Dovolená? Tu Škoda, který od dubna do poloviny července kopal za norský Lilleström, letos nepoznal. Maximálně pár dní volna, které stejně nestrávil podle svých představ. Třeba jako v červenci, když se z nevyvedeného angažmá na severu Evropy vrátil s virózou.
Poslední volné chvíle bez fotbalových povinností si 29letý brněnský čahoun užil o něco víc. „Bráchovi se narodil syn. V reprezentační pauze jsme měli dva dny volna, tak jsme se s rodinou jeli na něj do Prahy podívat,“ přibližuje mladší sourozenec slávistického kapitána a kanonýra Milana.
V neděli se bratři Škodové potkají znovu. Žádnou poklidnou rodinnou idylu ale nečekejte, Michalova Zbrojovka v Edenu vyzve Milanovu Slavii.
Nezevšedněly vám už ligové souboje proti bratrovi?
Ne, zatím jich nebylo tolik. Potkali jsme se jen párkrát, vždycky se na to těším, že si proti němu zahraju. A myslím, že se těší všichni. Zápasy na Slavii jsou zápasy, kvůli kterým fotbal hrajeme. A hlavně doufáme, že konečně něco uhrajeme.
Větší šanci na slibný výsledek by Zbrojovce dávalo, kdyby Slavia bratra i další opory kvůli náročnému programu šetřila, ne?
Byl bych rád, kdyby nastoupil. Uvidíme, jak to bude. Slavia určitě nic nepodcení, na Plzeň ztrácí už osm bodů. Změny v sestavě mít bude, ale na druhou stranu hráči, kteří nehráli v Astaně, se budou chtít ukázat, aby nastoupili příště.
Proti bratrovi si zahrajete téměř po roce. Zatímco loni jste pálil v životní formě, letos jste skóroval pouze jednou. Čím to?
Před rokem jsem byl víc rozehraný. Po osmém kole jsem měl odehráno téměř osm celých zápasů, teď po osmém kole mám odehraných zhruba 300 minut. Potřebuju se rozehrát. Ale jinak na nějaké rozdíly, co bylo loni a letos, nekoukám. Chci být prostě co nejprospěšnější mužstvu.
Těsně před startem ligy jste pár dní marodil, dnes už bývalý trenér Habanec také vyprávěl, že tréninky v Norsku nebyly tak náročné. Souhlasíte?
Nebylo to tak, že by byly jednodušší. Některé tréninky ale vypadaly tak, že jsme třeba běhali na páse v posilovně místo toho, abychom byli na hřišti. A takhle jsme to měli dvakrát v týdnu. Bylo to specifické.
Pocítil jste pak, že vám míč spíš překážel?
To vůbec. Spíš mi chyběla herní praxe a doteď jsem ji pořádně nenabral. Zápasové vytížení nijak nenahradíte, i kdybyste trénovali od rána do večera. Teď už trénuju dva měsíce s mužstvem. Pomohla mi i reprezentační pauza, abych trošku nahnal fyzičku. Doufám, že budu hrát, dostanu se do formy, abych pomohl mužstvu.
Cítíte větší důvěru od trenérů než na startu ligy?
Trenéři (Dostálek s Přerostem - pozn. red.) jsou u týmu čtyři kola a dvakrát jsem hrál od začátku, dvakrát ne. Doufám, že po Karviné dostanu větší důvěru a zápasů v základu bude víc.
Vaše trefa v Karviné je v poslední době asi jedním z mála pozitiv, že?
Za to jsem samozřejmě rád. Pozitivní bylo, že jsem nastoupil i od začátku. Z gólu ale nemůžu mít takovou radost, protože neznamenal body. V podstatě to beru, jako kdyby nepadl.
Čím to, že se Zbrojovce nedaří a je v lize poslední?
Start je vždycky důležitý a nám se vůbec nepovedl. Doteď se s tím potýkáme, ale musíme se zvednout. Takhle nemůžeme pokračovat, to by bylo špatné.
Týmu by se nyní tuze hodily vaše góly. Jenže zatím jste se ani do tolika šancí v sezoně nedostal...
Šancí jsem moc neměl. Ale když jsem se do ní dostal jako proti Liberci, tak to mělo skončit gólem. Ale je pravda, že další si ani moc nevybavuju. Těch šancí moc nebylo, musím se víc dostávat do zakončení a snad góly přijdou.
Před sezonou jste si vytyčil pokoření dvanáctigólové mety. Neslevíte trochu ze svých cílů?
Ne, zatím nic neupravuju. Stále tomu věřím. Minulý rok na podzim jsem dal prvního góla snad až v sedmém kole, teď jsem se trefil v osmém. Tak uvidíme, co z toho bude letos.
