„Chci zase čuchnout k týmu, trošku si zažonglovat, udělat nějakou srandu, spíš na téhle bázi, protože moc toho ještě pořád dělat nemůžu. Ale do června bych měl být zdravý,“ doufá 30letý hráč, jemuž právě po sezoně vyprší smlouva ve Varnsdorfu a čekají ho vyjednávání o případném novém kontraktu.
„Kdybych šéfovi panu Gabrielovi v červnu řekl, že ještě nejsem zdravý, tak celé moje další působení tady by bylo nejspíš pasé. Ještě jsem se k nejvyššímu nedostal, asi si mě nechá jako pamlsek na konec,“ usmívá se Kotiš, už zase lépe naladěný než v zimě, kdy měl před operací achillovky černé myšlenky na konec kariéry.
„Jsem pozitivní člověk, naučil jsem se, že věřit se musí. Ale samozřejmě, realita je nějaká. Rád bych se loučil na hřišti, nechci, aby moje loučení vypadalo tak, že jsem za rok odehrál 20 minut. Tak jsem si to nepředstavoval. Ale podívejte se na mého spoluhráče Tomáše Česláka. Ve třiadvaceti mu řekli, že má zničené koleno a čeká ho konec kariéry. A takový supertalent to byl. Pokud zdraví neslouží, tak to nikdo neovlivní.“
Kotiš už se s achillovkou léčil na podzim, když se v zimě zapojil do plné přípravy, ruplo mu v ní a musel na operaci. Teď se uzdravuje, ale pořád není v klidu.
„Protože nemám stoprocentní ani tu druhou achillovku, co mi řekli doktoři. Jelikož teď mám dlouho klid, tak mě nebolí. Ale nevím, co to udělá při zátěži. Také se může stát, že zase zjistím, že to nejde. Nebylo by to úplně na mašli, budoucnost vidím ve svých synech. Ale byl bych tedy hodně naštvaný, mrzelo by mě to,“ neskrývá Kotiš.
Během své dlouhé pauzy se věnuje hlavně rodině, je totiž otcem čtyř dětí. „K tomu mám kolo, bazén, to jsou koníčky, co můžu dělat. Ještě dokončuju barák, takže se rozhodně nenudím. Ale nebudu nic nalhávat, nohy mi tancují, když tady vidím kluky, jak hrají.“
A hrají hodně slušně, v jedenácti jarních zápasech prohráli jen jednou doma a už mají jistou záchranu ve 2. lize.
„Já myslím, že to je dobré. Za nového trenéra Veselého se prohrálo jednou se Znojmem, sice to byl debakl 0:6, ale mně to relativně nevadí, my jsme na tyhle facky jednou za půl roku zvyklí, dostali jsme jich několik. A vždycky nás to nastartovalo k nějaké šňůře. Samozřejmě, bylo to takové nervózní, ale na druhou stranu, body se sbírají, čárky se dělají. Bylo to jako každý rok hodně vyrovnané, takže se nedivím, že se o to bojovalo skoro až do konce.“
Kotiš neměl strach z toho, že by se Varnsdorf nezvládl zachránit ve 2. lize. „Stoprocentně jsem v to věřil. Na jaře nás porazil jeden soupeř, to není na tým z posledního místa, kde jsme po podzimu byli, vůbec špatné. Jen některé domácí zápasy herně nebyly to pravé ořechové,“ viděl Kotiš.
Roli nejspíš hrála nervozita. Klid dala týmu až jistota záchrany po nedělní výhře ve Vlašimi, hned v úterý pak Varnsdorf na svém hřišti rozdrtil Vyšehrad 6:1. „Asi ten neklid na předváděnou hru nějaký vliv měl. Ale zase tak špatné to nebylo. Byly i hezké akce, padaly hezké góly. S novým trenérem se za záchranou šlo správnou cestou.“
