Zase máte radost z fotbalu?
Trénuju už čtyři měsíce. Když má člověk už nějaký rok, je těžší se do toho dostávat, ale jsem rád, mám chuť. Absolvuji každý trénink bez bolesti, cvičím. Chci se do toho pomalu dostávat. Nějak to ještě půjde.
Jak jste na tom kondičně?
Je to těžký. Jak začala příprava, probíráme to s trenérem Nečkem, dává mi individuální plány, abych se do toho dostal. Když jsme to sečetli, nehrál jsem osm měsíců. V nohách to chybí. Myslím si, že kondičně se do toho dostávám. První týden jsem absolvoval, teď jen chytit tréninkové a zápasové tempo. Po nějakém čase věřím, že to bude na ligové úrovni.
Letní přípravaJak se jednotlivé týmy chystají na novou sezonu |
Po jakém čase?
Nemůžu říct, jestli to bude za měsíc, nebo za dva. Když jsme hráli proti Rosicím, tak jsem nevěděl, kde mám nohy. Proti Trnavě jsem se cítil už líp. A proti Brnu zase, dostal jsem se do šancí, ale nějak se tam ještě ploužím. Chybí mi herní zatížení v tréninku i zápase. Znám svoje tělo. Potřebuji kvalitní trénink a pak se chytnu v zápase. Když jsem přišel do Olomouce, taky jsem skoro rok nehrál se zády v Polsku, ale trenér Jílek mě dostal do tréninku a tělo si zvyklo. První zápasy jsem kousal. Jsem šťastný, že jsem zdravý. Žiju ze dne na den. Jdu do každého tréninku a tečka.
Problémy už zcela odezněly?
V pohodě. Nohu už necítím, jen občas řezavou bolest, ale hned si jdu zacvičit cviky, co mi doporučili neurolog a fyzioterapeut. Musím zaťukat, že to drží a vše je v pořádku.
Co vám čas bez fotbalu ukázal?
Hodně věcí. Jak malá roste rychle. Člověk tráví většinu času s rodinou a ukázalo mi to, že fotbal je doopravdy jenom fotbal. Ukázalo mi to, jakou mám k fotbalu lásku, dělám ho odmala, takže jsem vážně rád, že jsem se uzdravil a ještě si ho můžu nějaký rok zahrát. Už když jsem byl ve Spartě, byl jsem taky sedm měsíců zraněný. Není to pro sportovce lehké období. Když se do toho člověk pak vrátí, váží si všech věcí o dost víc, než si vážil.
I ve třiceti fotbal hodně chyběl?
I všechno okolo – kabina, srandičky, tréninkový režim. Jsme skoro jak děti, honíme se celý život za balonem, děláme to, co máme rádi. Když dáme gól, máme radost, když prohrajeme, jsme naštvaní. Jsem impulzivní člověk a potřebuji každodenní vybití. Tohle mi chybělo hrozně moc, že nemám pocit vyčerpání těla a těch emocí.
„Je tady hráčská kvalita a přijde mi alibistické říkat, že je to o povahách.“
Zůstáváte v Olomouci, i když se řešil i váš návrat do Bohemky.
Se sportovním manažerem Sigmy Ladislavem Minářem jsme se bavili už v době zranění, že si dokáže představit, že bych tady dál pokračoval, ale že si k tomu sedneme, až budu stoprocentně uzdravený, aby to bylo fér pro klub i pro mě. Domluvili jsme se. Chci poděkovat mému agentovi Jirkovi Müllerovi, odvedl skvělou práci. A děkuji Olomouci, že mi dala další možnost prodloužit. Mám podepsanou smlouvu na rok plus rok s opcí. Na čem jsme se panem Minářem domluvili, platí. Do toho byl lehký kontakt z Bohemky, ale v Čechách je to těžké.
V čem myslíte?
Když máte zraněného hráče, tak každý čeká, co s ním bude. Můj kamarád Honza Morávek, který byl zraněnej, má rok do konce smlouvy a klub (bundesligový Augsburg, pozn. autora) mu podá ruku, prodlouží s ním smlouvu, aby měl klid, aby věděl, že za ním stojí. To je prostě jiná mentalita, jiný systém nastavení chápání klubu k hráčům. Takže se čekalo, jestli Nešpor bude zdravý. To si nestěžuju, jen říkám fakta. Jiné kontakty jsem neměl, ani jsem je nevyhledával, protože s manželkou jsme tady i s dcerkou spokojení, město je pohodové a domů to máme dvě hoďky vlakem.
A teď zase bojujete o místo v útoku Sigmy, které je po návratu střelce Juliše do Sparty k mání.
To je celoživotní boj. Kdekoli jsem byl, bylo pět útočníků. A kdo bude střílet góly, podávat lepší výkony, bude hrát. Trenér vybere toho nejlepšího, který se mu hodí do stylu. Už nemám tohoto strašáka v hlavě. Na každém postu má být dobrá konkurence. My jsme národ uspokojených lidí, takže tohle má v týmovém sportu být, abyste ze sebe mohl dostat to nejlepší. Takhle jsem vychovaný: přesvědčit, že jsem ten nejlepší.
V minulém ročníku jste v jedenácti zápasech stihl tři góly, které Sigmě přinesly sedm bodů. To nebyl navzdory zranění nezanedbatelný příspěvek. Pro srovnání; osm tref Juliše na jaře znamenalo rovněž sedm bodů.
Tak já přijdu za ředitelem, ať mi pošle prémie! Aspoň trošku jsem pomohl k záchraně. To je sranda. Já se musím cítit fyzicky dobře, dostat se osmkrát do šance a dát z toho dva góly. Nejsem útočník jako David Lafata, kterého jsem zažil ve Spartě a který dal na každém tréninku z každé šance gól. A v každém zápase taky. Já potřebuji dril. Dostávat se na tréninků do šancí. Dát z pěti jeden gól je pro Nešpora úspěch. Třeba teď v přípravě proti Brnu jsem se do šancí dostal, i za to jsem rád, ale nedal jsem je. A to je chyba útočníka.
 |
Jednou jste napálil v nájezdu brankáře, pak zblízka břevno.
Kdybych dal aspoň jednu z těch šancí, třeba bychom vyhráli, trenér by zase nebyl naštvanej, byl by spokojenej a byl by pohodový týden.
Když pomineme povedené hostování Juliše, od útočníků se čeká v Olomouci víc, souhlasíte?
To je všude. Každý chce od útočníků góly, v tomhle tlak necítím. Když góly dávat nebudu, nikdo mi hlavu neutrhne. Maximálně bude někdo řvát, ale za pět let nebude vědět, že Nešpor hrál v Olomouci.
A to je špatně, ne?
Proč?
Protože byste měl hrát tak, aby se na vás i za pět let vzpomínalo.
To zase jo. Nejsem typ člověka, kterému je to u zadku. V Čechách mě znají, vědí, že jdu do všeho po hlavě a nejsem splachovací. Byl tady Juliš, který odvedl solidní práci. Padalo mu to, chytnul se hned. Teď přišel Dominik Radič, taky vypadá solidně. Máme Mojmíra Chytila, ve kterém je velký potenciál. Mladý Daněk se také dokáže dostat do šancí, takže to není jen o jednom hráči. Hlavně, aby to klapalo na hřišti, prosazovali jsme se jako tým. Jestli bude jeden vyčnívat gólově víc, líp pro něho, protože půjde do lepšího klubu, bude hrát s lepšími hráči, vydělá si víc peněz. Ale spíš je to o tom, aby to fungovalo týmově.
Tlak se nepřipouštíte?
Tlak jsem cítil, když jsem jako mladej přišel do Sparty – od médií, fanoušků. Tady je to o tom, aby to klapalo mančaftu. Aby každý dělal svoji práci. Za dva roky jsme doma zbytečně ztratili tolik bodů... Není to o tom, jestli máte patnáct gólů za sezonu, ale jestli máme čtyřicet bodů, nebo patnáct.
Přestupy v létě 2020Jak se mění jednotlivé kádry |
Ladislav Minář mi říkal, že zdravý Nešpor dá osm gólů za sezonu.
To říkal, jo? On mě zná. Říká: Nešpor, milionkrát v ofsajdu, a góly dává ze šancí, ze kterých byste vůbec neřekli, že z nich jde dát gól. Jsem rád, že mi věří. Mám s ním vždy čistou, otevřenou konverzaci. Budu se snažit podávat nejlepší výkony v Sigmě a střílet góly. To jsou ohrané fráze hráčů.
Tak to zkuste bez nich. Jaké máte očekávání od nové sezony?
Když jsem přišel před dvěma lety, říkal jsem trenérovi Jílkovi, že tady vidím velký potenciál, ale to je už dlouhodobě v Olomouci. Je tady hráčská kvalita a přijde mi alibistické říkat, že je to o povahách.
Není?
Jestli chcete s těmi lidmi pracovat, musíte z nich vytáhnout maximum. Herní projev máme, ale vždycky jsme to, s prominutím, posrali. Třeba když vedeme tady s Bohemkou 2:0 a prohrajeme 2:3. Nám se stane za půl roku v Ďolíčku to samé. To je jen o nastavení v hlavách. Klub má na to, mít ambice, jen to prodat a pracovat. Tvrdá dřina. Nic víc. Mám rád fotbal, kabinu, emoce, vyhrávání. Dnes je málo vítězných typů, se mi zdá.
A jsme zase u těch povah.
Na tréninku hrajeme o ovoce a nikdo nejde vyhrát. Já jsem rád, že přišel aspoň Radim Breite, protože v něm vidím hladového vlka, vítězný typ. Do každého tréninku i zápasu jde v emocích. To pak na toho člověka koukáte jinak, jestli zkazí, nebo nezkazí. Není z toho podělanej a chce vyhrát. Kvalita tady je, jen ji uchopit, pracovat s ní a využít ji. Nastavit hráče tak, aby se z nich vyždímalo maximum. Je to složité, ale musí se to správně uchopit.
Pomůže s tím i Roman Hubník, další vůdčí typ?
Na toho jsem zapomněl. To je člověk, který byl v x klubech. Super! Velký profík, když vidím, jak se o sebe stará, jak trénuje, jak hraje. Osobnost. Pro nás jen dobře. Když se spolu bavíme, máme na fotbal stejné názory. Je na něm vidět, že sem nepřišel dohrát kariéru. Je nastavený celý život tak, aby odtrénoval na sto procent, aby odehrál zápas na sto procent. Nemám rád lidi, kteří si jdou jenom odškrtnout trénink nebo zápas. Roman Hubník je pro nás velkým přínosem. Přeju mu, ať mu drží zdraví, protože už má taky nějaký věk. Ale pořád vidíte, že je to osobnost vzadu. Podrží míč, rozehraje. Velká nadstandardní kvalita na českou ligu.
