Je vicemistrem světa do 20 let, zahrál si za Spartu, zkoušel ho německý Wolfsburg, ale dál do zahraničí se nedostal. Po sedmi letech hraní v Maďarsku, kde má ještě na další rok smlouvu, si Střeštík odskočí domů.
„Jsem rád, že mě Luba (Kalouda) pozval. Zorganizovat tolik hráčů naráz není sranda. Bude hezké se potkat po tolika letech,“ těší se.
Je náhoda, že jste zakotvil právě v Maďarsku?
Narodil jsem se v pohraničním Komárně, taťka je Čech z Vyškova, mamka je napůl Maďarka a napůl Slovenka. Žil jsem tam do třinácti let, jazyk jsem uměl, a když jsem si ho později trochu zdokonalil, tak ani místní nepoznají, že nejsem Maďar. Udělal jsem si tam nějaké jméno, znám tamní trenéry, média mě berou, narodil se nám tam syn. Je to kus života. Úplně doma jsem přesto v Brně. Stavím tam barák, cítím se být Brňákem, chci tam žít.
Zajímáte se o dění v Brně?
Když si otevřu noviny, v dnešní době už na internetu, tak nesleduji maďarské stránky. Čtu české články. Díky tomu vím o všem. Samozřejmě se hodně zajímám hlavně o fotbal.
Zbrojovka zrovna staví kádr na druhou ligu. Vy jste byl na posledním ligovém utkání. Pomohl byste jí, kdyby byl zájem?
Pozvali mě Švanci a Luboš Kalouda, tak jsem se byl podívat. Jednou bych se do Brna chtěl vrátit, odehrál jsem tady výborné roky. Ale mám ještě smlouvu v Maďarsku, kde jsme s Kisvárdou postoupili do ligy. Majitel to tam bere hodně vážně, postavil nový areál a přemluvil mě, abych za ně hrál, tak jsem tam.
Máte v Maďarsku za sedm let hodně takových kontaktů?
V podstatě jo. Kdyby mě tam neznali a já neznal je, tak by asi nezavolali.
Bylo těžké udržet se v tamním fotbale poté, co jste tam v roce 2013 jako hráč Györu inkasoval pětiměsíční distanc za hrubý faul a zlomení nohy protihráči?
V Györu (česky Ráb) jsem měl výbornou pozici, doteď si volám se spoustou lidí. Vyhráli jsme titul, s majitelem jsem měl výborné vztahy, postavení taky. Žádný problém tam nebyl. Trenér kvůli mě organizoval přátelské zápasy na Slovensku, protože já jsem nemohl v Maďarsku nastoupit ani k přáteláku. Kvůli mě jezdilo béčko hrát na Slovensko, za dva měsíce jsme tam odehráli asi osm zápasů, abych se do toho dostal. Vždycky, když se nastupovalo do autobusu, tak jsem se klukům omlouval, že kvůli mě musí jet tak daleko.
Marek Střeštík* Narodil se 1. února 1987 ve slovenském Komárně. * Ve fotbale prošel mládežnickými kategoriemi Komárna, Dubnice, Slovácka a Liberce. V roce 2005 přišel do Zbrojovky Brno. Tam pomohl ke čtvrtému místu v lize a k semifinále Českého poháru v sezoně 2007/08. * V roce 2007 byl členem stříbrného výběru na MS do 20 let v Kanadě. * Hrál za Spartu (2009/10), poté znovu v Brně (2010/11) a následně odešel do Maďarska. Nastupoval za Györ (2011–2015), MTK Budapešť (2015/2016), Mezőkövesdi (2016–2018) a Kisvárdu (od února 2018). |
Jak se kauza dořešila? Stačilo odpykat si trest?
Finanční vyrovnání nebylo. Chtěl jsem se tomu klukovi (Leonard z Ferencvárose) omluvit, ale byl uražený. Mluvil jsem s hráči z jeho týmu a ti se na mě nezlobili. Řekli, že to k fotbalu patří. Chápu toho hráče, ale mohl přijmout omluvu.
Potkali jste se?
Chtěl jsem ho navštívil v nemocnici, což on odmítl. Na to jsem nechtěl naléhat. Nakonec hrál po uzdravení o týden dřív, než vypršel můj trest. Ten faul vyplynul z náhody. Taky jsem měl operace kotníků nebo ramen, ale nikdy jsem si nemyslel, že mě v souboji chce někdo zranit.
A tak jste zůstal v Maďarsku. Asi vám neunikly dohady, jestli vaše stříbrná parta z MS do 20 let z roku 2007 naplnila svůj značný potenciál.
Udělal jsem hezkou kariéru. Všichni vidí to, že proti nám za Argentinu hrál Sergio Agüero, jeden z nejlepších útočníků světa. Ale my jsme nebyli jako on, že dokázal vzít balon na půlce, projít do šance a dát gól. Všichni říkají: ach, takové talenty... Nehrál jsem v Anglii, ale co když jsem na to nikdy neměl? Marek Suchý hraje v Basileji, taky si někdo může říct, že mohl dosáhnout na Real. Ale třeba se každý z nás dostal tam, na co stačil. My jsme sázeli na týmové pojetí, drželi jsme spolu v dobrém i ve zlém. Po prohře jsme spolu brečeli, po výhře slavili. A že jsme slavili dost! Užili jsme si to, v tom byla naše síla. Řekli jsme si, že pokud postoupíme ze skupiny, ostříháme si hlavy dohola. A udělali jsme to.
Udělal byste to znovu? Je vidět, že na zevnějšek dbáte.
Tehdy jsem měl vlasy za uši a udělal jsem to! Udělal bych to kdykoliv. Pro fotbal všechno.
Kam ve své kariéře řadíte sezonu 2007/08 v Brně? Sahali jste po Evropské lize, hráli jste semifinále domácího poháru...
Tohle jsou sezony, kdy vám přijde, že to jde samo. Pak se vám jindy nedaří a vy se snažíte dělat to, co vás provázelo, když se vám dařilo, ale tak to nejde. Tahle konkrétní sezona byla super. Zapadl jsem do týmu, staří nás začali brát. A že jsme tehdy dostávali strašnou čočku. Pak, když přišli na to, že jsme pro tým prospěšní, nás začali brát a já jsem si to strašně užíval. Byl jsem i v nároďáku.
Kdo vám onu čočku dával?
Největší Honza Trousil. Když to vezmu zpátky, tak jsem za to strašně rád, že k nám takoví byli. Tomáš Polách věděl, že se mnou jde hrát fotbal, ten mi to dával pocítit taky, ale trochu jiným způsobem.
Brněnský Marek Střeštík odhlavičkovává míč před teplickými soupeři.
Jaký fotbal jste hráli? Mladý, dravý, s energií?
Pan Uličný (trenér) byl takový, že měl rád jednoduchost, ale v té jednoduchosti byla krása. My jsme hráli kombinačně, ťukes, všechno nám sedlo, skončili jsme čtvrtí. Pro mě v Brně nejlepší sezona. Litoval jsem pak v další sezoně, že pana Uličného vyhodili, to už je jiná kapitola.
A co maďarský fotbal, jaký je?
Premiér Orbán je velkým fanouškem, dává se tam do fotbalu strašně moc peněz. Akademie a podmínky tam jsou. Liga je tam technická, třeba s Györem jsme hráli často proti Slovácku a vyhrávali jsme. Reprezentace není špatná, ale nepodařilo se k ní najít toho ideálního trenéra.
Projevuje se na maďarském fotbalu tamní horkokrevnost?
Oni zas nejsou tak horkokrevní, jak se říká. To si možná myslíte podle toho, že čabajka je pálivá, štiplavá, že to je tak i u lidí.
Vidíte, takové srovnání mě ještě nenapadlo.
Nepřijdou mi horkokrevní. Já jsem mnohem víc horkokrevný, a to mám v sobě českou krev.
