„Už ani nevím, co říct. Doma dostáváme tři čtyři góly, to prostě takhle nejde. Nejsme schopni ani jeden dát, je to ostuda, co předvádíme,“ sypal si popel na hlavu po poslední prohře 0:4 s Táborskem ústecký záložník Marek Krátký.
Co je za nezdary, na to se hledá odpověď těžko. „Kdybychom to věděli, asi by to netrvalo tak dlouho. Fakt vůbec netuším, čím to může být, a jen doufám, že na to co nejdříve přijdeme, abychom aspoň nějaké body v tom zpackaném podzimu ještě získali.“
I pro Krátkého je to nové, podobné trápení ještě nikde nezažil. „Snad jednu sezonu ještě v dorostu, kde se skoro padalo. Ale pořád to nebylo, co teď. Jak herně, tak výsledkově.“
Psychika pracuje, to je zřejmé. „Je jasné, že se hraje hůř, když ti soupeři vědí, že nás dokáže jeden gól zlomit. Navíc ho často dostáváme hned z první šance. A místo toho, abychom ukázali svoji sílu, tak nás to vždy spíš položí. Dostaneme další góly a jdeme do kabiny jako spráskaní psi,“ štve Krátkého.
Zlomit to může snad jedna ubojovaná výhra. „Vidíme, jak je liga strašně vyrovnaná, je to něco neuvěřitelného. Vlastně jen my, Most a Kolín jsme dole, takže nechceme dopustit, abychom se mezi sebou prali jen my tři. Chtělo by to co nejdříve se dotáhnout na střed tabulky, ale bude to strašně těžké.“
