Možná i proto, že se všechno dozvěděl na poslední chvíli, ani nebyl moc nervózní. „Jen když jsme kráčeli z tunelu na hřiště. Ale jak utkání začalo, spadlo to ze mě,“ líčil před potemnělým stadionem St. Mary’s.
Jak jste první start v tak důležitém zápase prožíval?
Bylo to něco neskutečného. Takový zážitek... Zahrát si proti týmu z Premier League, před třiceti tisíci diváky, v úžasné atmosféře. Užil jsem si to, jen samozřejmě škoda toho výsledku.
Prohráli jste 0:3. Nepřebije to vzpomínku na první velký zápas?
Pocity jsou smíšené, to je pravda. Zážitek mám skvělý, ale vysoko jsme prohráli, což samozřejmě mrzí.
Jak jste reagoval, když vám trenér řekl, že začnete od první minuty?
Byl to šok, překvapení. Nic jsem netušil, ani v minulých dnech jsem neměl žádné náznaky. Ale samozřejmě to bylo moc příjemné. Od těch dvanácti hodin, kdy jsem se to dozvěděl, jsem se strašně těšil.
Pomohli vám spoluhráči?
Podporovali mě, říkali, ať hraju v klidu - to, na co jsem zvyklý. Ať nejsem nervózní. I když to se lehce řekne, před třiceti tisíci diváků... Ale snažil jsem se to nějak potlačit.
V závěru zápas dost bolel, ne? Po jednom souboji jste se těžce zvedal.
No, jsem pokopaný. Ale to jsme čekali, je to Anglie, tady se vždycky hraje důrazně.
Ještě nedávno jste hrával za juniorku, za dorost. Dá se popsat, jak velký je skok do utkání proti soupeři z Premier League?
To se snad vůbec nedá porovnat. Je to úplně něco jiného. Jiný fotbal, jiné tempo, jiné myšlení. Ve všem je to úplně odlišné.
Jak jste vnímal, že proti vám najednou hrají hvězdy anglické ligy?
Koukal jsem na ně s otevřenou pusou. Něco neuvěřitelného. Úžasné. Těšil jsem se na všechny, ale hlavně na Tadiče s Longem. Nedávno jsem na ně koukal v televizi, teď jsem si proti nim mohl zahrát.
