Ale úsměv byste na jeho tváři hledali marně. Po náročném týdnu, během kterého se celá Sparta těžce vyrovnávala se smrtí nedávného kapitána Josefa Šurala, ani není divu.
„Všechny nás to tak zasáhlo, že jsme dva dny skoro ani nemohli trénovat. Na celý tým padla deka,“ líčil po utkání smutně. „Postupně se všichni zapojovali do normálního tréninku, zápasem to vrcholilo.“
Jak těžké bylo tým za takových okolností připravit?
Velice těžké. Na začátku zápasu jsme neplnili, co jsme měli plnit, ale... Ono to mohlo být tím, že kluci z té události byli opravdu rozhození. A já se tomu ani nedivím. Snažili jsme se na ně působit, ale ono to doléhalo i na nás, trenéry. Všichni jsme Pepu znali. Musíte se s tím nějak vypořádat, ale začátek týdne nebyl ideální. Až postupem času jsme se dostávali do nějakých obrátek. A stejně byli kluci skleslí, vzpomínali na Pepu, atmosféra v kabině tím dýchala. Jako by byl pořád s námi.
Dá se říct, že proti Baníku hráče uvolnil první gól?
Doufal jsem v to. Upřímně, myslel jsem, že nás to uvolní víc, pořád to bylo takové nijaké. A po druhém gólu jsme ještě víc zvolnili, dostali jsme se trochu do nepohody. Nehráli jsme bez zábran, celý zápas jsem viděl, že to není ono.
Ale vyhráli jste 3:0, i když jste míč drželi jen lehce přes 50 procent času. Znamená to, že se snažíte o přímočařejší hru?
Chceme hrát hlavně účelně. Tak, abychom vyhráli, dokázali ohrozit branku a dát gól. Zkoušeli jsme nejdřív rozehrávat odzadu po zemi, vycházelo to občas s odřenýma ušima, někdy to bylo dost na riziko. Není ostuda, když se pak místo toho nakopává na vyšší hráče, to se děje i v nejvyspělejších ligách, taktika se zkrátka přizpůsobuje soupeři. Určitě neklademe důraz na to, abychom drželi balon víc než on.
V sestavě jste původně neudělal žádnou změnu, až po rozcvičce vám vypadl zraněný Štetina. Kdy jste měl jasno, že na Baník půjdete ve stejném složení jako proti Opavě?
Celkem brzy. Člověk má po zápase dva dny volno, emoce trochu opadnou, začnete uvažovat směrem k dalšímu utkání. Už od úterka jsem měl v hlavě, že chci, aby hrála stejná sestava, která zvládla těžké utkání v Opavě. Změnu jsme udělat museli, Štetinu už ráno na rozcvičení trápila bolest hlavy a fyzická slabost, před zápasem přišel, že to nepůjde.
Místo něj naskočil Costa a ostrým skluzem si už v prvním poločase koledoval o vyloučení. Není načase s ním přehnanou tvrdost řešit?
Souhlasím. V duchu jsem mu nadával už při tom zákroku. Jel, už to nemohl zastavit a já jsem věděl, která bije. V klidu jsem mu to říkal i o pauze, ale je to s ním dlouhá cesta. On nedokáže v takových chvílích zastavit pohyb, přitom jsme kladli hráčům na srdce, že v nadstavbě je třeba hrát trochu jinak, protože za dvě žluté karty se hned stojí. Chceme dělat co nejméně faulů, získávat míče, zahušťovat prostory. To se nám tak úplně nedařilo.
Ale s něčím jistě spokojený být můžete - třeba s výkony Hložka a Haška.
Adama Hložka beru jako dospělého člověka. Při tréninku ani zápase na něm vůbec není poznat, že je mu teprve šestnáct. Jeho práce se soupeřem, s prostorem... Jsem hodně spokojený i s jeho přístupem, má zdravý charakter. Snad takhle bude pokračovat a pomůže nám k cíli, který máme, což je třetí místo.
A Martin Hašek?
Zatím je ještě brzo na velké soudy, ale u Martina oceňujeme, že si místo v sestavě vybojoval tvrdou prací. Hodně si nabíhá, nevypustí souboj, není líný na krok, spouští aktivitu v útočné fázi a je platný i v obraně.
Trápit vás může to, že nemáte moc na výběr v útočné fázi. Kdy budou fit marodi Tetteh, Kadlec a Pulkrab?
Tetteh by se měl v pondělí zapojit do plného tréninku, čerstvě mám zprávy, že i Venca Kadlec by měl od příštího týdne už začít trénovat. Horší je to s Pulkrabem, ten v tréninku není a v horizontu jednoho týdne ani nebude.
