Pod dohledem nizozemských legend se talent ze Slovácka bleskově vypracoval mezi opory týmu sedmnáctiletých a trénuje už s devatenáctkou, kam se v létě natrvalo přesune.
„Je nádherné, když nám můžou pomoct takoví hráči, poradit, jak se chovat na hřišti. Pustíme si záznam zápasu a můžeme s nimi cokoli probrat,“ pochvaluje si Sadílek, jemuž bude sedmnáct teprve v květnu. „Bommela a Nistelrooye si z televizních přenosů dobře pamatuju. Když přijedu z reprezentačního srazu, ptají se, jak je v Česku, jak to vypadá s fotbalem.“
Teď jim mohl referovat o kvalifikaci na Euro sedmnáctek, která se hrála ve Zlíně a Hradišti, nedaleko jeho rodné Uherského Ostrohu.
„Viděl jsem se s celou rodinou, pozdravil kamarády. Bylo to pěkné. Akorát se nepodařilo postoupit,“ litoval, když reprezentaci unikl šampionát vinou horšího vzájemného zápasu se Skotskem.
I tak rodák Sadílek ve třech duelech předvedl, proč byl dvakrát po sobě zvolený nejlepším mladším dorostencem Česka a proč se o něho přetahovaly známé kluby z Nizozemí, Anglie nebo Itálie. PSV Eindhoven, Feyenoord Rotterdam, Twente Enschede, VfB Stuttgart, Juventus Turín. Tam všude měli o Sadílka zájem, nakonec vyhrál jednoznačně PSV.
„Jiné nabídky jsem neřešil. PSV byla moje první stáž a hned se mi tam zalíbilo. Všichni se znají, všichni se k sobě hezky chovají. Vytváří super podmínky pro hráče, aby se tam cítil jako doma. V PSV je to rodinné. Navíc dávají v áčku šanci svým odchovancům,“ podotýká Sadílek, který nyní v Eindhovenu po půlroce získal místo hostování smlouvu do června 2019 a stal se definitivně jeho kmenovým hráčem.
„Je to mnohem lepší, než když jsem přišel. První dva měsíce jsem nemohl hrát, jen jsem trénoval. Učil jsem se základy holandštiny. Teď se cítím jako jedna z opor týmu - i spoluhráči a trenér mě tak berou. Na hřišti už mluvím holandsky, mimo to ji ještě střídám s angličtinou.“
I když na Slovácko nedá dopustit, do zahraničí ho to táhlo ještě jako žáka deváté třídy základní školy.
„Když už jsem od čtrnácti jezdil na stáže, tak jsem si říkal, že bych chtěl být v šestnácti v zahraničí. Fotbal je tam úplně jiný, jinak se k vám chovají, jsou tam jiné podmínky, zázemí. Nikdo mi to nerozmlouval, všichni mi to přáli. To bylo pro mě hodně důležité,“ líčí Sadílek, jemuž klub našel bydlení u nizozemské rodiny.
Sadílek by rád napodobil Václava Černého, který se dere do sestavy konkurenčního Ajaxu Amsterodam. „Pro všechny mladé hráče, kteří chtějí jít touhle cestou, je Vašek velký vzor. Udělal si jméno, všichni o něm vědí.“
Zatímco Černý je rozený útočník, Sadílek operuje ve středu pole. Tomu také odpovídají jeho fotbalové vzory. V patnácti obdivoval oporu Barcelony Sergia Busquetse, teď vzhlíží k italskému reprezentantovi Marku Verrattimu z PSG.
„Hodně lidí mi říká, že jsme si dost podobní - výškově, vzhledem i stylem hry. On je trošku více defenzivnější, já se občas zapojuju do ofenzivy,“ říká Sadílek.
Jistá fyzická podoba ho pojí také s Andrésem Guardadem, kapitánem mexického národního týmu a lídrem PSV Eindhoven.
„Máme stejnou přezdívku, říkají nám,vysavač‘. Oba jsme hodně aktivní, prý jsme na hřišti všude,“ směje se Sadílek.
S Guardadem se osobně ještě nesetkal, zatím bojuje o ligový titul ve své věkové kategorii. „Zápasy s Feynoordem nebo Ajaxem jsou hodně prestižní. Chodí na ně i 800 lidí, to v Česku sotva stovka,“ porovná zájem o fotbal.
Mládežnické trofeje jsou v Nizozemí hodně ceněné a pro nejlepší hráče vítězných týmů obvykle znamenají posun v klubové hierarchii.
„Před sezonou vyhrál ročník 1997 velký turnaj a hned čtyři hráči poskočili do juniorky a další dva do áčka,“ prozrazuje Sadílek.
Kdoví, třeba jednou v sestavě áčka PSV nahradí Guardada. Na dálku mu fandí jeho starší bratr Lukáš, který usiluje o místo v prvoligovém Slovácku.
