"Nikdo mi tam s ničím nepomůže. Člověk musí spoléhat jen sám na sebe," líčí jednadvacetiletý sympaťák.
Když mluví o prvním půlroce stráveném na Ukrajině, působí občas smutně. "Přišel jsem o kamarády a o rodinu. Celou kariéru jsem zatím strávil v Brně, teď jsem se od všech známých musel odloučit." Nebo: "Kromě fotbalu se nedá nic moc dělat." Vzápětí ale střední záložník ujišťuje: "Že bych litoval odchodu z Brna? To vůbec ne. Jsou to pro mě velké zkušenosti."
Na rozdíl od bývalého spoluhráče Kaloudy, který v zimě odešel z Brna do Ruska, se totiž Holek dokázal na Ukrajině v konkurenci reprezentantů Ruska, Ukrajiny, Rumunska či Gruzie prosadit. V Dněpru nastoupil v jedenácti z dvanácti jarních zápasů, dokázal i vstřelit gól. Mrzet ho musel jen pád týmu z prvního na konečné čtvrté místo.
Mario, jak hodnotíte svůj první půlrok na Ukrajině?
Ten mi sloužil k adaptaci, abych se tam rozkoukal a zjistil, jak to tam všechno funguje. Nevydařil se ale tak, jak si všichni představovali. Po podzimu byl Dněpr první a všichni byli v euforii. Ale první jarní zápas jsme doma s Kyjevem prohráli 0:4, což nebyl zrovna nejlepší vstup. A pak si myslím, že se to psychicko podepsalo na dalším vývoji. Ztráceli jsme body se slabšími soupeři, nevím, čím to bylo. Hra celkově nebyla dobrá, když jsem viděl zápasy z podzimu, tak to bylo nebe a dudy. Tam byla kombinace, dávalo se hodně gólů. Na jaře to ale chybělo.
Je pro klub útěcha, že si aspoň zahraje Pohár UEFA?
Trochu ano. Kdybychom skončili pátí, tak by to byla tragédie. Ale ani čtvrté místo není žádný velký úspěch.
Jak vypadá v takovém mocném ukrajinském klubu rozladění nad špatnou sezonou? Třese se pozice trenéra Protasova?
Co jsem slyšel, tak nabídnul rezignaci, ale vedení ji odmítlo, takže v něj mají důvěru. Uvidíme, jak to bude dál. Ale tlak na trenéra tam určitě je a cítili jsme to i my nějakým sprďákem právě od něj.
A dělají šéfové dusno?
Takhle to tam nefunguje. V týmu jde všechno přes trenéra. Ten dává najevo nespokojenost a na rovinu to těm hráčům třeba před tréninkem říká. Ale že by si šéfové někoho volali na kobereček, to ne. Ani tam nerozdávají pokuty.
Dněpru se jaro nepovedlo, jak se dařilo vám osobně?
V prvním zápase jsem hrál asi posledních deset minut proti Kyjevu. To jsem byl rád aspoň za tu šanci, protože jsem to nečekal. Pak jsem odehrál sedm nebo osm zápasů v řadě, to jsem se cítil celkem dobře a docela se mi dařilo. Ale potom mě dal jednou trenér na ofenzivního záložníka a tam mi to po pravdě moc nešlo. Po poločase mě trenér stáhl a další zápas už jsem seděl na lavce.
Trošku mě to srazilo, protože jsem na to nebyl zvyklý, v Brně jsem hrával tři roky stabilně.
. "Na tréninku je slušná řežba, je to jako v zápase. Ve srovnání s tím jsme si v Brně šli jen zahrát fotbálek a vyprdět se." |
Takže celkový pocit máte jaký?
Nevím, no. Pro mě to byl vyloženě takový adaptivní půlrok, abych si zvykl na tu soutěž a na všechno ostatní. Věřím, že to bude lepší.
V čem je největší rozdíl mezi ukrajinským velkoklubem a velkým českým klubem, jakým je Brno?
VBrně jsou samozřejmě taky ambice hrát pohár, ale přišlo mi, že ten tlak v Dněpru je větší. Pomýšlejí tam na Ligu mistrů, nebo dokonce na titul. Asi bych to u nás přirovnal ke Spartě. V tom je největší rozdíl.
Jak se vám po přestupu na Ukrajinu změnil život?
Přišel jsem o kamarády a o rodinu. Celou kariéru jsem zatím strávil v Brně, teď jsem se od všech známých musel odloučit. Rozdíl je i v životní úrovni. Třeba Dněpropetrovsk je celkem solidní město, ale je to tak deset let zpátky oproti nám.
. "Na vaření moc expert nejsem. Ale pračku už obsluhuju docela obstojně. A uklízení? To je zkrátka potřeba." |
Co vám na Ukrajině kromě kamarádů nejvíc chybí?
Asi jenom ti kamarádi. (úsměv)
Jak vypadá váš klasický den v Dněpropetrovsku?
Většinou trénujeme až odpoledne kolem čtvrté páté hodiny, takže dopoledne je spánek. Pak lehčí oběd a kolem druhé hodiny vyrážím na bázu, tu mám asi dvacet minut autem z bytu. Po tréninku máme na báze večeři, regeneraci, masáže. A vracím se kolem sedmé osmé hodiny, pak se trošku koukám na telku a jdu spát. A takhle pořád dokola.
Takže kromě fotbalu vám asi moc času nezbývá.
To ne. Ty tréninky jsou v takový čas, že to naruší skoro celý den a nedá se nic pořádně dělat. Třeba poznávat okolí a tak.
Kolik na vás chodí diváků?
Když hrajeme venku, tak nás chtějí diváci vidět, protože patříme mezi přední kluby. To chodí slušné návštěvy, podle kapacity stadionů. A doma podle toho, s kým hrajeme. Když hrajeme se Šachtarem nebo Dynamem Kyjev, tak přijde plný stadion s kapacitou asi 15 tisíc. A když hrajeme s někým slabším, tak přijde tak šest sedm tisíc diváků.
Na novém stadionu v Dněpropetrovsku ještě nehrajete?
Ten se má otevírat v září. Trošku se to s ním zpomalilo, ale to je na Ukrajině normální. Tam mají na všechno čas, tam to nijak neřeší.
Máte s tím i vlastní zkušenosti?
Třeba když mi dávali auto a byt, tak jsem přišel za ředitelem, ten zavolal a večer jsem měl auto a byt. V tomhle problém nebyl. Ale když jsem si chtěl zařídit satelit u jedné společnosti, tak jsem jim dal na sebe kontakt, aby se mi ozvali a přišli to ke mně zařídit. Ale žádného telefonátu jsem se nedočkal. Tak jsem tam za nimi šel a ukázalo se, že na to zapomněli.
Jak to chodí v týmu? Je v něm podobná parta, jako bývá v Česku?
To se právě srovnávat moc nedá. Tady to bylo o dost kamarádštější a kluci o sobě věděli skoro všechno. Tam jsou skupinky, třeba čtyři Rusi, pak Ukrajinci. Ale že by se šlo po zápase někam na společnou večeři, to tam není. Ale našel jsem si tam jednoho kamaráda, Rumuna Mazilua.
Vypadáte skoro rozpačitě. Jste vůbec na Ukrajině spokojený? Nelitoval jste svého přestupu?
To ne. Když se něco nepovede, tak toho zalituje asi každý. Ale že bych litoval toho, že jsem odešel, to vůbec ne. Jsou to velké zkušenosti.
Jak vůbec vypadá v tak nadupaném kádru boj o místo?
Na tréninku je celkem slušná řežba, skluzy a docela ostré zákroky. Je tam takový boj, že mi to přijde jako v zápase. V Brně to bylo o dost volnější. V intenzitě tréninku je vůbec velký rozdíl, ze začátku jsem s tím měl problémy. Ve srovnání s tím jsme si v Brně šli jen na pohodu zahrát fotbálek a vyprdět se. V Dněpru je to úplně o něčem jiném.
Jaká je v týmu konkurence na vašem postu středního záložníka?
Teď je tam takových pět hráčů. Samozřejmě nikdo není rád, když sedí, ale že by tam někdo někomu nepřál, to těžko říct. Mě osobně to štvalo, když jsem seděl. Ale to k tomu patří.
Říkáte, že jste získal veliké zkušenosti. Co konkrétně vás zatím angažmá v Dněpru naučilo?
To, že mně nikdo nepomůže. Tady v Brně, když se mi něco nepovedlo nebo když jsem něco potřeboval, tak to hráči v okolí vycítili a nějak mi psychicky pomohli. Ale tam člověk musí spoléhat jen sám na sebe, nikdo mu moc nepomůže. Je tam cítit ta konkurence.
Na jak dlouho jste po sezoně dostal volno?
Na tři týdny. Zatím ho trávím v Brně, protože přítelkyně 29. května maturuje. Pak uvidíme.
Když jste byl na Ukrajině většinu času sám, naučil jste se hospodařit? Třeba prát a vařit?
Tak vařit, to ne, na to moc expert nejsem. Ale pračku už obsluhuju docela obstojně. A uklízení? To je zkrátka potřeba. Ale to vaření mi nejde. Obědy a večeře jsou na báze a k snídani si něco uklohním.
Jak vůbec vypadá Ukrajina? Je tam znát velká bída?
Je to tam samozřejmě vidět víc. Ale jak tam bude to Euro (v roce 2012), tak se tam teď hodně spravuje a staví, všude jsou rozestavěné baráky. Snaží se to tam dát do pořádku, protože mají nějaké normy, které musí splnit, aby to mohli pořádat. Takže teď by se to tam mělo začít trošku spravovat. Nejhorší jsou asi silnice. (úsměv)
A také provoz na nich? Ten bývá na východě dost divoký.
No je to trochu divočina. Jede tolik aut, kolik se jich vejde vedle sebe. Ze začátku jsem se bál, ale naštěstí jsem zatím žádnou bouračku neměl (klepe si na čelo). Ale když jsem se vrátil do Česka, tak jsem si naopak musel zvykat, že se tady dodržují nějaké předpisy. (smích)
S brněnskými spoluhráči jste, předpokládám, byl v kontaktu.
Občas s Markem Střeštíkem, ten mě o všem informoval. A na internetu jsem sledoval zápasy, co vysílala televize. Hlavně ten se Slavií se mi hodně líbil.
Co jste říkal statečnému brněnskému finiši, který ale nakonec na Pohár UEFA nestačil?
Držel jsem palce a sledoval jsem to. Škoda toho poháru v Liberci, kde jim neuznali regulérní gól. Toho asi hodně litovali.
Co vaše vyhlídky na reprezentaci? Cítíte, že by po Euru mohla dostat šanci vaše nastupující generace? Zatím to nijak neřeším. Co vím, tak máme v srpnu sraz s jednadvacítkou v Portugalsku a pak nás čekají důležité zápasy kvalifikace s Ukrajinou a v Turecku. To budou klíčové zápasy, chceme se dostat na Euro, kde se člověk zase může zviditelnit. Prioritou je teď to Euro jednadvacítek.
