Ti dva byli nerozlučná dvojka už v Brně, když Šural jako teenager naskakoval do ligy. Společně pak přestoupili do Liberce, kde hned v první sezoně slavili titul a pak i postup do Evropské ligy. Ladilo jim to na hřišti, ale rozuměli si i mimo něj. Dva parťáci, kteří bez sebe nedali ránu.
„Když jsem přišel do Brna, hned jsme si sedli. Rychle se z nás stali kamarádi,“ vzpomínal Rabušic, když v pondělí zvedl telefon. „Pepa byl sice o rok mladší, ale hodně mi pomohl. Táhli jsme to spolu.“
Josef Šural tragicky zemřelServis iDNES.cz |
I mimo hřiště?
Jasně. Trávili jsme spolu spoustu času, byli jsme mladí kluci, neměli jsme rodiny... Občas jsme jeden u druhého přespali, vlastně jsme byli skoro pořád spolu.
A pak jste před osmi lety společně přestupovali do Liberce.
Já byl tehdy na Euru jednadvacítek, začal jsem v Liberci trénovat o týden později a Pepík už tam na mě čekal. Byli jsme spolu týden v bytě, co nám sehnal klub, pak jsme si pronajali vlastní a bydleli spolu celý rok. Daleko od domova jsem měl kamaráda, na kterého byl spoleh, a pomáhali jsme si.
Jaký byl povahově?
Jedním slovem: sluníčko. Pořád se smál, dělal vtípky, byl vždycky veselý. Proto jsme si taky jako lidi tolik sedli. Hrozně hodný kluk, bude mi moc chybět. Vždyť my jsme byli pořád v kontaktu, dokonce jsme se domlouvali, že půjdeme v červnu zapít jeho malou, která se narodila v únoru. Měli jsme v plánu, že až bude volno, sejdeme se a oslavíme to.
Vídali jste se pořád, i když jste byli daleko od sebe?
Už toho samozřejmě nebylo tolik, když jsme oba založili rodiny a hráli v zahraničí. Ale v kontaktu jsme byli pořád. Občas jsme se sešli v Liberci, kde zanechal velkou stopu a mám tam plno kamarádů. Pokaždé jsme zašli na pivo, rádi jsme se viděli. Když se mi v září narodilo druhé dítě, nemohl dorazit, měli toho ve Spartě hodně. Chtěli jsme to v létě dohnat, ale už to nevyjde.
Říkalo se o něm, že byl kamarádský, obětavý. Sedí to?
Naprosto. A nebyl takový jen na hřišti nebo v kabině, měl i spoustu kamarádů mimo fotbal. V Liberci s nimi seznámil i mě, pak jsme se často scházeli ve větší partě. A v týmu? Když přišel někdo nový, hned se ho ujal a pomáhal. I cizinců, protože uměl perfektně anglicky. V Liberci patřil k nejmladším, ale už bylo znát, že je vůdčí typ. To, že z něj pak udělali kapitána i ve Spartě, určitě nebyla náhoda.
Pietní místo u stadionu fotbalové Sparty, fanoušci vzpomínají na tragicky zesnulého Josefa Šurala.
A na trávníku vám to taky vždycky fungovalo.
Pepa mi nahrál snad na nejvíc gólů. Hrálo se mi s ním skvěle a v Liberci to bylo vidět, protože jsme hned první rok udělali titul. I při oslavách jsme to táhli hlavně spolu a... Promiňte, je to pro mě těžké. Ale takový je někdy život.
