A hned po přihrávce hlavičkou od Víta Beneše, dalšího Čecha v dresu Haladásu, ve druhém kole skóroval.
Téměř šest měsíců po odchodu z Vysočiny 28letý Rabušic vypráví o tamním prostředí.
Co jste za půl roku zjistil o fotbale v Maďarsku?
Že je na vzestupu. Všude jsou de facto nové stadiony, komfort pro hráče je na skvělé úrovni. Fotbalově mě to taky nezklamalo. Úroveň je hodně dobrá.
Jak byste porovnal nejvyšší maďarskou soutěž s českou?
Řekl bych, že fotbalisti budou na podobné úrovni, jen v Maďarsku zaostávají v taktice. Někteří hráči jsou lehkovážnější, naopak v Česku jsou všichni poctiví, pohybují se v prostorách, kde mají být. V Maďarsku se třeba jeden dva hráči zapomenou. Ale zase je více šancí a fotbal je tak atraktivnější pro lidi.
Na začátku dubna jste v zápase proti týmu DVKT střídal ve třicáté minutě a od té doby jste dlouho nehrál. Co s vámi bylo?
Měl jsem zlomenou nohu. Frajer mi naštípl holenní kost a měl jsem sádru. Ale naštěstí už jsem zpátky a o víkendu jsem mohl nastoupit.
Jak probíhala léčba?
Dostal jsem sádru a mohl jsem s rodinou odjet do Liberce, takže jsem se léčil v Česku, chodil jsem na rehabilitace na Slovanu. Je tam všechno k dispozici, mohl jsem tam zajít, kdy jsem chtěl, v tomhle to bylo super. A byť s úlevami, tak letní přípravu už jsem začal s mužstvem. V současné době už jsem stoprocentně zdravý.
V Maďarsku má nejvyšší soutěž dvanáct týmů, přičemž s každým hrajete třikrát. Kdo určuje, s kým bude hrát dvakrát doma?
Abych řekl pravdu, tak pořádně ani nevím, jak tenhle systém funguje. Myslím, že rozhoduje los. Osobně s tím ale nemám žádný problém, že někde hrajeme venku dvakrát.
Maďarsko má zhruba jen o sedm set tisíc obyvatel méně, přesto hraje v lize pouze dvanáct týmů. Projevuje se to na kvalitě?
Liga je vyrovnanější. V minulé sezoně jsme skončili osmí, ale poslední zápas klidně mohl rozhodnout o tom, že bychom spadli. Bylo to hodně nabité, půlka může hrát o poháry, půlka o záchranu. Z mého pohledu to je zajímavější pro lidi.
Prospělo by něco podobného české lize?
V Česku teď bude od nové sezony nadstavbová část, aby to bylo zajímavější. Nevím, jestli by dvanáct mančaftů bylo správně. Na Česko je to podle mého názoru málo. Ale zase kvalita by se zvedla.
Zmínil jste, že se v Maďarsku staví několik nových stadionů. Jak byste jinak s Českou republikou srovnal zázemí pro fotbal?
Stadiony jsou všechny nové, konkrétně nám stadion dostavěli na podzim. A všude se staví. Je to až neuvěřitelné. Sice Maďarsko není až tak úspěšná země, přesto stát dává hodně peněz do fotbalu. A není to jen o stadionech. Já hraju v Szombathely, které má osmdesát tisíc obyvatel, a jsou tu čtyři fotbalové akademie. Myslím si, že fotbal v Maďarsku půjde nahoru.
Stadiony financuje jen stát, nebo i soukromí investoři?
Hlavně stát. Hodně to podporuje místní předseda vlády. Tady v Maďarsku jsou v podstatě závislí na podpoře státu. Nepotřebují sponzory, chod klubu zaplatí stát.
Jak na to reagují běžní občané? Dovedu si představit, že by si u nás lidé stěžovali, že jdou peníze využít efektivněji než investicemi do fotbalu.
Já si zatím v maďarštině moc nepopovídám, tak nevím. (směje se) Ale zaslechl jsem, že někdo nadává. Nicméně tady to není jen o fotbale. Maďaři peníze dávají do veškerého sportu. Staví hokejové stadiony, třeba dva kluby budou hrát slovenskou ligu. Prostě celý sport je podporován, nejen fotbal.
V jednom týmu hrajete s Vítem Benešem, jenž strávil sedm let v Jablonci. Vám zase přirostl k srdci Liberec. Jak se projevuje rivalita, když sledujete naši ligu?
Občas přijde narážka. Říkám mu: Ty jsi z toho Jablonce, z toho předměstí. Někdy si udělám srandu, ale jinak v pohodě.
Nakolik je pro vás důležité mít v týmu spoluhráče z Česka?
Tolik jsem to neřešil, protože už když jsem přišel, tak tam byl trenér ze Slovenska Michal Hipp, navíc další tři Slováci, z nichž dva umí maďarsky. Ti mi pomáhali s překladem a dost mi usnadnili začátky.
Slovenský trenér Michal Hipp, jenž trénoval i v Jihlavě, uděluje pokyny v maďarštině?
Když vysvětluje něco při tréninku, tak už jede v maďarštině, umí základy. On se i učí, tak už je schopen mluvit. A když potřebuje vysvětlit něco složitějšího nebo když je na tiskové konferenci, tak mu překládá jeho asistent.
Vy už se také učíte maďarštinu, tedy ugrofinský jazyk?
Trenér mi říkal, ať se to ani neučím, že to je zbytečné. Jazyk je to hrozný. (směje se) Ale už jsem něco pochytil. Když trenér vysvětluje základní věci, tak to pochytím. Jinak komunikuju v angličtině.
Máte s trenérem striktně domluveno, že nemůžete mluvit ve svém jazyce, aby se ostatní hráči necítili nekomfortně?
Ne, v tom není problém. Když něco potřebuji, tak se ho česky zeptám. A i když vysvětluje cvičení, tak to řekne v maďarštině a pak to ještě zopakuje ve slovenštině.
Maďarsko je známé termálními prameny. Už jste je otestoval?
Ano, byl jsem s manželkou a s dcerou. A taky jezdíme do termálů na hotel vždy v rámci předzápasové přípravy. Bývají tam i turisté, mezi nimi samozřejmě hodně Čechů. Musím si proto dávat pozor na jazyk, nikdy nevíte, jestli to zrovna není Čech. Člověk se tam cítí skoro jako doma. Potkal jsem tam i liberecký autobus, svět je prostě malý.
Maďarsko je také proslulé klobásami a gulášem. Svolí někdy trenér po zápase?
Abych řekl pravdu, tak strava obecně se tady moc neřeší. K obědu pořád smažené řízky. Musím se hlídat, to není nic pro mě, abych hned přibral čtyři pět kilo. Stravuji se po svém. Není to ale špatné, dát si občas gulášek, tedy s mírou.
Kouč Hipp vůbec neřeší stravu?
Ono když chcete jít někam na menu, tak dostanete špagety, na to vám položí řízek a posypou to sýrem. To je jejich gastronomie, mají těžká jídla. Není to o tom, jestli trenér něco hlídá, nebo ne, ono to tady je takhle v podstatě všude.
A co klobásy po zápase, dává trenér někdy za odměnu?
Zatím ještě žádné neproběhly. Ono zatím pořádně ani nebylo za co.
