si udělal velké jméno. Za sezonu nastřílel 18 gólů, už v prosinci se poprvé podíval do reprezentace, i když debutoval nakonec až v říjnu příštího roku.
I tak se zdálo, že má skvěle našlápnuto. Zajímal se o něj třeba Liverpool, jeho cena sahala až ke třiceti milionům liber. Jenže nakonec zůstal a další sezonu mu pokazilo zranění kotníku, které utrpěl krátce po první reprezentačním startu. Táhlo se dlouhé měsíce, ale v létě už se vše zdálo být v pořádku a Michu odešel hostovat do italské Neapole.
Od té doby bylo všechno špatně. Kotník dál bolel a španělská hvězdička stihla za sezonu jenom pět zápasů. Opci ve smlouvě tedy klub neuplatnil, Michu se vrátil do Swansea, ale zranění ho pořád limitovalo. A tak odmítal všechny nabídky.
„V životě musíte být čestný,“ líčil nedávno v rozhovoru pro deník The Guardian. Proto se dohodl s velšským týmem na ukončení smlouvy a po sérii operací začal trénovat v Langreu, amatérském týmu ze čtvrté španělské ligy, který vede jeho bratr Hernán Perez. Minulý čtvrtek v novém dresu poprvé naskočil do zápasu - po 441 dnech. A v neděli už vstřelil první dva góly.
„Jako trenér bych si přál ho tady mít do konce sezony. Ale jako bratr doufám, že tu nevydrží ani do konce ledna. Že mu přijdou nabídky z vyšších pater,“ řekl novinářům Perez. „Zasloužil by si to - většina lidí by na jeho místě už hodila ručník do ringu.“
Ale ne všechno je v pořádku. Rozhodně ne kotník, který Michua pořád hodně omezuje. „Vlastně už ani nevím, jaké to je, hrát bez bolesti,“ prozradil po prvním zápase. „Proto radši vůbec nic neplánuju. Prostě si chci užít každý trénink a příště zkusit hrát zase o něco delší úsek. Uvidíme, jestli se ještě dokážu vrátit na vyšší úroveň.“
Když ho zdraví přestane trápit, nemusí být v devětadvaceti letech pozdě.
