„Každé zranění štve, ale tohle mě štvalo o to víc, že na zápasy ve skupině Evropské ligy jsem se moc těšil, protože jsou pro mě i pro většinu kluků v Jablonci zatím vrcholem kariéry. Naštěstí jsem se dal dokupy a doufám, že ty zbylé tři zápasy už odehraju,“ přeje si 28letý jablonecký forvard Martin Doležal, který by ve čtvrtek neměl chybět v základní sestavě na stadionu Astany.
V Kazachstánu přistála jablonecká výprava v úterý večer tamního času.
V Rennes jste si natrhl vaz v kotníku a do soutěžního zápasu jste pak poprvé naskočil pět týdnů poté v derby proti Liberci. Byla takhle doba léčení plánovaná?
Po diagnóze mi doktor říkal, že bych měl teprve až po šesti týdnech něco začít dělat. Ale naštěstí mě to brzy přestalo bolet, tak jsme se dohodli, že to pomalu zkusíme už o něco dřív. Ani přitom mě to nebolelo a postupně jsem se zapojil do plného tréninku. Takže jsem byl moc rád, že se návrat povedl rychleji, než se čekalo.
Astana - JablonecSledujte ve čtvrtek od 16.50 online. |
Zranění přišlo v době, kdy jste byl nejlepší střelec Jablonce, překvapilo vás, jak vás gólově zastoupili záložníci v čele s Trávníkem?
Asi to už nemuseli pořád centrovat jenom na mě, ale chodili do zakončení sami... (smích). Ale vážně, zase tak moc mě to nepřekvapilo, protože třeba Kuba Považanec má výbornou střelu z dálky a trenér po něm chce, aby to zkoušel. A Tráva (Trávník) má taky dobrou střelu, posunul se trošku výš pod hrot a chodit do zakončení mu hodně vyhovuje. A šance začal konečně proměňovat i Maso (Masopust). Prostě si to teď tak sedlo, že se kluci ze zálohy dostali do dobré formy a je to jenom dobře, že jim to všem tak střílí, protože soupeři pak nevědí, na koho se přesně připravit.
Pojďme k Evropské lize, po třech zápasech máte dva body, jak to hodnotíte?
V letní přípravě jsme hráli třeba s rakouským Salcburkem, dostali jsme nakládačku a možná jsme se i proto na začátku Evropské ligy trochu báli a nevěděli pořádně, co čekat. Ale nakonec jsme přesvědčili nejen sami sebe, ale i diváky, že ten fotbal hrát umíme. Bohužel ty dobré výkony nepřinesly víc bodů. Skupina je ale teprve v polovině a jsem přesvědčený, že ještě není nic ztraceného a postup je pro nás pořád hratelný.
S Astanou jste doma remizovali, jaký čekáte zápas v Kazachstánu?
U nás se mi ve druhém poločase zdálo, že už ani moc nechtěli hrát a chtěli jenom ubránit bod, pro který si přijeli. Na svém stadionu před vlastními fanoušky budou ale určitě hrát úplně jinak a bude to pro nás hodně odlišné utkání.
I proto, že se hraje na umělé trávě?
Myslím si, že by nás to nemělo nějak výrazně limitovat, protože v Jablonci umělku známe dobře. V Astaně ji sice mají nějakou speciální, dá se na ní hrát v kolíkách, ale máme dva tréninky na to, abychom si na ni zvykli.
Limitovat vás ale bude absence zraněných krajních záložníků Masopusta s Acostou, je to tak?
To je určitě velká komplikace. Hlavně Maso teď patřil mezi naše klíčové hráče, uvidíme, jak to trenér nově poskládá a jak se s tím srovnáme.
V Astaně jste přistáli po dlouhých pěti a půl hodinách, je to váš rekord a jak jste to zvládal?
Ne, na dovolenou do Dubaje jsme letěli asi šest hodin, ale já tyhle dlouhé lety fakt nemusím, tak kolem dvou hodin to ještě jde. Naštěstí byl ale teď ten let do Astany v pohodě a přežil jsem to líp, než jsem sám čekal. Snad to tak bude i zpátky.
