"Se spoluhráči jsme si dělali srandu, že když mám takový den, musím vsadit sportku. Po cestě jsme se zastavovali u Alberta v Chrudimi, ale nakonec jsem vsadil až v Brně. Když jsem pak viděl, že jackpot vyhrál někdo z Chrudimska, hned mi to proběhlo hlavou. Mohly to být milionové góly," směje se Belej.
I tak jeho střelecká paráda vzbudila ohlas. "Nedávno jsem si pořídil nový typ kopaček, jaké má Neymar. Tak si kluci dělali srandu, že střílím jako on," zmiňuje brazilskou hvězdu Barcelony.
Na rozdíl od ní zvládá Belej úspěšně kombinovat dva sporty. V pátek večer přispěl jednou trefou k ligové výhře brněnského futsalového Tanga nad pražskou Spartou, o půlnoci zalehl a v sobotu v šest ráno vstával, aby stihl dopolední duel Svitav. Ty v divizi, tedy čtvrté nejvyšší soutěži, nastoupily na hřišti pardubického béčka.
"Už nejsem nejmladší, ale jestli mě bolí nohy, si nijak nepřipouštím. Říkal jsem si, že by bylo pěkné znovu vyhrát a užít si pak pěkný víkend s rodinou," líčí zanedlouho 31letý bombarďák, který svůj plán výrazně překonal.
Svůj koncert načal z přímého kopu v prvním poločase, po přestávce přidal zásah po rohovém kopu. "Byla to taková standardka z futsalu. Jumbo (Michal Seidler) rozehrál roh, Brůnič (Martin Brůna) mi to na vápně pustil a já jsem to trefil křížně na zadní tyč," přibližuje Belej souhru s kolegy z futsalového Tanga.
Hattrick dovršil dorážkou z brankové čáry, ale pořád to zdaleka nebylo vše. Při čtvrté trefě si lišácky počkal, až se dva soupeři srazí, aby uklidil míč z malého vápna do sítě. Pátý zářez si pak připsal z penalty po vzoru Antonína Panenky. "Dopředu jsem věděl, že to dloubnu, protože brankář byl mladý kluk a věděl jsem, že bude chtít skákat."
Konečné resumé znělo: Pardubice B - Svitavy 1:5, Belej 5 gólů. "Nechtěl jsem kolem toho dělat žádný humbuk, ale na Facebooku to potom hodně žilo," sděluje český futsalový reprezentant.
Ten začínal s fotbalem, za brněnskou Zbrojovku si zahrál i první ligu a vstřelil v ní tři góly. Teď střídá obě disciplíny. "Když dojde ke kolizi, tak pro mě má větší váhu futsal, ale živí mě obojí. Přechod z haly na trávu neřeším, vždycky chci pomoct týmu a dávat góly. Asi jsem se nenarodil jako obránce," komentuje své kanonýrské vlohy.
Ty dokazuje s oběma míči - futsalový letos do branky poslal už devětkrát, fotbalový dokonce jedenáctkrát. Paradoxně je tak na tom opačně než jeho parťák Seidler - ten se ve Svitavách letos trefil jen jednou, zatímco za Tango dvacetkrát. "Podle mě se to zbytečně rozebírá. Jumbovi to tam v Tangu padá, já mám taky nějaké góly, ale jinak spíš přihrávám nebo rozjíždím akce," vysvětluje Belej.
Na velkém hřišti nastupuje jako levý nebo střední záložník, který táhne ofenzivu. Nezaujala jeho produktivita týmy z vyšších soutěží? "Žádná nabídka nepřišla. Už budu mít jednatřicet, a i když dávám víc gólů než dřív, tak dnes jsou v kurzu spíš mladí kluci. A já se soustředím hlavně na úspěch s Tangem."
