Právě Moravská ulice a její okolí mu utkvěly v paměti na celý život. Tady udělal první krůčky za míčem, na ulici s kluky hráli i tenis nebo hokej s tenisákem.
| Tento článek vyšel v příloze MF DNES Praha v sekci Vlivní lidé |
"Na ulicích tehdy nestála téměř žádná auta a dalo se na nich hrát v podstatě cokoli. Vybavuji si v té době velmi oblíbenou hru, které se říkalo Praha - Berlín Varšava. Na ulici jsme namalovali překážky a přes ně jsme do dálky cvrnkali korálky," vypraví pozdější obávaný exekutor trestných kopů.
V době, kdy chodil do školy v Sázavské ulici, trávil většinu volného času na vinohradských a vršovických pláccích.
"Přímo u nás v ulici bylo blokové hřiště, kde jsem prakticky vyrostl. Denně se tam mydlil fotbal a v zimě hokej. Ještě v době, kdy jsem hrál ligu, jsem si tam chodil zakopat s malýma klukama," směje se. Kromě plácků, kterých bylo na Vinohradech a ve Vršovicích mnoho, Panenka vzpomíná i na kamarády, které na nich tehdy poznal.
"Měli jsme prolezlý celý Riegrák a Grébovku. Věděli jsme, ve které zahradě dozrávají třešně, hrušky a jablka. Často jsme zažívali vzrůšo, když nás majitelé i se psy proháněli," vzpomíná fotbalista, který dres Bohemky oblékal třiadvacet let.
Panenka vzpomíná i na svého prvního sponzora, který ho sám na fotbalovém plácku našel. Na talentovaného kluka se totiž rád chodíval dívat jeden muž, z něhož se nakonec vyklubal Ital, jenž měl opodál prodejnu zmrzliny.
"Protože jsem byl o něco lepší než ostatní, bral jsem si jednoho kluka do branky a hrál sám proti pěti. To, co jsem předváděl, se Italovi líbilo a jednou povídal: "Když ke mně přijdeš, máš vždycky zmrzlinu zadarmo," usmívá se bývalý prvoligový fotbalista a reprezentant. "Ital dělal opravdu vynikající zmrzlinu a já se mohl ulízat," dodává.
Moravskou ulici ve svém životě opustil jen dvakrát. Poprvé to bylo, když se oženil a Bohemka dala Panenkovým byt v Písecké ulici.
