Matoušek to splnil asi dřív, než všichni včetně něho čekali. V Letohradě, na hřišti divizního týmu, se mu to povedlo za několik vteřin poté, co se na hřišti stačil jen dvakrát dotknout míče.
„Prvním dotekem jsem si ho zpracoval a druhým vystřelil,“ popsal svoji gólovou akci čtyřiadvacetiletý záložník, pro kterého měl nejen gól, ale už sám fakt, že si mohl zahrát alespoň posledních deset minut zápasu, zvláštní význam.
Stalo se to totiž přesně den před tím, než jeho vynucená zdravotní pauza od posledního utkání v dresu druholigového Hradce završila jedenáctý měsíc. Loni v polovině září si totiž už ve 14. minutě utkání v Jihlavě, svého prvního druholigového, v němž dostal od trenéra důvěru v základní jedenáctce, vážně zranil koleno.
Z dohledu hradeckých fanoušků jste se ztratil právě ve chvíli, kdy jste se dostával do hradecké sestavy. Co se v Jihlavě stalo?
Bohužel to je tak. Když jsem loni do Hradce přišel, tak jsem kvůli svalovým problémům chvíli také nehrál. V Jihlavě jsem byl poprvé v základu, ale dlouho jsem na hřišti nepobyl. Přitom to bylo úplně nezaviněné, v žádném souboji. Stalo se to při změně pohybu, chtěl jsem jít doleva, ale koleno šlo doprava a už to bylo.
Co s kolenem bylo?
Měl jsem přetržený přední zkřížený vaz, natažené postranní a k tomu byl problém s meniskem. Bylo toho dost.
Jedenáct měsíců je i na tak vážné zranění dost dlouhá doba. Něco se pokazilo?
Ono to nebylo celých jedenáct měsíců, teď už několik týdnů trénuju. Ale i tak to bylo hodně dlouhé.
Proč až tak dlouhé?
Více než měsíc se muselo čekat na to, až se bude moci koleno operovat. Pak to vše probíhalo normálně a vypadalo to, že po půl roce, což je taková normální doba u tohoto zranění, budu moci začít hrát. Jenomže hned na prvním tréninku jsem si natáhl postranní vazy v operovaném koleni a všechno se zdrželo.
Ptát se na pocity fotbalisty, který nemůže skoro rok hrát, je asi zbytečné...
Těžké období, člověk občas i přemýšlel, co dál, jestli má cenu se ještě vracet. Fotbal ale hraju od malička, nechtěl jsem s ním takhle skončit a snažil jsem se, abych měl dost vůle se vrátit.
Neměla na vůli špatný vliv komplikace, která přišla na tom zmíněném tréninku?
Hlavně jsem to měl v hlavě ve chvíli, kdy jsem se vracel podruhé, člověk měl trochu podvědomý strach, aby se to neopakovalo.
Už to přešlo?
Už na to nemyslím.
Máte za sebou první zápasy, hodně vám pomohly?
Určitě. Začal jsem trénovat na začátku července s béčkem, odehrál jsem téměř celý jeden přípravný zápas, teď první třetiligový proti rezervě Mladé Boleslavi dokonce celý.
Postupovou radost kalí Hradci zranění hráčůNa první gól sice fotbalisté Hradce Králové čekali až do začátku druhé půle, ale pak roli favorita na hřišti divizního Letohradu s přehledem zvládli a po výhře 3:0 postoupili v pohárovém MOL Cupu do 2. kola. A to přesto, že už od 6. minuty na hřišti nebyl útočník Adam Vlkanova, jeden z klíčových hráčů hradeckého mužstva. Ten totiž po nešetrném zákroku domácího obránce musel střídat a není jisté, zda bude moci v sobotu v Třinci nastoupit k dalšímu druholigovému zápasu Hradce. A aby toho nebylo málo, záložník Christian Frýdek sice po svém příchodu po hodině hry zápas dohrál, ale i u něj panuje s výhledem k sobotnímu zápasu v Třinci nejistota. Přesto se Hradec prosadil, i když poslední dvě branky, jistící zasloužený postup, si nechal až na závěrečnou desetiminutovku, kdy se prosadili rovněž střídající Matoušek a stoper Kvída. „Náš výkon hodnotíme pozitivně, vypracovali jsme si spoustu brankových příležitostí. Jsme rádi, že jsme se znovu prosadili střelecky,“ uvedl trenér hradeckého mužstva Zdenko Frťala. |
A naposled těch deset pohárových minut v Letohradě už za první tým...
Za tuhle šanci jsem rád a za to, že jsem mohl pomoct a snad jsem to i jakžtakž zvládl. Navíc od pondělí už zase trénuju s áčkem.
Jak jste se po tak dlouhé době cítil na hřišti v zápasech?
S míčem dobře, ještě ale cítím, že pohyb je trochu horší, než byl před zraněním. Říká se, že návrat k normálu běžném před zraněním může trvat tak dlouho jako zranění samotné. Snad to nebude tak dlouhé.
Prakticky celou minulou sezonu jste mohl svým spoluhráčům jen držet palce. Jak jste ji prožíval?
Až do konce se hrálo o baráž a já mohl pomoct maximálně svojí přítomností, což mě mrzelo.
Do kabiny jste se jako hráč vrátil v pondělí, asi jste si nemohl vybrat lepší chvíli.
To je pravda, po výhře 8:0 nad Varnsdorfem to určitě bylo příjemnější než předtím, kdy se na první výhru čekalo. Myslím si, že i pohárová výhra v Letohradě nám pomůže.
Jaký to podle vás byl zápas?
Typický pohárový, v němž se soupeř z nižší soutěže snaží dobře bránit. Takové zápasy jsou o vstřelení první branky, což se nám povedlo na začátku druhé půle.a pak už jsme to zvládli.
