„Ale užil jsem si to úplně stejně, byl jsem nadšený jako před dvěma lety. Zápas jsem prožíval ohromně, jako kdybych byl na hřišti, a jsem pyšný, že jsem mohl být poprvé v jedné kabině s Čechem a Rosickým,“ vyprávěl 23letý ofenzivní středopolař Martin Pospíšil, jenž dal na podzim za Jablonec v lize čtyři góly a podle známkování MF DNES je nejlepším hráčem týmu.
Jak vzpomínáte na svůj první reprezentační start před dvěma roky proti Slovensku?
Na to nikdy nezapomenu, protože jsem nastupoval v lize za Olomouc pravidelně jen necelý rok a hned přišla pozvánka. Navíc to bylo doma v Olomouci před vyprodaným stadionem. Byl to super zážitek.
Jak jste prožíval další pozvánku na Island?
Byl jsem stejně nadšený, protože to bylo zase po dlouhých dvou letech. Ani jsem se necítil jako nováček, byla tam spousta hráčů z ligy. S řadou z nich jsem hrával v mládežnických reprezentacích a také znám hodně kluků z Plzně, kde jsem byl půl roku. Takže jsem se seznamoval s hráči ze zahraničí, ale na to stačila krátká doba, parta je výborná.
Se kterými fotbalisty jste se viděl vůbec poprvé?
Třeba s Petrem Čechem a Tomášem Rosickým. Na to jsem se hrozně těšil, až budu v jednom týmu s největšími hvězdami českého nároďáku. Jsem pyšný na to, že jsem s nimi mohl být poprvé v jedné kabině.
Zápas s Islandem jste strávil na lavičce náhradníků, nedoufal jste aspoň trošku, že na chvilku naskočíte?
Samozřejmě každý hráč, když už se dostane na sraz, tak chce nastoupit, to je asi jasné. Spíš jsem s tím ale vzhledem k vývoji zápasu nepočítal, navíc je v týmu spousta hráčů, kteří byli v nominaci častěji a také čekali na nějaké minuty. Zápas jsem však ohromně prožíval, jako kdybych byl na hřišti. Klukům jsem neskutečně fandil a byl jsem strašně rád, že jsme vyhráli a že jsem u toho mohl být.
Trenéra Vrbu jste zažil při vašem půlročním angažmá na podzim loňského roku v Plzni, připomněli jste si to?
Samozřejmě jsme se spolu bavili, něco mi řekl, což je pro každého hráče dobré, když s ním trenér mluví. Kouč Vrba je pořád stejný a má stejné úspěchy, jak jsem ho poznal. I v reprezentaci měl hodně podobné tréninky, takže jsem věděl, co mám čekat.
Co pro vás znamená nominace na Island do budoucna?
Je to obrovská motivace, nároďák je nejvíc. Doufám, že to zase nezůstane jen u jednoho srazu za dva roky. Bude to ale dost těžké, protože reprezentaci se teď daří a před Islandem navíc vypadli někteří zranění kluci. Na druhou stranu věřím tomu, že když si v Jablonci udržím výkonnost a ještě se zlepším, tak bych mohl mít tu šanci i nadále. Za každou pozvánku budu rád.
Přejděme k Jablonci. Do konce roku chybí dvě kola, jste těsně třetí za Plzní a Spartou, troufáte si s nimi na boj o titul podzimního krále?
Když už to máme takhle dobře rozehrané, tak proč ne. Určitě to bude těžký úkol, ale při souhře okolností první po podzimu být můžeme. Musíme ale ty dva zápasy v Ostravě a doma s Plzní zvládnout.
V sobotu vás čeká na Bazalech Ostrava, která je za Jabloncem o devět bodů čtvrtá.
Ostrava obvykle moc gólů nedostává a často jí stačil jeden gól k výhře. Zvlášť doma je velmi silná a nebezpečná, má velkou podporu fanoušků, ale my máme ambice hrát nahoře, takže tam jedeme s cílem vyhrát. Když to vyjde, tak si to potom můžeme na závěr rozdat doma s Plzní. V tom zápase můžeme ukázat, jak jsme se za půl roku od porážky v Plzni posunuli herně a výsledkově výš. Tam to tehdy ještě nebylo zdaleka optimální.
