Když loni souboj o titul sparťané nezvládli, největší díl kritiky padal k němu. Před novou sezonou mu trenéři sebrali kapitánskou pásku, na podzim z něj byl i náhradník a v zimě se schylovalo k jeho odchodu.
Sbohem se však nekonalo, Dvaatřicetiletý záložník dostal novou smlouvu a na jaře patřil mezi strůjce sparťanských vítězství.
"Jsem tady čtyři roky a za to dobu Sparta nic nevyhrála. A já osobně cítil, že je to i na mně. Až teď se to povedlo," říkal a z jeho slov bylo slyšet, jak je dojatý.
Trápil jste se tím hodně, že s vaší érou ve Spartě jsou spojená neúspěšná léta?
Když jsme to během jara měli slušně rozjetý, tak jsem si říkal, že kdybychom titul neudělali ani letos, tak bych to snad musel zabalit. To už by nebylo možné. Nakonec jsme k němu došli. Zaslouženě. Ale vždycky jsem říkal, že za výsledky jsou zodpovědní všichni, na hřišti je nás jedenáct. Ne aby to pak odnesli jeden, dva hráči...
Přitom po neúspěchu v minulé sezoně jste dobře nezačali ani tu novou. Už v červenci jste vypadli z Evropské ligy. Napadlo vás, že v domácí soutěži budete celkem suverénní?
Bylo to obrovské zklamání, jenže Evropu už vrátit nešlo. I tak jsem cítil, že je v mužstvu odhodlání a víra. Ono nám taky nic jiného nezbylo. Dá se říct, že to vyřazení nás nakoplo.
Je současné mužstvo nejsilnější za dobu, co jste ve Spartě?
Změřit to jde jen podle výsledků, takže se s tím souhlasit dá. Ale i v minulosti tady byli skvělí hráči, ale z různých důvodů jsme některá utkání nezvládali. A to, co se dřív nedařilo, tak nám letos vycházelo. Napadají mě zápasy na Bohemce nebo v Ostravě. Právě v podobných, které se pro nás nevyvíjely dobře, jsme o titul přicházeli.
I vaše role se měnila. Kapitán, pak náhradník, nová smlouva a nakonec zase důležitý hráč. Jak jste to vnímal?
To, že jsem dostal novou smlouvu, nezáleželo až tak úplně na mně. Ale jsem moc rád, že vedení tak rozhodlo. Že jsem mohl ve Spartě zůstat a že jsem součástí tohohle týmu.
Který moment podle vás rozhodl, že jste mohl zůstat?
Já necítil, že bych z toho vypadl, že bych byl tak špatný, abych nemohl ve Spartě být. Ale to jsem samozřejmě říct nemohl. To museli rozhodnout jiní. A jsem šťastný, že usoudili, že můžu být Spartě ještě prospěšný.
Přispělo k tomu i to, že se změnila vaše role na hřišti? Hrajete v záloze víc zezadu.
Během zimy jsem měl několik pohovorů s trenérem Lavičkou, se sportovním ředitelem panem Hřebíkem i s Kubou Otavou. Všechno jsme si vyříkali. Moje hra se změnila, to je fakt. Jsem opravdu rád, že jsem mohl pomoci.
Cítíte satisfakci?
Nemyslím si, že by mi bylo nějakým způsobem ukřivděno, takže ne. Jsem jen strašně šťastný. Už v minulosti jsem se odpovědnosti nezříkal. Je jasný, že část viny za to, že Sparta neměla tituly, byla i na mně. Nakonec jsem novou smlouvu dostal. Ale taky se mohlo stát, že jsem tady od zimy být nemusel a teď bych klukům posílal zprávy, že jim gratuluju.
Místo gratulací jste v neděli večer spoluhráče svolával k oslavám. Našel byste během jara moment, kdy jste o titulu zapochyboval?
Ani ne. Jen jsme si pořád říkali, že ještě dva zápasy a bude náš. Ale i když jsme vyhrávali, tak Plzeň se nás pořád držela. Už jsme nasbírali spoustu bodů a pořád nebyli mistři. Ale zase musím říct, že tím, jak jsme Plzeň doma porazili, tak se to pro nás vyvíjelo dobře.
Titul jste paradoxně získali ve chvíli, když jste poprvé prohráli, protože zaváhal i váš konkurent. Vy jste kvůli trestu za žluté karty v Teplicích nastoupit nemohl, jak jste to prožíval?
Byl jsem pořád s týmem, jako bych hrát mohl. I na soustředění před zápasem. Ale pak jsme se zraněným Costou šli na tribunu a věřili, že to na hřišti kluci zvládnou.
Jenže dostávali gól za gólem. Jak vám za stavu 0:3 bylo?
Příjemně ne. Ale taky jsem si říkal, že jsme v takové situaci, že ani porážka mě o víru nepřipravila. Věděl jsem, že titul získáme, i když jsme klopýtli.
