Bylo jen pár minut po finále Eura, ve kterém Španělsko porazilo Itálii 4:0 a obhájilo titul mistra Evropy.
Jedenadvacetiletý Balotelli nechtěl sledovat, jak soupeř slaví. Toužil být sám a vyplakat ze sebe smutek.
A tak hned po zápase spěchal do šatny, ač se mu komisař UEFA snažil zatarasit cestu. Vrátil se až po chvíli, kdy mu vysvětlili, že podle pravidel musí zůstat na trávníku.
Balotelliho utěšovali spoluhráči i trenér. Jakmile útočník Manchesteru City převzal stříbrnou medaili, uzavřel se před okolním světem. Kolem novinářů v mixzóně jen prošel, mluvit se mu nechtělo.
Jaký rozdíl oproti Balotellimu ze čtvrtka. Tehdy dvěma góly vyřadil Německo a zářil: "Tohle byl nejkrásnější večer mého života."
Teď naopak prožívá největší zklamání kariéry.
Přitom doufal, že naváže na semifinálový výkon. Proti Německu exceloval a v euforii ukazoval vypracovanou postavu. Itálie mu věřila i před nedělním vrcholem.
Ale náladový rebel se proti Španělsku skoro nedostal do hry. Šanci si nevypracoval, oficiální statistiky UEFA mu započítaly jen dvě střely mimo bránu. Navíc nenaběhal ani devět kilometrů, což je nejmíň ze všech hráčů, kteří odehráli celý zápas.
Když šest minut před koncem duelu vstřelilo Španělsko třetí gól, Balotelli si rezignovaně dřepl u půlící čáry, nepřítomně koukal do prázdna a do očí se mu hnaly slzy.
V tu chvíli už věděl, že se velkého triumfu nedočká.
"Říkal jsem mu, že takové zkušenosti ho posunou dál, udělají z něj lepšího hráče," poznamenal italský trenér Cesare Prandelli. "Hráči si musí prožít i slzy, musí umět pogratulovat soupeři a uznat prohru."
Balotelliho může těšit alespoň to, že se stal nejlepším střelcem italského národního týmu. Dal tři góly a spolu s Fernandem Torresem ze Španělska, Alanem Dzagojevem z Ruska, Mariem Mandžukičem z Chorvatska, Mariem Gómezem z Německa a Cristianem Ronaldem z Portugalska se stal nejlepším kanonýrem šampionátu. Oficiálně ovšem získal ocenění Torres díky pomocným kritériím (přihrávky na gól a odehrané minuty).
