„Věděl jsem, do čeho jdu, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, tak neví nic,“ říkal Martin Chrien v rozhovoru pro web slovenského fotbalového svazu.
„Byl jsem doslova ohromený stadionem a atmosférou na něm. Na každý zápas přijde padesát tisíc lidí. I na naše zápasy venku chodí tisíce fanoušků, je to něco neskutečného,“ pokračoval.
V Benfice zpočátku dostával příležitost celkem pravidelně, odehrál celou přípravu. Jenže po startu ligy jeho jméno ze sestavy vymizelo. V nejvyšší soutěži odehrál zatím jen 19 minut proti Belenenses, třikrát nastoupil za lisabonskou rezervu. Zápasy prestižní Ligy mistrů sleduje jen z tribuny.
„Naskočil jsem do jediného ligového zápasu, zahrál jsem si i v národním poháru, ale potom se vrátili po zranění zkušení hráči. Mají už něco odehráno, já musím o svoje místo bojovat,“ vysvětloval Chrien, ale boj o místo na slunci nevzdává. „Je to těžké, ale snažím se jak nejlépe umím,“ doplnil.
V Lisabonu byl zpočátku sám, ale asi po měsíci za ním dorazila přítelkyně. „A samozřejmě je to hned o hodně lepší a veselejší,“ přiznal talentovaný slovenský fotbalista. Město si však zamiloval okamžitě. „Lisabon je krásné historické město. Leží na pobřeží oceánu a to je skvělé,“ vyprávěl. Jen s řečí to je horší.
Reprezentační trenér Pavel Hapal po Chrienovi chtěl, aby jim něco povyprávěl portugalsky, což ne úplně to vyšlo. „To ještě chvilku potrvá, portugalština je náročný jazyk, ale většina hráčů anglicky nemluví, takže mi nezbývá, než se ho naučit,“ odpověděl nesměle.
Jeho přestup se v létě upekl hodně narychlo a i když zatím nehraje až tolik, ničeho nelituje. „Už na začátku jsem si říkal, že jednou budu dětem vyprávět, že jsem byl součástí tak slavného klubu,“ dodal Martin Chrien odhodlaně.
