Pokusů o návrat do velkého fotbalu už zažil Martin Fenin tolik, že si z toho sám dělá legraci. Přesto se nevzdává a věří, že zrovna tento restart vyjde. Útočník, jenž si zahrál v bundesligovém Frankfurtu i v české reprezentaci, se o něj pokouší v druholigovém Varnsdorfu. „Proces restartu zažívám už asi po stopadesáté. Vlastně už od 24 let je mi podbízeno, že končím s fotbalem. Ale bylo by mi to líto. Je mi pořád jen 30 a to je na konec strašně brzy,“ říká Fenin.
Takže pořád máte chuť do fotbalu? Nechcete to ještě zabalit?
To říkám taky už asi posté. (smích) Je fajn, že je tu super tým, mladý, dravý. A já mám opravdu velkou chuť. Fotbal mě zase začal bavit. Ale musí držet zdraví. Malinko jsem si hnul se zády, takže se to trochu protáhlo a začátek sezony ještě nejspíš nestihnu, ale jsem na dobré cestě.
Sám vtipkujete, že se o návrat pokoušíte už asi posté. A hodně lidí vám určitě bude předhazovat, že vám to nevyjde znovu...
Ve Varnsdorfu se cítím super, trénoval jsem tam už před dvěma lety, což nikdo moc neví. To prostředí tam znám. I práci trenéra Frťaly s mančaftem, takže jdu do známého prostředí. A pokaždé, když jsem se někde cítil dobře, tak se mi pak vedlo i na hřišti. Třeba když jsem byl ve Frankfurtu. Jak se někde cítím dobře, fotbal pak jde jednodušeji. Na to bych chtěl nějakým způsobem navázat, záleží jen na mně.
Říkáte si, že by byla škoda ve třiceti úplně skončit?
Neříkám, že jsem ty myšlenky neměl, každý mě do toho navíc tlačil. Pořád je mi to podbízeno, já vlastně končím s fotbalem už od 24 let. Ale bylo by mi to líto určitě. Když pak člověk vidí, jak to obrečel třeba Vachy (bývalý teplický záložník Štěpán Vachoušek). Ale i jiní hráči, s nimiž jsem hrál, půl roku po skončení kariéry přemýšleli, jestli to měli dělat, nebo ještě vydržet. Takže tohle jsem vyhnal rychle z hlavy, že bych měl končit. Ve třiceti ještě v žádném případě!
Martin Fenin z jara 2014, když byl v Teplicích.
Spíš jde o to najít místo a způsob, jak sám sebe oživit?
U mě je to slovo oživit takové pofidérní. Já už jsem poprvé restartoval ve 24 letech, když jsem šel z Německa do Prahy. To slovo nemám moc rád. (smích)
Fotbalově na druhou ligu jistě máte, zvládnete ji ale i kondičně?
Mám toho naběháno docela dost, ale vypadl jsem z týmového tréninku. A ono je to opravdu něco jiného. Fotbal se zapomenout nedá, musím se ale dostat především do herní kondice.
S trenérem Varnsdorfu Zdenem Frťalou jste ještě hrával v jednom týmu, pomáhá vám, že se tak dlouho znáte?
Je to super. Ta naše možná spolupráce vzešla úplnou náhodou ve stejný okamžik z obou stran. Frťa skvěle pracuje s mladými kluky, chce hrát fotbal, to by mi mohlo vyhovovat. A hlavně, opravdu se známe strašně dlouhou dobu. Je to ideální na to, že bychom mohli na něčem zapracovat společně.
Frťala: Frajer, co něco dokázal. Proč nad ním lámat hůl?Mnozí už fotbalistu Martina Fenina zatratili, ne však varnsdorfský kouč Zdeno Frťala. „Ten kluk má před sebou určitě ještě několik let kariéry, pokud bude zdravý. Ještě se předvede!“ věří Frťala. Druholigovému Varnsdorfu prý může Fenin hodně pomoct. „Pro naše kluky je čest sedět v kabině s frajerem, který něco ve fotbalovém světě dokázal, něco znamenal a ještě není natolik starý, aby se za ním zavřely dveře. Alespoň tak to vidím já.“ Frťala s Feninem ještě hrával v Teplicích, znají se dlouho. I proto by tohle spojení mohlo fungovat. „Jsem přesvědčený, že ten kluk ještě neukázal všechno, co v něm je. Proč nad ním lámat hůl? I pro naše hráče je to obrovská motivace, s hráčem Feninových kvalit ještě v jednom týmu nehráli. A nemluvím jen o fotbalové stránce, ale i o lidské. Zaškatulkovat si člověka je to nejjednodušší, to je taková česko-slovenská mentalita. Soudíme lidi, aniž bychom věděli, co se děje,“ tvrdí Frťala. Feninovi bylo v dubnu 30, věkově má tedy do fotbalového důchodu ještě daleko. „Je mu v podstatě 25, protože pět let nehrál, není opotřebovaný. A podívejte se třeba na Mariána Řízka, ten začal hrát ligu v 28 letech a patřil mezi pět nejlepších hráčů nejvyšší soutěže. Takže věk vůbec neřeším.“ |
Trenér Frťala říkal, že je vám vlastně teprve 25, protože jste 5 let nikde nehrál. A tudíž nejste opotřebovaný.
To říkal dobře. Mám stopadesátý restart a přitom je mi pořád jen 30. Ono se to nezdá. Tím, jak se mi povedlo to mé jméno nacpat do všech těch možných bulvárních šuplíků, tak to vypadá, že už hraju hrozně dlouho. Ale 30 fakt ještě není moc. Pokud mi vydrží zdraví, tak věřím, že to bude dobré. A hlavně se na to strašně těším. Svrbí mě nohy, jdu konečně po delší době do prostředí, kde se řeší jen to, jak budeme trénovat a hrát a ne nějaké pseudokauzy, které ani nebyly. Konečně to bude bez nějakého koukání skrz prsty a nafouknutých bublin.
Potřebujete herní praxi, kterou je asi o něco snazší získat v druhé lize, než třeba v nejvyšší soutěži. Vnímáte to tak?
Nedělám si iluze, že tady naskočím a hned budu hrát celý zápas. To tělo si prostě bude zvykat. Nepočítá se s tím, že tam přijdu a začnu hned hrát od začátku. Budu tam postupně naskakovat. Když jsem viděl, jak ti kluci tady jezdí, tak na rovinu říkám, že bych ještě asi fyzicky nestíhal. Musím jít krok za krokem. Nemyslím si, že bych v této fázi připravenosti měl koukat někam výš. Jsem rád za tu příležitost, že můžu na sobě pracovat. A uvidíme, co ty týdny přinesou.
Takže si zatím nedáváte žádné velké cíle?
Vůbec ne. To, že jsem měl nějaké jméno, to teď vůbec nehraje roli. Jsem sám zvědavý, jak na tom budu za dva tři týdny, až to začneme stupňovat a budu na těch sto procentech. Říkali jsme si, že třeba v půlce srpna bych mohl být na té úrovni, že bych na nějakou minutu mohl naskočit do zápasu. Uvidíme.
Naposledy jste se o restart pokoušel v Brně, proč to nevyšlo?
To je taky docela sranda. V lednu jsem si malinko natrhnul vaz v rameni, takže jsem po dohodě s trenérem Habancem sám z přípravy odstoupil. Nemělo by to smysl, nemohl bych jít ani pořádně do souboje. Ale samozřejmě se z toho zase udělalo haló. Sice bylo úplně jasně řečeno, že to je kvůli ramenu, ale zase z toho vyplynuly různé spekulace. Byl to jeden z důvodů, proč jsem byl na vážkách, jestli ještě pokračovat s fotbalem. Už bych nenašel v sobě sílu někomu něco dokazovat. Rád budu dokazovat něco na tréninku, trenérovi, klukům. Ale už mě nebaví ty zákulisní hry. Co tam bylo, nebylo, co se vlastně stalo. Na to už jsem fakt neměl sílu. Co se týká mé osoby, už toho bylo fakt strašně moc. Nemám už sílu vysvětlovat, že to tak není. Proto jsem rád, že jsem ve Varnsdorfu, strašně mě to tady baví.
Protože nebudete tolik na očích?
Hlavně je to tu takové zdravé. Není tu dalších deset našeptávačů, kteří říkají, že ten udělal to a ten zase tohle. Fakt se na to těším. A znovu říkám, strašně moc rád někomu něco dokážu ještě na hřišti či na tréninku, ale už nemám chuť řešit, co bylo a co nebylo. Prostě nějak to bylo...
