Příběh první: nádor v hlavě
Vloni na konci dubna hrál Jablonec v semifinále MOL Cupu doma proti Spartě a Kysela musel po půlhodině střídat. Tehdy dostal ránu kolenem do hlavy od Jiráčka, který poté paradoxně v létě přišel hostovat právě do Jablonce.
„Dá se ale říct, že mi to tehdy zachránilo život,“ zavzpomínal čerstvě 25letý Marek Kysela. „Chtěl jsem se normálně po ošetření vrátit na hřiště, ale doktor mi říkal, že to bylo do hlavy, tak ať raději skončím, a odvezli mě do nemocnice. Nechali si mě tam přes noc, protože to prý byl lehký otřes mozku, ale hlavně, že se jim tam něco nezdá.“
A druhý den přišla neskutečně tvrdá realita: nádor v hlavě! „Odvezli mě do Liberce, kde jsem asi za osm dnů šel na operaci a vyndali mi to. Ale chvilku trvá, než se pak člověk vrátí. Navíc, když se vám hrabou v hlavě, tak se může objevit epilepsie, což se u mě stalo a dva záchvaty už jsem prodělal,“ vypráví o těžkých chvílích života Kysela.
„Ale teď jsem se dostal k nějakému prášku, který ho může zastavit. Těsně předtím, než má přijít záchvat, tak mám nějakou tu auru, že přijde, a to mám tak pět minut na to, abych s tím něco udělal a stihnul si ten prášek vzít. Jednou už se mi to stalo, použil jsem ho a zafungovalo to. Nemám problém o tom mluvit. Naopak, spíš ať o tom lidi vědí, než když se to potom dozví někde jinde. To je pak stokrát horší.“
Když se to vezme zpětně, tak byl pro Marka Kyselu Jiráčkův zákrok opravdu velkým štěstím v neštěstí. „Je to tak, kdyby se na to tehdy nepřišlo, tak se to mohlo zvětšovat a bylo to asi špatný,“ tvrdí jablonecký stoper. „Naštěstí vyšetření na histologii ukázalo, že to byl nádor nezhoubný, ale takový typ, který se může vracet. Proto chodím pravidelně na vyšetření na magnetickou rezonanci. Když se ještě vrátím k tomu zákroku, tak jsem pak Péťovi Jiráčkovi, když přišel k nám do Jablonce, poděkoval, že mě tím kolenem natřel. Já jsem ten nádor měl na nějakém blbém místě vzadu na hlavě mezi laloky, takže mě to vůbec netlačilo, když se to zvětšovalo, a necítil jsem ani bolest hlavy.“
Příběh druhý: prasklá plíce
Po dlouhé a úspěšné léčbě přišel na jaře Kyselův velký den: 19. března naskočil v domácím utkání 21. kola 1. ligy proti Jihlavě (5:0) na posledních pět minut a znovu okusil atmosféru velkého fotbalu. V závěrečných dvou kolech uplynulé sezony už odehrál vždy celých 90 minut, ale po závěrečném duelu v Karviné zkolaboval a musela ho odvézt sanitka.
„Žádný souboj tam nebyl, ale poslední asi tři minuty jsem hrál s takovým divným pocitem, že se nemůžu pořádně nadechnout, ale zápas jsem dohrál. Pak jsem si v kabině sednul a najednou mě začalo na pravé straně pod podpažím úplně píchat. Tak si říkám: co to je? Mám zablokované žebro nebo infarkt? Pak přijela záchranka, v nemocnici mi píchli injekci, přestalo to, tak jsem si myslel, že jde jen o to žebro,“ popsal Kysela. „Ale udělali mi rentgen a zjistilo se, že mi praskla plíce. Doktor mi říkal, že se to takhle mladým vysokým klukům občas stane. Prostě se to může samovolně přihodit, což jsem vůbec netušil.“
Takže namísto klidné dovolené a následného startu letní přípravy prožíval další velké komplikace. Přitom měl cestu do základní sestavy po odchodu klíčového stopera Beneše prakticky otevřenou.
Příběh třetí: návrat
„První měsíc jsem nemohl dělat vůbec nic, měl jsem s něčím začít až v srpnu, ale léčba se naštěstí urychlila,“ pochvaloval si Kysela.
I proto s ním jablonecký klub, v němž působí už od léta 2012, prodloužil kontrakt o rok, do 30. června 2018. A dnes brzy ráno vyrazil s jabloneckou výpravou na soustředění do Rakouska. „Tam bych měl pomalu už začít něco dělat, ale bude to asi hodně zvolna. Jsem moc rád, že jsem dostal ještě smlouvu, ale myslím, že bude tak měsíc trvat, než naberu zpátky kondici a budu se moci naplno zapojit do zápasů,“ přeje si Marek Kysela definitivní konec zdravotních peripetií.
„Ani když mi vloni zjistili ten nádor, tak jsem si konec profesionální kariéry vůbec nepřipouštěl,“ tvrdí někdejší velký talent a rodák z Rokycan, jenž strávil období od patnácti do devatenácti let ve slavném italském klubu Interu Milán a pod vedením současného kouče Sparty Stramaccioniho dokonce oslavil v roce 2012 triumf v mládežnické podobě Ligy mistrů NextGen Series.
