Čech začátkem ledna přestoupil z Liberce do nejvýchodnějšího ruského prvoligového klubu Energie Vladivostok a v neděli nastoupil k prvním zápasu nového soutěžního ročníku. Domácí Vladivostok prohrál s FK Moskva 0:1.
"Letěli jsme do Moskvy hned v pondělí, abychom si na ten časový posun zvykli. Zatím trénujeme v areálu známých Lužnik na jednom z tréninkových hřišť s umělou trávou a až den před zápasem se přesuneme do nějakého hotelu poblíž stadionu Saturnu," říká třicetiletý brankář.
Po nedělním utkání ho tedy nečeká únavné cestování z ruské východní výspy, ale "jen" tříapůlhodinový let z Moskvy. V pondělí má totiž v Praze sraz české národní mužstvo a Marek Čech na Brücknerově nominaci figuruje jako třetí brankář.
"Reprezentační přestávka je v celé Evropě, takže s Vladivostokem mi vlastně nic neuteče. Takže jsem rád, že jsem tu nominační pozvánku dostal. Na takovýchle dvojzápas, toho si člověk musí považovat i jako třetí brankář."
Čechovo postavení v ruském mužstvu zatím není nijak vyhraněné. Zda se v brankářskou jedničku Vladivostoku vypracuje právě on, nebo Čechradze, který ve stejném zimním přestupním termínu přišel z Nalčiku, to se teprve uvidí.
"Před ligou si mě a Čechradzeho trenér zavolal a řekl, že první zápas budu chytat já a druhý on. Jenže potom mi přišla nominace na Německo a on to změnil. Řekl, že nastoupím i proti Saturnu a Čechradze že bude chytat ve třetím kole v domácím zápase s Rostovem. Já se totiž budu vracet z reprezentačního srazu a měl bych málo času na aklimatizaci. A co pak bude dál, to se uvidí."
Bydlení Čech ještě vybrané nemá, ale to jen proto, že nebyl čas.
"Od té doby, co jsem do mužstva přišel, jsme byli pořád na zahraničních soustředěních. Naposled v Turecku, ale odtamtud jsme letěli kvůli aklimatizaci do Japonska, protože tam jsou lepší terény. Z Japonska jsme se vrátili ve čtvrtek rovnou na bázu, v pátek trénink a v sobotu první ligový zápas," líčí Čech.
"Kolem hřiště byly skoro dvoumetrové sněhové mantinely, jak sníh z hrací plochy průběžně vymetali. Na takové sněžení by totiž byl i vyhřívaný trávník krátký. Ono stačilo, že během toho sobotního zápasu přišla sněhová vánice."
"Takže dostat od klubu není žádný problém, ale čas na to bude až po čtvrtém kole. V neděli osmého dubna totiž hrajeme na Spartaku Moskva, přiletí tam za mnou přítelkyně a potom s námi odletí do Vladivostoku. A spolu si pak nějaké bydlení vybereme."
Do ruské metropole se létá nejčastěji
Nejčastěji se z Vladivostoku létá do Moskvy, protože z metropole je v nejvyšší soutěži hned šest mužstvev: CSKA, Spartak, Dynamo, FK, Lokomotiv a v podstatě i Saturn, který spadá pod tzv. Moskevskou oblast.
"Ale létá se běžnou linkou, takovým obrovským letadlem. Já to v neděli zažil poprvé a letadlo bylo skoro plné. Cesta trvá osm a půl hodiny, ale vydržet se to dá. Občas se projdete uličkou, hodně kluků má taková ta malá přenosná DVD a dívají se na filmy, nebo poslouchají muziku z vlastních přehrávačů."
Na reprezentační sraz do Prahy poletí Čech společně s dalším českým brankářem Antonínem Kinským, který chytá právě za Saturn Ramenskoje, ale v současné době je zraněný.
"Na ten zápas na Saturnu se těším, protože je tam prý typický fotbalový stadion bez atletické dráhy. Škoda, že Tonda nebude chytat, ale aspoň se v té reprezentační pauze podívá domů. To já budu jen s klukama z nároďáku. Teda, ne že by mi to vadilo, ale domů na Moravu to mám z Prahy přece jen trochu z ruky," pokračuje Čech, který bydlí ve Frýdku-Místku. "Služební byt v Liberci jsem samozřejmě odevzdal."
Ve Vladivostoku mu leccos usnadnila solidní znalost ruštiny.
"Měl jsem ji ještě na základce, hodně slovíček už mi dávno vypadlo, ale když jsem kolem sebe začal mít ruštinu každý den, chytil jsem se překvapivě rychle. Taky mě za to trenér i spoluhráči chválili. A samozřejmě, že když se domluvíte, sžijete se s novými lidmi a prostředím mnohem snáz."
Z cizinců prý za Vladivostok hrají dva Srbové a Makedonec. "Pak jsou tu ještě nějací Ukrajinci a Bělorusové, ale ty za cizince nikdo nepovažuje. Vlastně ani já je tak neberu."
Za něco málo přes dva měsíce nemůže říct, že by se s nějakým spoluhráčem sblížil víc.
"Ale není to kvůli tomu, že by to nebylo možné. Jenže oni jsou všichni obrovsky vstřícní a kamarádští, že se prostě přátelím se všemi. A nejvíc mi pomáhá ta ruština, strašně jim totiž imponuje, že už si s každým můžu dobře popovídat v jejich jazyce."
Přesto se Marek Čech nemůže dočkat, až si s kolegy z národního mužstva poklábosí česky.
"Zatím jsem totiž česky prohodil jen pár vět s Romanem Hubníkem, který je od konce února v FK Moskva. Po sobotním zápase jsme spolu šli do kabin, ale moc jsme si toho neřekli. Takže ani nevím, proč byl jen na lavičce." uzavřel Čech.
