Pravda, musíte za své děti zaplatit - a docela dost, ale z mladých hráčů se díky tomu stávají daleko lepší technici. Už je to vyzkoušené. Nebojí se hrát jeden na jednoho, udělat vtipné kličky, rozhodnout zápas.
Firma na zlepšování trenérů a malých fotbalistů funguje pět let s celkovým obratem 30 milionů korun.
„Našeho hlavního instruktora, který teď školí všechny trenéry v Benfice Lisabon, jsem vzal loni na zápas Plzeň - Slavia. Schválně jsme se zaměřili na to, že budeme sledovat kličky,“ začne Klečka vyprávět.
Kolik jste jich napočítali?
První někdy po 70. minutě, když nastoupil náhradník Martin Zeman. Bylo to divné, vždyť hrál budoucí mistr s vicemistrem. Kvůli tomu, že se hráči nedokážou prosadit individuálně, nevznikají šance, padá méně gólů a liga není zdaleka tak zajímavá, jak by mohla být.
To dlouhodobě.
Pamatujete, jak trenér José Mourinho před lety v Chelsea zaparkoval autobus u šestnáctky? Byl to obranný val, přes který se nešlo dostat. My pracujeme s mottem: Pokoř autobus! Projdi obranou! Jak? Jedině když uděláš kličku. Nebo po kombinaci za předpokladu, že máš skvělý první dotek, zpracování, rychlost a přesnou přihrávku. Pokud autobus nepokoříte, jste bez zakončení.
Jenže za učení u vás musí rodiče zaplatit. Pět nocí, 25 hodin tréninku, osm tisíc korun.
U nás si musíte trénink koupit, ale zároveň k tomu dáváme celé naše know-how. Když čeští trenéři vyrazí do ciziny na stáž, stojí je to nemalé peníze a uvidí jen vybrané tréninky, uslyší jen určité informace. Všechny kluby mají navařený vlastní guláš, ze kterého vám dají jen ochutnat. Coerver je jediná velká značka, která know-how nedrží, nýbrž ho prodává všem. Realu, Benfice, Bayernu, Spartě...
Klečka a CoerverTomáš Klečka (43) je vášnivý běžec, ale před pěti lety přivedl do Česka a na Slovensko fotbalovou metodu Coerver, která vychází z holandské školy a zakládá si na perfektním ovládání míče. Klečka pořádá kempy pro děti, akademie i školení pro trenéry. Více na webu www.coerver.cz. |
Až tak?
Stovky klubů si od nás berou, co potřebují, zasazují to do vlastní metodiky, kterou si pak pečlivě hlídají. My ani nemáme žádné hřiště a sídlo je virtuální, přesto k nám za pět let přišlo pět tisíc dětí a přes tisíc trenérů.
Chápu to tak, že doučujete, jak se má fotbal dělat?
Přesně. My jsme trénink navíc. Konkrétní, kvalitní a nebojím se říct, že sakra efektivní. Jak se chcete zlepšit, když nebudete trénovat víc než ostatní? My to nabízíme, byť komerční cestou. Je to jiná práce než v klubech. Tam když vám pět kluků z patnácti nezvládne kličku doleva, vy jako trenér musíte jít dál, protože nemáte na doučování čas. A těm pěti klukům to bude navždy chybět. Prakticky všem chybí cit pro míč.
Kam tím míříte?
Do minulosti. Na sídlištích už dávno neuvidíte bandu kluků, jak se na plácku perou o balon. Dřív byly fotbálky součástí života. Proto vyrostli Nedvědové, Poborští, Šmicerové, Kollerové. Malovali si branky na zdi a sázeli se, kdo trefí hezčí šibenici. Byli to kluci, kteří měli tisíce a tisíce doteků s míčem navíc.
Vy jste kopal kde?
Právě že nikde, přesto se necítím provinile, když mluvím jako trenér. Můžou za to nekonečné debaty se skutečnými trenéry, se skauty, s rodiči, s fotbalovými personami. Pracoval jsem pro agenta Nehodu, organizoval obrovské mládežnické turnaje, jsem u toho dvacet let.
Poznáte talent?
Trenér francouzské reprezentace Deschamps tvrdí, že talent u mladých hráčů neexistuje. Že je to něco, co se projeví až časem na nejvyšší úrovni. Pokud k nám přijde prvňák, který si doma na zahradě už dva roky zarputile kope s tátou, bude umět daleko víc než kluk, který teprve začíná. Ale o tom druhém přece nemůžete říct, že nemá talent. Anebo jinak: když přijdou kluci na nábor do Sparty, bývají to titíž kluci, kteří kopou třeba v Zadní Třebani, jenže během dvou tří let je u nich vidět extrémní progres, protože pracují v daleko lepších podmínkách, častěji, s metodikou a proškolenými trenéry.
Dobře, ale k čemu je potom vaše metoda?
Je revoluční a věrohodně vám doložím, že funguje. Coerver se od klubu liší tím, že rozvíjí jednotlivce na úkor výsledků týmu. To je můj vzkaz: Chcete vychovat individuality a hráče pro velké kluby, nebo žáčky trénovat hlavně kvůli tomu, abyste o víkendu vyhráli mistrák?
Samozřejmě si vyberu variantu A.
I já, proto se děti musí naučit perfektně ovládat míč v rychlosti a rozvíjet individuální dovednosti. Český fotbal v tom roky strádá, přešlapuje na místě a dohledává hráče jinde. Proto vznikají akademie, proto je tu Coerver, který má pět pilířů: techniku, rychlost, sílu, rozhodování a charakter.
Ale na to se přece zaměřují také v klubech.
Jistě. Třeba Sparta dvakrát do roka pořádá nábor žáků od šesti do dvanácti let. Kdokoli přijde a zaujme trenéry nadstandardní dovedností, nejlépe celou sadou dovedností, má šanci. Proto si Sparta nebo Slavia můžou dovolit své týmy neustále doplňovat. A vidíte, stejně pak do áčka nakoupí cizince, kteří mají něco navíc. Ale kupříkladu Plzeň nebo Olomouc už jsou limitované.
Čím?
Regionem. Zatímco Sparta si klidně vezme kluka z Olomouce, Sigma si hráče z Prahy přiláká sotva. To spíš z Uničova, Prostějova nebo Šumperka. To jsou zákonitosti fotbalové pyramidy, která funguje všude.
A jak to tedy funguje u vás?
Máme individualizovaný trénink. Čtyřiadvacet hráčů rozdělíme na tři osmičky. Jedna dělá drilová cvičení, druhá skupinové kombinace, třetí herní. Technika se musí zkoušet v praxi. Všechny kluby požadují, aby děti dokázaly přenést dovednosti do zápasů, ale jak to udělat, když se dostanou k míči třikrát za poločas? Trenér na ně křičí, rodiče jsou nervózní. U nás se nekřičí, ale vysvětluje, učí, opakuje a manipuluje s obtížností.
Prosím?
Každý trenér musí najít pro svou skupinu ideální úroveň obtížnosti, což je největší umění. Nemůžete po sedmiletých chtít, aby dělali to, co neumějí ani dvanáctiletí. Musí se k tomu dostat postupně, přirozeně a ve správném čase.
Šestnácti- sedmnáctiletí za vámi asi nechodí, co?
To je pozdě. Optimální je zlatá doba učení, od sedmi do dvanácti. Nikdo neudělá kličku, aniž se jí učil předem. Ovšem někdo to zvládne za tři opakování, protože je koordinačně nadaný a má cit pro míč, někdo to musí vyzkoušet třistakrát. Arjen Robben z Bayernu to opakuje dvacet let. Aby v té jedné kličce, kterou dělá, byl nejlepší a nepolapitelný. Po tréninku si postaví panáka a jede tu kličku padesátkrát do omrzení.
Robben patřil mezi žáky holandského kouče Wiela Coervera?
Byl jedním z prvních. Pan Coerver jezdil po Jižní Americe a hledal důvody, proč fotbalistům v Evropě chybí cit pro míč, proč se Brazilci nebo Argentinci nemusí koukat na balon, a přesto ho ovládají. Vymyslel metodu, natočil k tomu jednoduchá cvičení na kazetu VHS a mnohé kluby se k tomu dodnes vracejí.
Vím, technická abeceda.
Třeba na Spartě tomu říkají „herní činnost jednotlivce“, čili HČJ. Barcelona, Ajax nebo Real pracují na stejném principu, jen se to nejmenuje Coerver. Na názvu nesejde, jde o obsah. I čeští trenéři Komňacký nebo Vrba si tu kazetu koupili, když před třiceti lety hledali inspiraci, jak trénovat mládež.
Máte u nich zastání?
Troufnu si říct, že stoprocentně, protože specializace na techniku je naprosto zásadní. Nedávno jsme s našimi instruktory přijeli do Zlína. Trenér Páník sledoval celý trénink a pak měl osobní proslov ke všem mládežnickým kolegům, kteří tam byli s ním: Pánové, u šéfů udělám všechno pro to, abychom to do Zlína dostali. Vím, že já nebudu mít hned příští rok nová esa do áčka, ale vy vychováte lepší hráče pro budoucnost Zlína.
Upřímně, zhruba kde se ve fotbalové pyramidě nachází vaše metoda?
My nejsme fotbal, jen pomůcka ke zlepšení. Sám Wiel Coerver říkal o své metodě, že je to „piece of cake“, kousek fotbalového koláče. Víte, Češi nemůžou budovat vlastní fotbalové know-how, jak to před patnácti lety udělali trápící se Němci. My na to nemáme čas a hlavně peníze. Nemusíte se podívat na kvalifikační tabulku, abyste pochopili, že nám ujel vlak. Fotbal se zrychlil a rozhodují v něm především individuální schopnosti, které se musí pilovat den co den.