"Nejdůležitější je, že jsme konečně vyhráli a dali gól," oddechl si ostravský záložník Mario Lička. "S Teplicemi to bylo hlavně o vůli a bojovnosti."
Byl jste nejaktivnějším střelcem na hřišti. Měl jste za úkol tolik střílet?
Trenéři nás všechny k tomu nabádají a také my sami víme, že musíme hodně střílet. Málokdy v zápase se dostanete do tří tutovek. Proto je potřeba pálit ze střední i větší vzdálenosti. Hrál jsem však tentokrát ze středu, a to se k zakončení dostanu častěji, než když jsem na kraji zálohy. Bohužel mi to tam nespadlo.
Co k tomu chybělo?
Dvě rány byly nadějné, ale při té první velmi dobře zasáhl gólman Grigar, ta druhá šla těsně vedle branky. Věřím, že mi to tam na jaře ještě spadne.
Zdá se, že vám hra uprostřed zálohy vyhovuje více, než když jste na jejím okraji.
Je to tak, mám tak více šancí dostat se ke střele.
Byli jste před zápasem s Teplicemi pod velkým tlakem?
To ano. Nedali jsme do té doby gól, měli jsme jen bod. Navíc se těsně před zápasem zranil David Střihavka, ale semkli jsme se a řekli si, že to budeme muset vydřít. To jsme si připomněli i o přestávce a pak se nám hned podařilo dát gól.
Uklidnil vás?
Hlavně Teplice musely začít více hrát a méně zdržovat. To nám vyhovovalo a vedení jsme už udrželi.
Jak náročné bylo čekání na gól?
Po třech zápasech jsme měli jen jeden bod a nedávali jsme góly. Všichni lidé i novináři se pořád ptali, co se děje, a to přece jen trochu nahlodávalo naši psychiku.
Přitom proti Teplicím to byl váš nejhorší výkon na jaře...
To je pravda. S Brnem i se Slavií jsme hráli určitě lépe, i poločas se Žižkovem byl lepší, ale bojovným výkonem jsme výhru i ten gól konečně vydřeli.
Pomůže vám to v dalších zápasech?
Kluci v kabině říkali, že jo. Věřím jim.
