„Cítím se teď jako vdovec,“ napsal Maurizio Zamparini v emotivním dopise fanouškům. „Naše manželství trvalo šestnáct let, přitom se říká, že žena se vám okouká po sedmi. Teď jsme se asi už okoukali navzájem.“
Sedmasedmdesátiletý prezident klubu se cítí unavený, opotřebovaný, proto končí. A tak fotbalové Palermo hledá nového šéfa.
Jisté je jedno: takového, jako je Zamparini, už nenajde.
Jeho loučení dokonale zapadlo do obrazu jednoho z největších podivínů fotbalového světa - sicilského klubu se zbavil za symbolických deset eur!
Zampariniho éra v číslech31 let čekalo Palermo na první ligu. Až pod Zamparinim se v roce 2004 dočkalo. 29 trenérů Zamparini za své vlády vystřídal. Někteří se do klubu několikrát vrátili. 10 eur zaplatili za koupi Palerma noví angličtí majitelé. Musí ale uhradit velké dluhy. |
Kupce hledal pět let, až anglická společnost Global Futures Sports v čele s bývalým reprezentantem Davidem Plattem se rozhodla, že vadnoucí klub zkusí pozvednout.
Na koupi stačila jedna bankovka, ale zároveň bude potřeba zamáznout dluh přesahující dvacet milionů eur, který zůstal po Zamparinim.
„Dal jsem do klubu devadesát milionů eur, víc už nemůžu,“ vzkázal vyčerpaný boss. „Udělal jsem pár chyb, ale vždycky jsem to s Palermem myslel dobře.“
O tom si málokdo dovolí pochybovat, jenže zároveň nelze pominout, že Zampariniho způsob uvažování se až příliš často vymykal normálu.
Především v jedné dovednosti bláznivého majitele těžko někdo trumfne: trenéry měnil tak často, že i fanoušci občas ztráceli přehled o tom, kdo zrovna sedí na lavičce.
Koncepční práci moc neuznával, za šestnáct let měnil kouče pětačtyřicetkrát. Klidně i devětkrát během jediného kalendářního roku.
Nedělalo mu problém trenéra odvolat, ještě předtím rozcupovat v novinách... a pak po několika týdnech povolat zase zpátky.
Vyprávět by mohl Delio Rossi, který přitom v Palermu vydržel rekordně dlouho: Zamparini ho nechal u týmu od listopadu 2009 do února 2011. Pak se rozhodl, že je nejvyšší čas na změnu, a kouče nešetřil.
„Náš trenér nemá koule. Zničil celý tým, celý klub. Měl jsem ho vyhodit už o Vánocích,“ zuřil.
Po čtyřech týdnech se veřejně omlouval a nadšeně vítal Rossiho zpátky medovými slovy: „Promiň mi to! Jsi jako moje žena, chci tě celého jen pro sebe. Udělal jsem chybu, jsi výborný trenér.“
Překvapí vás, že za dva měsíce už se s „milovaným“ koučem zase bez pardonu loučil?
TÁHNI! Šéf fotbalového Palerma Maurizio Zamparini měl s fanoušky komplikovaný vztah. Takhle bouřlivě ho „ultras“ vyzývali k odchodu v roce 2016.
Až zaráží, jak ochotně se někteří trenéři do Palerma vraceli a jak se opakovaně nechávali obalamutit Zampariniho sliby či omluvami.
Třeba Francesco Guidolin, který klub po pětatřiceti letech dovedl do Serie A, během pouhých čtyř let třikrát odešel a stejně na židli s naříznutými nohami dobrovolně usedl počtvrté.
Proč, proboha? Netušil, co ho co nevidět zase čeká?
„Víte, Zamparini je skvělý v tom, že udělá všechno, aby vám přivedl hráče, které chcete,“ vysvětloval. „Ale stačí jednou prohrát a všechno je špatně. On chce jen vyhrávat a neuvědomuje si, že já a ostatní trenéři chceme to samé – jen to nemůže vyjít vždycky. Neumí se vyrovnat s neúspěchem.“
To bude zřejmě i důvod, proč se Zamparini tak často nedokázal ovládat a jeho výbuchy vzteku pravidelně a s gustem zaznamenávali italští novináři. Urážel kdekoho, na důsledky se neohlížel a často to hodně přepískl.
"Mrzí mě, že mě média prezentovala jako jiného člověka. Ve skutečnosti jsem extrémně čestný, spravedlivý a velkorysý." |
„Všechny rozhodčí bych pozavíral do vězení,“ soptil, když jeho tým inkasoval z ofsajdu. „Hrůza. Tohle nejsou chlapi, ale tým školaček,“ pustil se do vlastních hráčů, když neudrželi vedení a nechali soupeře otočit skóre.
Angličany označil za piráty, kteří z Itálie kradou mladé hráče. Rumunského útočníka Adriana Mutua zase nazval „malým lstivým cikánem“ a místo omluvy se hájil: „Jen jsem poukazoval na to, co mají v krvi všichni Rumuni. Jsou prohnaní, vychytralí. Mají to ve své DNA, stejně jako třeba Argentinci. Kdyby se Maradona narodil v Oxfordu, nikdy bychom neslyšeli o boží ruce.“
Vrcholem byla obzvlášť hrozivě znějící výhrůžka. Opět směřovala k vlastním hráčům, kteří ho ještě ve druhé lize naštvali sérií porážek: „Tohle nebudu tolerovat. Uříznu jim varlata a dám si je do salátu!“
Do vlastních řad pálil často, mnohokrát vyhrožoval, že hráčům přestane platit. „Když budete takhle pokračovat, nakopu vám zadky,“ křičel často v kabině.
Ač to může znít zvláštně, docela dlouho tahle taktika fungovala. Je třeba uznat, že Palermo Zamparinimu vděčí za hodně: nenápadný tým dovedl do první ligy, pak do pohárů, dorážel na italskou špičku a rok co rok objevoval mimořádně zajímavé hráče.
Jen si vzpomeňte, kde začínaly evropské kariéry současné hvězdy Cavani, Dybala nebo Pastore. Všichni se k angažmá ve velkoklubech odrazili z rozpálené Sicílie, kam je přivedl divoký palermský šéf.
Edinson Cavani, Paulo Dybala či Javier Pastore. Budoucí superhvězdy v dresu Palerma.
Jenže postupně se mu klub začal hroutit pod rukama. A není náhoda, že nejhorší období zažíval v posledních třech sezonách, kdy Zamparini ztratil poslední zbytky trpělivosti a roztočil šílený trenérský kolotoč. Tým se nejdřív propadl do druhé ligy, kde první sezonu nezvládl a až v současném ročníku se zvedl: po třinácti kolech vede tabulku o bod před druhým Lecce.
Pokud se podaří postoupit, svérázný boss už u toho nebude. Loučil se s těžkým srdcem, ale zároveň si oddechl, že se konečně zbavil drahé hračky, která mu už přinášela víc nervů než radosti.
„Mrzí mě, že mě média prezentovala jako úplně jiného člověka. Ve skutečnosti jsem extrémně čestný, spravedlivý a velkorysý,“ vykreslil v rozlučkovém dopise vlastní obraz. „Jsem rád, že teď klub předávám podobně oddaným lidem. Berte to jako můj poslední dárek.“
Následoval vzkaz, který někoho potěšil a jiného vyděsil: „Pořád se cítím mladý. Když se začnu nudit, možná se vrátím.“
Třeba fotbal tuhle groteskní figurku ještě úplně neztratil.
