„Prakticky jsem po roční dovolené,“ usmívá se 35letý hráč, který se ve Znojmě sice narodil, ale jeho dres oblékne poprvé v kariéře.
Předpokládal jste, když jste do Rakouska loni odcházel, že se do českého fotbalu ještě vrátíte?
Naopak, už jsem se s ním spíš loučil. Říkal jsem si ale v duchu, že je škoda končit, když jsem zdravý, a určitě jsem rád za šanci, kterou mi teď trenér Kalvoda (ve Znojmě) dal. Známe se z Olomouce, to on mi dal nabídku. Pak to šlo ráz naráz, nebylo to těžké jednání. Ale ještě není vyhráno.
Proč myslíte?
Potřebuju pořádně dotrénovat po sezoně v Rakousku. V zimě se můžeme pobavit, jestli to se mnou bylo dobré, nebo ne. Taky máme s trenérem Kalvodou dohodu, že po dvou měsících můžu říct, že na to nemám, a skončím. I on může říct, že mě nechce.
Ve druhé lize jste zatím hrál jen jednu sezonu za Olomouc. Co od ní čekáte?
Nedokážu říct, jak mi bude sedět. Se Sigmou jsme tehdy byli jasný aspirant na postup, měli jsme kvalitní tým, ambice tam byly a od toho se všechno odvíjelo. Soutěž je to náročná, svým způsobem vím, do čeho jdu, a budu se na ni muset hodně připravit, protože je to hodně agresivní a běhavá soutěž.
V jaké fotbalové pohodě se do ní chystáte vkročit?
(směje se) To právě nedokážu říct. Prakticky jsem po roční dovolené, protože v Rakousku jsme na tu soutěž, co jsme hráli, moc netrénovali (Ordoš hrál napřed 4. nejvyšší soutěž v Retzu a pak 5. nejvyšší soutěž ve Wieselburgu – pozn. red.). Na rovinu řeknu, že v přípravě mě čeká peklo. Návrat bude určitě těžký, ale jsem zdravý, mám chuť a věřím, že se do toho brzo dostanu. Bude to chtít hodně makat.
Co si lze představit pod pojmem „roční dovolená“ ve fotbale?
Půl roku jsem byl v Retzu. V zimě přišli, že sponzor, který měl plnit moji smlouvu, už ji neplní a že by byli rádi, kdybych odešel. Měl jsem tam jednu z nejvyšších smluv v mančaftu. Našel jsem místo ve Wieselburgu, kde to bylo super, skončili jsme třetí, vyhrávali jsme, ale pro hráče, který hrál přes deset let ligu a přijde tam, je to úplně jiný sport. Kluci mají jiné návyky, někteří to hrají po práci. Trochu se v tom pak člověk sám ztrácí.
Dařilo se vám tam střelecky?
Gólů jsem tam dal tak deset za sezonu, ale spoustu šancí jsem spálil. Herně to snad nebylo špatné. Se mnou je to ale tak, že všechno se odvíjí od toho, jak se trénuje. Nebo netrénuje. (pousměje se) Jsem typem hráče, který potřebuje trénovat s týmem, mít pravidelné tréninky. Pokud to nechají jen na mně, tak se sám těžko donutím. I kvůli tomu se těším do Znojma, do zápřahu, až to bude zase za něco stát. Bez tréninku se nedá hrát ani okresní přebor, no a já jsem byl ve Wieselburgu dohodnutý na jeden trénink v týdnu plus zápas. Jenže na to, že máte nějakou kvalitu, to neuhrajete.
Vracíte se do svého rodného kraje nejen hrát, ale z Olomouce, kde jste se usadil, i bydlet?
Pořád žiju v Olomouci. Asi budu přespávat v Troskotovicích, kde jsem vyrostl, a odtud dojíždět do Znojma. Je to schůdnější než platit byt ve Znojmě, když to mám do Troskotovic kousek. Ono se asi dá dojíždět i z Olomouce, ale třeba v přípravě si to neumím představit. Mít dva tréninky denně, sednout do auta a jet, to by bylo hodně náročné.
Z Troskotovic je i další útočník Antonín Růsek, taky hrál ve Znojmě a nyní je ve Zbrojovce. Znáte se?
Samozřejmě, Tondu znám odmalička. Vždycky byl gólový a doufám, že to prokáže i v dospělém fotbale. Známe se dlouho i s jeho rodiči, Tonda jezdil s mým tátou na moje zápasy do Olomouce, táta ho hodně brával. S naší rodinou je spjatý.
Zajímavá náhoda na tak malý městys.
A to máme víc ligových hráčů!
Které ještě?
Milan Lutonský (hraje za Zbrojovku) se sice nenarodil tam, ale táta a babička jsou odtud. My ho tedy bereme za svého. Na šest až sedm set lidí máme tři ligové fotbalisty z Troskotovic.
Neměl jste ambice jít taky do Brna? Loni jste avizoval, že jste ve stálém kontaktu s trenérem Pivarníkem, s nímž jste měli variantu, že oba půjdete do Rakouska. A Pivarník nyní vede Brno.
Minulý rok jsme to řešili celé léto. Letos jsme si po sezoně ještě ani nezavolali, nejednali jsme o ničem, ani jsme se neviděli. Obvykle po sezoně jdeme na večeři, ale teď jsme se neviděli asi rok.
Nedivte se. On možná trenér Pivarník v Brně neví, kde mu hlava stojí.
(usměje se) Četl jsem, že začali přípravu jako první v českém fotbale. To se dalo čekat, že svému mančaftu pořádně naloží. Budou to mít těžké.