Meduna byl naštvaný. Teď je rád, že přežil

Praha - Jen včasný zásah lékařů ho zachránil od jisté smrti. Český fotbalový útočník Michal Meduna v srpnu zkolaboval při zápase turecké ligy, v níž hraje za Manisaspor. Tedy hrál. Po zářijové operaci srdce mu lékaři řekli zdrcující verdikt: S kariérou je konec. Způsobila to vrozená vada srdce. Přesto měl včera dobrou náladu.

"V novinách píšou, že Meduna skončil s kariérou. Ale já o tom vím už šest týdnů. Měl jsem před vámi náskok," vyprávěl pětadvacetiletý Meduna.

Jste s koncem kariéry smířený?
Smiřuji se s tím. Je to těžké. Ze začátku jsem ani nebral telefony.

Není šance, že byste opět hrál?
To můžu, ale v tom případě taky můžu jít za pět let na transplantaci srdce. Tohle fakt riskovat nebudu.

Budete si zvykat dlouho?
Asi jo. Nejdřív jsem byl naštvaný, že už nebudu nikdy hrát fotbal, teď jsem rád, že jsem přežil. Viděl jsem v televizi, že je ochrnutý kluk šťastný, když mu koupili otáčeč stránek, aby mohl číst. Je na tom hůř.

Pamatujete si, jak jste zkolaboval?
Ne, jen malé úseky ve snu. Ale spíš se snažím představit si, jaké to bylo. Jinak mám 45 minut okno.

Co budete teď dělat?
Nemám žádnou představu. Ale letím do Turecka. Budu jednat o ukončení smlouvy. Chtějí mi ji vyplatit celou, dokonce mi nabídli práci.

Opravdu? Jakou?
Nevím. Chtějí mi pomoct. Ale co si budeme nalhávat: co já bych mohl dělat v tureckém klubu? Každopádně si chci dát půl roku pauzu. Já se teď ani nemůžu dívat na fotbal.

Koho zradilo srdce

Fotbalista Marc Vivian Foe (2003)
Kamerunec se skácel k zemi v přímém televizním přenosu v duelu s Kolumbií. Už se neprobral.

Rallyejezdec Štěpán Vojtěch (2005)
Při sprintrallye v Pelhřimově vyletěl z trati po infarktu, jemuž podlehl.

Hokejista Jiří Fischer (2005)
Beka Detroitu zachránil po kolapsu v utkání NHL s Nashvillem včasný zásah lékařů. Brzy může zase hrát.

Fotbalista Miklos Feher (2004)
Maďar v dresu Benfiky Lisabon zemřel při lize přímo na trávníku.

Nemůžete hrát ani amatérsky?
To ano. Nemůžu hrát na vrcholové úrovni. Trénoval jsem s devítiletýma klukama, hraju tenis, jezdím na rotopedu, ale nemůžu přesáhnout tepovou frekvenci 200. Pak by se sepnul kardiostimulátor, taková větší krabička od sirek, kterou mám v těle. V tom je riziko. Můžu dostat úder loktem a pak nebude fungovat, když ho budu potřebovat.

Upozorňuje vás na vaši tepovou frekvenci?
(směje se) Jako že by začal pípat: bacha, máš 190? Ne, já bych o tom nevěděl. Při frekvenci 200 bych dostal elektrický výboj, jako vidíte v seriálech. Nejdřív by mě to nechalo omdlít a pak rána. Prý jako když kopne kůň. Nahodilo by mi to zpátky srdce. Je to chytrá věcička, díky ní můžu být v klidu.

Kardiostimulátor vám zůstane napořád?
Přesně. Jen každých pět až sedm let mi budou měnit baterky. Nemůžu ani chodit přes rámy na letišti. Dostal jsem k němu speciální kartičku. Už se těším, jak to budu vysvětlovat v Turecku. (směje se)