„Musí to jít postupně,“ povídal exteplický stoper a český mistr se Slavií doma v Chabařovicích na Ústecku, kde jen zpoza plotu sledoval své kamarády z místního Slovanu při tradičním vánočním fotbálku.
Jak moc je vám líto, že nemůžete zasáhnout ani do srandamače?
Hodně, samozřejmě. A je mi to líto i každý den, když jsem v Kodani a koukám na kluky jen z posilovny. Jezdil jsem pouze na rotopedu a viděl jsem, jak jsou na hřišti. Zrovna máme fazonu, jsme první, daří se nám. Je dobrá nálada, samé vtípky. A já v tom dění přímo nejsem, to mě mrzí. Ale beru to z trošku jiného pohledu, neutápím se v tom.
Z jakého pohledu?
Zranění jsou součástí fotbalu. Komu se stane to, co mně, tedy operace předního zkříženého vazu, je na dlouhou dobu mimo. A buď se z toho člověk sesype a už se do formy v životě nedostane, anebo bude myslet pozitivně a zranění ho mentálně posune výš. Že bude víc připravený na kritické situace.
Jak ke zranění došlo?
Hrál jsem zápas rezerv v Kodani proti Nordsjallandu, asi v 15. minutě jsem špatně došlápl po souboji. Navíc mi ještě protihráč kopnul do kolene, které se mi otočilo. Takže jsem musel na operaci. Stejnou jako dřív na levém kolenu. Teď jsem přes tři měsíce po zákroku, už dva týdny běhám na hřišti a zatím vypadá všechno skvěle. Návrat jde podle plánu.
Co vás tedy teď čeká?
Trénuju sám v Česku dvakrát denně, začínám běhat doma na umělce a na přírodní trávě, druhý trénink mám v posilovně nebo bazénu. Do Kodaně odlétám 9. ledna, podstoupím tam fyzické testy, jak vypadá koleno, jak vypadá můj přední a zadní stehenní sval. Pokud to dopadne dobře, 25. ledna odletím s týmem na soustředění do Dubaje, kde bych měl už pomaličku trénovat změny pohybu. Věřím, že na přelomu února a března bych se mohl připravovat s týmem.
Michael Lüftner při loňském vánočním fotbálku Slovanu Chabařovice, jehož je odchovancem. Letos měl smůlu.
První zápas by mohl vyjít kdy?
Dánská liga pokračuje 10. února, ale to ještě ne. Když všechno půjde podle scénáře, který máme nastavený, na konci března bych měl být připravený k prvnímu mistráku.
I před zraněním jste ale chyběl v sestavě Kodaně, proč?
Ze začátku sezony jsem hrál asi tři zápasy z deseti, pak začal koloběh s mým přestupem nepřestupem. Zájem měly ukrajinské Dynamo Kyjev a belgický Genk. A asi to hrálo i nějakou roli v tom, že jsem nenastupoval. Přišel také nový stoper Papagiannopoulos a pak ještě jeden, Bjelland, takže jsme byli čtyři a museli jsme se rvát každý trénink. Zrovna Bjelland je pro fanoušky a celý klub velká hvězda a troufnu si říct, že měl možná trošku lehčí se do sestavy dostat. Což ale nic nemění na tom, že jsme bojovali o místo všichni a bojovat budeme dál.
Jak daleko byly námluvy s dvěma zájemci o vaše služby?
My jsme čekali na úplnou oficiální nabídku, která se táhla dlouhou dobu. A když už podle mých informací měla přijít, zranil jsem se, na tom to ztroskotalo. Teď ve stavu marodů přestup nehrozí a uvidíme, až se uzdravím. Nejdřív se budu muset dostat zpátky do formy, kterou jsem měl před zraněním, pak do sestavy v Kodani.
Přišel jste také o zápasy v Evropské lize proti pražské Slavii, se kterou jste získal český titul.
To byla pro mě velká rána. Slavii mám pořád rád, a když nám ji nalosovali ještě před zraněním, měl jsem radost. Chtěl jsem si zahrát proti ní i venku v Edenu, pozdravit fanoušky. Bohužel se mi to nepovedlo, což byla druhá největší rána po zranění. Mrzelo mě to hodně. Když jsem viděl, jak kluci hrají na Slavii a já nemůžu, byl jsem z toho hodně smutný.
Zranil jste se v září, kdy přišel k reprezentaci kouč Jaroslav Šilhavý a začal si skládat tým. Je handicap, že chybíte u startu jeho éry?
Třeba bych do toho zasáhl, nevím. Přišel trenér, který mě vedl ve Slavii, a troufnu si říct, že s ním mám dobrý vztah. Bylo hezké od něj, že mi zavolal, vyptával se na moji situaci, na zranění. Jsme v kontaktu, ale upřímně: teď nad reprezentací nepřemýšlím. Nejdůležitější je, abych se uzdravil a začal co nejrychleji trénovat naplno s týmem. Aby koleno drželo a zranění se neobnovilo. A až budu zdravý, první cíl je dostat se do základní sestavy FC Kodaň. Jestli potom trenér Šilhavý usoudí, že hraju dobře, můžu přemýšlet i nad reprezentací. I když je národní tým krásný, teď zatím logicky není mojí prioritou.
Hráči si přístup trenéra Šilhavého pochvalují. V čem hlavně?
On hráčům rozumí. A hlavně o ně má starost. Jeho chování je strašně lidské, má k nám blízko. Přirovnal bych ho k trenérovi Lavičkovi. Takovéhle typy mi sedí nejvíc.
