"Jsem hlavně rád, že dostávám příležitost. Pomohlo mi hostování v Brně, kde jsem střílel góly. Promítlo se to do přípravy," tvrdí důrazný bijec, jenž si v konkurenci jedenácti útočníků vystřílel místo na hrotu a trenér Pivarník na něj pravděpodobně vsadí i dnes v Superpoháru s Libercem.
Věříte, že nastoupíte v základní sestavě?
Uvidíme, nechám na trenérovi, jestli mi dá důvěru, nebo ne. Tajně doufám, že by šance mohla přijít a budu se snažit se mu za to odměnit.
Nejlepším střelcem Sigmy v přípravě jste už podruhé. Je lehčí dávat góly v přípravě než v ostrých zápasech pod větším tlakem?
Je pravda, že se mi v přípravách daří víc než v soutěžích. Ale když jsem byl naposledy v Brně, měl jsem dobrou přípravu a pak i dobrou sezonu. Doufám, že to přenesu v Olomouci i do ligy.
Jste už na tlak připravený?
Myslím, že jo. První liga je fotbalovější, druhá liga je prostě boj. Hráči tam do toho jdou moc tvrdě, nejvyšší soutěž je techničtější. A do zakončení v systému 4 - 2 - 3 - 1 se dostávám častěji, než v systému 4 - 4 - 2. V první lize je to rychlejší a do koncovky se dostáváte častěji.
Trenér Roman Pivarník si zatím pochvaluje vaši produktivitu. Nepotřebujete na gól mnoho šancí?
Nevím, to uvidíme. Ale teď v přípravě byla pravda, že jsem šance většinou proměňoval. To u mě nebývalo zvykem. Musím jít zápas od zápasu, dostat se do šance a proměnit ji.
V první lize jste debutoval už v osmnácti, ale nasbíral jste zatím jen 18 startů. Když jste dal dvě branky před rokem a půl v zápase s Ústím nad Labem, vypadalo to, že už se v Olomouci prosadíte. Jenomže další góly jste pak nepřidal. Kde byla chyba?
Nevím. Zlom nastal v zápase se Slavií, kdy jsem šel na hřiště ve dvacáté minutě a v šedesáté jsem střídal zpátky, protože se mi to nějak nepovedlo. A pak už jsem příležitost nedostal. Myslím, že jsem se potom ve druhé lize vyhrál. Ten rok mi hodně pomohl a uvidíme, jak to bude teď v lize.
V Brně jste vstřelil šest gólů, vycházela vám spolupráce s Petrem Švancarou. Co hlavně vám hostování ve Zbrojovce dalo?
Dalo mi zkušenosti, vyhrál jsem se. Se Švancim jsme si sedli, věděli jsme, co jeden od druhého můžeme čekat. Spolupráce nám vycházela, dokázali jsme si na hřišti vyhovět. Když jsme měli šanci, tak jsme ji proměnili. Bylo to dobré.
I proto jste chtěl raději zůstat v Brně, jak tvrdí jeho sportovní ředitel Kudela?
Věděl jsem, že tady bude velká konkurence, když se ještě vrátil Michal Hubník, Kuba Petr se uzdravil a Zdenovi Klesnilovi se podařila sezona. Věděl jsem, že to tady bude těžké, takže jsem si říkal, že bude lepší ještě na rok zkusit hrát pravidelněji ligu v Brně, když jsem si tam udělal nějakou pozici a dařilo se mi. Chtěl jsem tam jít, ale postupem času, když se tady v Olomouci zranili útočníci a viděl jsem, jak to je, tak jsem rád, že jsem zůstal. Ale ze začátku jsem chtěl jít do Brna.
Letní přípravu začalo v Olomouci 11 útočníků. Vypadalo to beznadějně?
No právě. Říkal jsem si, že těch útočníků je tady strašně hodně a nevěřil jsem, že bych se mohl prosadit víc. Postupem času mi ale trenér Pivarník dával víc a víc prostoru na hřišti, já jsem dával góly a vedení se pak rozhodlo, že mě nepustí. Tak jsem to akceptoval.
Že jste se prosadil v konkurenci tolika útočníků je hlavně vaše zásluha, zranění spoluhráčů je jen shoda okolností.
Určitě jo, kdybych ty góly nedal, bylo by to něco jiného. Jsem rád, že góly dávám a chci, aby to tak bylo i v lize.
Patříte do generace olomouckých odchovanců, kteří pod trenérem Psotkou vyhráli titul starších dorostenců. Bylo období, kdy jste pochyboval, že na rozdíl od vašich vrstevníků Hořavy či Petra se v Sigmě neprosadíte například jako útočník Tomáš Pospíšil, který do ligy nakoukl s vámi v osmnácti?
Přiznám se, že jsem moc nevěřil, že bych se teď mohl vrátit do Olomouce. Třeba postupem času jo, ale čekal jsem, že mě nechají ještě rok v Brně v lize. Je to hodně o štěstí a taky bylo důležité, že přišel nový trenér, který chce, abych zůstal. Pro hráče je důležité, když dostane důvěru, kterou pak splatí.
Důvěřoval vám i trenér Psotka, který vás znal dobře z mládeže?
Znal mě, ale zrovna v té době tady měl formu Šumák (Schulmeister), Hubňa (Hubník). Bylo to těžké a já jsem tehdy byl neostřílený, i psychika mi dělala problémy. Tak jsem šel do Brna a musím říct, že to byla hodně dobrá zkušenost.
Spoluhráči vás charakterizují jako bijce, silového útočníka. Přitom váš gól v přípravě proti Slovanu Bratislava patičkou takovému popisu trošku odporuje. To jste odkoukal od Petra Švancary?
Musím říct, že technika u mě ze začátku nebyla dobrá. Asi dva roky jsem na ni docela dost pracoval a zlepšila se samozřejmě. Gól patičkou vyplynul ze situace: Hořa (Hořava) přihrával pod sebe, tak jsem to zkusil. Zkouším to někdy i na tréninku. Vyšlo to a byl z toho pěkný gól. Ale charakteristika bijce je mi asi vlastnější.
Teď můžete Olomouc dotlačit k vítězství Superpoháru.
Zatím až na postup do ligy nemám žádný úspěch. Chybí mi trofej. Vyhrál jsem třeba Tipsport Cup, ale vyhrát Superpohár by bylo něco jiného. Jedeme do Liberce uspět a doufám, že to dobře dopadne.
To je váš krátkodobý cíl. A dlouhodobý?
Prosadit se v lize, hrát pravidelně a střílet góly.
